Sen o krásné panně (1995)

"Jdeš-li za sluncem, nespokoj se s lampou. "V téhle Rážově pohádce o tom, že "každý nosí v sobě svůj vlastní sen", zaujme již úvodní majestátní fanfárová hudba Petra Hapky (ač jsem měl pocit, že už ji odněkud znám, abychom nakonec zjistil, že velmi podobná zní v novější pohádceO princezně z Rimini). Co naopak již na první poslech dere uši je předabovaný Martin Huba (tuším, žePavlem Soukupem). Líbil se mi celkový scénář, v jehož dialozích nechybí několik zajímavých myšlenek. Možná by neškodila trošku vtipu, ale faktem je, že do tohoto spíše vážného rámce příběhu, v němž jedna podlá (a hlavně ambiciózní) královna na sebe váže jen další křivárny a faleš, by se to asi moc nehodilo (možná s výjimkou scén ze dvora princezny Mahuleny). V samotném závěru mě z filmařského hlediska potěšil poměrně raritní záběr na most hradu Bítov. Škoda, že se této lokaci filmaři zatím téměř vyhýbají.

Jak mi ta pohádka připomíná tím začátkem TŘETÍHO PRINCE. Princ najde schovaný obraz a zamiluje se do dívky, která je na něm nakreslená. Jenže tento televizní počin zdaleka nedosahuje známé Moskalykovy pohádky. Čenský coby princ zdaleka nedosahuje takových kvalit jako Pavel Zedníček. I on sám si tu zahraje, ale jen malou roli, kdy jsem byl už opravdu zklamaný. Pro mě to byla nezajímavá pohádka, ve které se dalo jen dívat na téměř padesátiletou Zuzanu Kocúrikovou. [944. hodnocení, 38. komentář, 51%]

Temná pohádka s duší, krásnými interiéry, výpravou a nádhernou Zuzanou Kocúrikovou... Takže: Pokud se tady pořád někdo ptá, komu je pohádka vlastně určená, tak rozhodně mně... Dnes, i v době, kdy jsem ji (jako 24 letá) viděla poprvé. A díky bohu, že se tam ještě mluví ´pohádkovou´ řečí (dnes už to umí snad jen Zdeněk Troška). V současných pohádkách mezi sebou postavy v renesančních kostýmech i kulisách mluví jako spratci na technopárty... :-(

Ambiciózní ženy jsou populární záporačky, ještě nejlépe, když necítí příliš lásky ke svému okolí. Což je zrovna tady problém, když princ je naivní nekňuba a zamiluje se do obrazu. Jeho milá si pak vysní ideálního muže a aplikuje to na prvního šlechtice, který jí padne do rány. Mladé duo je tak k uzoufání nezajímavé a otravné, že jsem královně i docela fandila. Bohužel marně.

Patnáct let po natočení Zlaté panny přichází remake v podobě Sen o krásné panně. A nezaujal mě ani ten. Srovnání se ale nelze vyhnout. Pohádka je až na malé drobnosti na vlas stejná jako její předchůdkyně. Vlastně se nezměnil ani scénář. Jen nechápu, proč ze stovky pohádek a inscenací, které v ČT byly natočeny si autoři vybrali zrovna tuto. A už vůbec, proč museli scénář de facto okopírovat. Tenhle film je sice lépe obsazen, Zlatá panna ale zase disponuje lepšími interiéry. Jenže exteriéry jsou oku lahodící zde. I hudba je lepší. Pořád ale platí, že obě pohádky - jak je ostatně uvedeno i v obsahu, si hrají především s psychologiemi jednotlivých postav a to někoho bavit může, ale někoho ne.