O princezně z Rimini (1999)

Hlavní problémPrincezny z Riminividím ve ztvárnění postav. Jedna krásná princezna o sobě říká, že má zjizvenou tvář, druhá úplně absurdně také platí za ošklivou... A všichni naopak opěvují krásu otřesně vypadajícího krále. Působí to značně nevěrohodně. A zvlášť u Hrubešové potom ta proměna není skoro vůbec patrná. Druhá potíž je v motivaci a schopnostech postav. Princezna z Rimini je superhrdinka, která dokáže všechno nejlíp. A navzdory své moudrosti touží po králi jen na základě zvěstí o jeho vzhledu?? To k ní přece vůbec nepasuje. Kromě toho mi připadá nesmyslné, aby princezna nosila závoj s podobiznou jiné ženy (takový ji má udělat hezčí???). Závěr je nepřesvědčivý a vyzní do ztracena. Škoda. |král-bratr: "Alespoň konečně poznáš, co je to mužská náruč."

Měl jsem v tom docela hezký guláš. Ale zase na druhou stranu musím přiznat, že mne to nebavilo, takže jsem tomu nevěnoval plnou pozornost. Pak Kotva se jen mihnul. Možná bych měl dát dvacítku za to, jak jsem se nachechtal když pan Dlouhý hrál v idiotské paruce krásného krále. A poté ty narážky na posla… Pomyslel jsem si, že je snad gay. No, nebudu to dále rozebírat. Nebylo zde nic co by mne jakkoli zaujalo. Takže rezultát je jasný.

To jsem si úplně náhodou asi před rokem pustila tuhle nadprůměrně dobrou nedělní pohádku. Ihned mi vytanuly vzpomínky, kdy jsme na to se sestrou v dětství koukaly klidně i 4x denně (teta nám to nahrála na kazetu). Pohádka má hezké kostýmy, hudbu, herecké obsazení (bože… bratři Dlouzí jsou fakt hříšně sexy) a taky dětem předá informaci, že domýšlivost, jájínkovství a povrchnost nejsou pěkné vlastnosti. Moc příjemné a pohodové nedělní pokoukání.

Kouzelná pohádka, milá i vtipná, zábavná i chytrá, Pavla Ptáčková se mi moc líbila, zejména ta její verze
prostořeké malířky.. Vladimír Dlouhý opět výborný, roli pyšného krále zvládl skvěle, Michal Dlouhý jako bratr
princezny také dobrý a potěšila mě i hudba Petra Hapky, moc hezká.. Mám jedinou výtku a tou jsou paruky,
tolik nevkusu v jedné hodině se málokde vidí..

„Sbohem krásný ješito…."První věc, kterou musím na téhle pohádce vypíchnout, je veskrze elegantní (a místy až veskrze majestátní) hudba Petra Hapky, která vytváří zajímavou atmosféru.  Pak jsou tu jistě krásní herci (bratři Dlouzí či Markéta Hrubešová), vytříbené dialogy a Rážova režie, která má v sobě něco z kouzla tradičních československých televizních pohádek. Kouzelný je i samotný příběh o tom, jak "drzá malířka závojů" způsobila proměnu dětinského ješity v zamilovaného krále.