Než poznáš první úsměv (1989)

Zajímavý námět, ale herecky i režijně podaný velmi špatně. Vilma Cibulková umí hrát jen uřvané hysterky a ostatní herci nepředvedli také nic, mladí herci až na Vetchého hráli teatrálně, Havelková a Brabec hráli to co vždy, Galatíková umí zahrát daleko líp a zaujala mne jen Jirásková, která se zde bohužel jen mihla, navíc i režisér Ráža tady zcela selhal.

Pro mě dost nevěrohodný děj, nedovedu si představit, že by nějaká matka, jakmile už dítě vidí (a myslím, i když ho nevidí, vždyť je s ním devět měsíců před jeho narozením), tedy že by se ho vzdala, protože "ten chlap" je jeho otcem, nebo proto, že chce byt. Ale možná to má každá nastavené jinak. Ovšem co mi hodně vadilo, bylo přehrávání, neustálý křik jako na ochotnickém divadle, přestože v obsazení jsou samí dobří herci, a na Vilmu Cibulkovou jinak nedám dopustit. Ale třeba chyba režie :-)

Být svobodná a užívat si, to je sen mnoha dospívajících dívek, které si svůj oslňující život představují jako jeden nekončící mejdan. Jenže každá touha po absolutní nezávislosti sebou nese také nevyhnutelná rizika. V případě hrdinky tohoto televizního filmu se ovšem neplánované mateřství, tak, jak jej tvůrci ukazují v celé jeho obnažené tvrdosti, nestává pouhým rukojmím, ale především strmou cestou k zodpovědnosti a vlastně i k definitivnímu přerodu v ryzí ženství. Režisér Ludvík Ráža ani tentokrát, jak bývalo jeho zvykem, neponechal nic náhodě a celý příběh svěřil do rukou zkušených herců. Škoda jen, že Vilma Cibulková, stojící tehdy teprve na začátku své umělecké kariéry, nedokázala svou roli ještě přesně ukotvit a její herecký výkon tím bohužel dostává povážlivé trhliny; za mimořádně zdařilé lze považovat alespoň vedlejší kreace Vladimíra Brabce v roli zoufalého otce, podnikajícího zoufalý čin, Libuše Havelkové, Věry Galatíkové a Jiřiny Švorcové v epizodní roli primářky kojeneckého ústavu. Zdá se téměř nepochopitelné, že snímek nebyl v poslední době vůbec reprízován, přestože jeho ústřední téma je natolik závažné, silné a stále aktuální.

Poměrně slušná "dráma" matky, která se nejdříve zřekne dítěte, aby ho pak prodala. Jenže okolnosti kolem jejího života a vlastní mateřský pud s výčitkami svědomí ji nadají spát. A tak se rozhodne vše uvést do správných kolejí. Jenže naráz se lidé od ní odklánějí a pomoc ji čeká až od nečekaného přítele. Na české poměry slušné, jen v reálném životě by to zas tak snadné s tím koncem určitě nebylo.

Nešťastná mladá žena Iva prodá své dítě, aby si mohla koupit byt. Sociální odbor se začíná vyptávat, ale peníze jsou utracené, byt předaný, nová rodina považuje dítě za své. Co teď? Vilma Cibulková v první opravdu velké roli - kterou nezvládla. Nepochybně s těmi nejlepšími úmysly ukázat, co v ní vězí, vyřvává do světa každou předepsanou emoci - tak přehnaným způsobem, že dělá ze své hrdinky případ pro psychiatra. Celou věc naštěstí zachraňují starší herci ve vedlejších rolích, kteří mají v daných scénách pozoruhodný vliv i na Cibulkovou. Zejména Libuše Havelková v roli vedoucí sociálního odboru nebo Vladimír Brabec. Jeho ustaraný otec, který se snaží řešit problémy své bezdětné dcery absurdní koupí dítěte a sleduje, jak se jeho plán postupně hroutí, je o tolik lidštější postavou než Iva, až mě mrzí, že film nesleduje příběh právě z úhlu jeho rodiny. Brabcova dcera Zlata Adamovská má jakýsi psychický problém, který jí znemožňuje řádné osvojení dítěte. OK, ale přát si, aby bylo vyrváno z její náruče ve prospěch šílené Cibulkové je téměř nemožné. Tohle mi vadí víc, než že scénář tu a tam zašustí papírem. Takže celkový dojem je rozporuplný. Na miskách vah je silný příběh, neobvyklé téma, dobré vedlejší herecké kreace a morální dilema, způsobené nevhodným režijním vedením protagonistky. O deset let později hrála Vilma Cibulková podobnou roli nezpůsobilé matky v dramatuAni málo, ani moc. Výsledek byl mnohem lepší. 60%