Koloběžka první (1984)

Po pár minutách napsané recenze ku krásné pohádce, O Princezně která Ráčkovala, píši hned další než to zapomenu. Tahle klasická pohádka Koloběžka První je myslím ještě o malý stupínek lepší než ta předchozí, a jestli naši nejkouzelnější, nejkrásnější  princeznu 80ých let Dádu Patrasovou nějaká role udělá nesmrtelnou, tak je to právě tenhle klenot. Kdyby tehdy televize dala více na rozpočet  naši nejlepší pohádky jedné dekády, tak by jsme měli přátelé myslím něco velkého co by obstálo v konkurenci pohádek typu, S čerty nejsou žerty, tam se ty peníze navíc co měli tvůrci krásně projevily. A malá poznámka na závěr. Víte co dnešním pohádkám tak moc nejvíce chybí ? Tak právě ten vtip a uvolněnost, jako ve zmíněných filmech.

Ironický Werich1)  je tu těžkopádně převedený do formátu klasických nudných televizních pohádek. Ach jo..._____2)  Werichovým zpracováním ve Fimfáru obohacená pohádka je za použití levných pohádkovačů a jiných přísad televizní kuchyně sražena dolů mezi nanicovaté amarouny Redakce pro děti a mládež. Co nadělám. Nechťstřízlivý střízlík stříbro střádáa já prchám od obrazovky.

7/10. Je to pitomost na entou ALE já se tak neuvěřitelně bavil! Jan Čenský předvedl toxického přítele a alfa samce, kterému i rádoby drsní chlapci z After či jiných moderních emo romantik nesahají po kotníky. Jitka Molavcová pak musela jistojistě studovat desítky slovníků, neboť si jinak neumím představit tu přirozenou energii s jakou generovala takřka každou sekundu slovní jazykolamy a krucánky. Tady se předloha od Wericha podepsala zdaleka nejvíce a ohromně cením, že se jim tu slovní hravost podařilo tak sympaticky zužitkovat! No a Dagmar Patrasová na koloběžce pendlujíc mezi chaosem, zpívánky a levnou produkcí? Totální klenot!

Královna Koloběžka první je první pohádka v knížce Fimfárum od Jana Wericha. Tahle televizní adaptace se jí celkem věrně drží, navíc jsou tu v podstatě přidané jen písničky a postava hraná Jitkou Molavcovou. Nemám moc co bych vytknul, hudbu dodalo osvědčené duo Uhlíř / Svěrák, dramaturgie je od Jiřího Chalupy a spolu s dobrými herci, v té době krásnou Patrasovou a slušnou kamerou je to jedna z nejlepších televizních pohádek.

Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek v dětství. Nejen kvůli krásné Dádě Patrasové. Ale také písničky Uhlíře a Svěráka jen málo kdy nefungovaly. Výborná Jitka Molavcová k tomu. Obě dámy jsou prostě pohádkové typy. A ty moudra dle Jana Wericha, to už je jen třešnička na dortu. Naštěstí se navíc točí i venku mimo studia.