Než poznáš první úsměv (1989)

Tahle inscenace je zajímavá hlavně proto že zde svou první vetší roli sehrála Vilma Cibulková. Celý ten příběh o mladé dívce, váhající zda své dítě chce víc než samostatné bydlení v garsonce za 30 tisíc, mi přišel sice poněkud prvoplánový a "didaktický", ale jinak vlastně jde o takovou průměrnou televizní inscenaci, která těží i z některých hereckých výkonů ve vedlejších rolí (zejména Libuše Havelková, Věra Galatíková nebo i Vladimír Dlouhý). Samotná Vilma Cibulková je poněkud afektovaná, ale svým způsobem to zapadá do kategorie oněch nešťastných, ubrečených a uřvaných žen, kterých za svou hereckou kariéru sehrála bezpočet.

Zajímavý námět, ale herecky i režijně podaný velmi špatně. Vilma Cibulková umí hrát jen uřvané hysterky a ostatní herci nepředvedli také nic, mladí herci až na Vetchého hráli teatrálně, Havelková a Brabec hráli to co vždy, Galatíková umí zahrát daleko líp a zaujala mne jen Jirásková, která se zde bohužel jen mihla, navíc i režisér Ráža tady zcela selhal.

Pro mě dost nevěrohodný děj, nedovedu si představit, že by nějaká matka, jakmile už dítě vidí (a myslím, i když ho nevidí, vždyť je s ním devět měsíců před jeho narozením), tedy že by se ho vzdala, protože "ten chlap" je jeho otcem, nebo proto, že chce byt. Ale možná to má každá nastavené jinak. Ovšem co mi hodně vadilo, bylo přehrávání, neustálý křik jako na ochotnickém divadle, přestože v obsazení jsou samí dobří herci, a na Vilmu Cibulkovou jinak nedám dopustit. Ale třeba chyba režie :-)

Být svobodná a užívat si, to je sen mnoha dospívajících dívek, které si svůj oslňující život představují jako jeden nekončící mejdan. Jenže každá touha po absolutní nezávislosti sebou nese také nevyhnutelná rizika. V případě hrdinky tohoto televizního filmu se ovšem neplánované mateřství, tak, jak jej tvůrci ukazují v celé jeho obnažené tvrdosti, nestává pouhým rukojmím, ale především strmou cestou k zodpovědnosti a vlastně i k definitivnímu přerodu v ryzí ženství. Režisér Ludvík Ráža ani tentokrát, jak bývalo jeho zvykem, neponechal nic náhodě a celý příběh svěřil do rukou zkušených herců. Škoda jen, že Vilma Cibulková, stojící tehdy teprve na začátku své umělecké kariéry, nedokázala svou roli ještě přesně ukotvit a její herecký výkon tím bohužel dostává povážlivé trhliny; za mimořádně zdařilé lze považovat alespoň vedlejší kreace Vladimíra Brabce v roli zoufalého otce, podnikajícího zoufalý čin, Libuše Havelkové, Věry Galatíkové a Jiřiny Švorcové v epizodní roli primářky kojeneckého ústavu. Zdá se téměř nepochopitelné, že snímek nebyl v poslední době vůbec reprízován, přestože jeho ústřední téma je natolik závažné, silné a stále aktuální.

Poměrně slušná "dráma" matky, která se nejdříve zřekne dítěte, aby ho pak prodala. Jenže okolnosti kolem jejího života a vlastní mateřský pud s výčitkami svědomí ji nadají spát. A tak se rozhodne vše uvést do správných kolejí. Jenže naráz se lidé od ní odklánějí a pomoc ji čeká až od nečekaného přítele. Na české poměry slušné, jen v reálném životě by to zas tak snadné s tím koncem určitě nebylo.