Muž v pralese (1971)

Celkom dobrá konverzačná dráma s miestami až shakespearovskou úvahou o spravodlivosti a ohýbaní pravidiel pre politické záujmy na pozadí vojenského súdu v akejsi stredoamerickej krajine pri potláčaní povstania proti vláde generála Vereiry, vedeného akýmsi anonymným mužom v pralese. Vzhľadom na dobu vzniku sa dá jasne predpokladať, že sa tu naráža na akúsi kritiku imperiálnych amerických záujmov v krajine tretieho sveta. Kladným hrdinom je zrejme muž v pralese bojujúci proti vláde vojensky podporovanej USA a rozhovory sudcu, žalobcu a obhajcu, vrátane samotného procesu len vykresľujú úpadok a neľudskosť aktuálneho režimu. Dráma však vrcholí v konfrontácii súdu s americkým vojenským poradcom, ktorý bezostyšne odhaľuje pokrytectvo aktuálneho režimu. Morálnym výsledkom je výrok, že lož je lepšia ako pravda, pretože za ňu zahynulo omnoho menej ľudí. Produkcia je dobrá ale televízne prostá a o atmosféru sa len občas postará stará jednoduchá marimbová melódia. Herci však hrajú svoje postavy veľmi dobre a hlavné postavy majú svoje hamletovské momenty. 70%

Jakákoli TV inscenace od Oldřicha Daňka nabízí skvělé dialogy a v drtivé většině perfektní herecké výkony herecké "smetánky" té doby. Tohle je (alespoň pro mne) dosud neznámá věc, ale moje "daňkovká TOP trojka" se nezměnila - pořád vedou inscenace ŠPANĚLÉ V PRAZE, KADEŘ KRÁLOVNY BERENIKÉ a ŽENA Z KORINTA - a pokud cyklus, tak vřele doporučuji ÚTRŽKY O KRÁLOVNÁCH.

Okrem pár momentov je to súdna konverzačka, ale v netradičnom prostredí poľného súdu. Rozohráva sa slovná hra o podstate vojenskej služby, rozdiele medzi vraždou a poctivým zabitím u vycvičeného vojaka, a čo na to spravodlivosť. Lepšie tri hviezdy vďaka výborným hercom, ale trochu nedotiahnutému scenáru. ––––Lež je lepší než pravda. Zahynulo pro ní daleko méně lidí.

Daňkovská přefilzofovaná a vše relativizující konverzačka, která stojí a padá s výkony Václava Vosky, Jiřího Adamíry a Josefa Langmilera. Je toho tam tolik, že se tehdejším cenzorům asi zatočila hlava a pustili to, protože tam jde o boj proti revoluci, imperialistický "pan" Smith je odstřelen, když jeho urážky, ale i nepříjemné otázky vytočí Josefa Langmilera. Prvoplánově se zdůrazňuje, jak spokojeně žije jenom pět procent obyvatel, ale pak je tady taková řada dodnes aktuálních postřehů, že se z toho až točí hlava. A vrcholem je, že je zde de facto odcitován Orwell. Když se řeší, o co jde Muži v pralese, odpověď je, že mu jde - o moc. Stejně jako režimu, který oni poněkud skeptičtí důstojníci představují. Jinak Che Guevarru, který byl možná předobrazem onoho Muže z pralesa dostali vojáci bolívijské armády (speciálních jednotek vycvičených Američany), takže ten background je celkem reálný, stejně jako dusné vedro, sálající z ne příliš kvalitní čenobílé kopie filmu.

Pozoruhodným paradoxem ohledně normalizační kinematografie je, že občas jsou nesmyslně z politických důvodů (zde možná kvůli údajné inspiraci biografií Che Guevary) skrývány kvalitní tituly, zatímco se vesele reprízují mnohem spornější idylická díla. Mistr politických a historických dramat Oldřich Daněk přitom až na občasnou neohrabanost dialogů a příliš chudou výpravu dokázal vytvořit solidní a těžce dešifrovatelný thriller z jihoamerické vojenské diktatury, který se docela vyzněním blíží dobové italské či francouzské produkci. Herecké výkony jsou všechny vynikající, jakkoliv odvážné se může zdát třeba obsazení Josefa Beka do tvrdé role majora či Jany Hlaváčové coby záhadné femme fatale. Zejména Voskův vojenský soudce a Adamírův záhadný cizí velitel speciální protipartyzánské jednotky navíc svým evidentním doublethinkem vcelku důvěrně evokují dobovou situaci v Československu.