Možnosti dialogu (1983)

Každý z těch tří segmentů je skvěle animovaný, má skvělo hudbu a každý o něčem je. Jen je třeba se nad tím zamyslet. Nejvíc se mi líbil Vášnivý dialog, který je nejpoutavější a nejvýmluvnější (sex sblíží, ale pak přijde drobná pitomost, kvůli které je mnoho páru schopné se i porvat - tady spíš rozervat). Kromě něj jsem ale se zbytkem byl spokojený, ale ne nadšený, proto ty 4*.

Vskutku velmi působivé. Jan Švankmajer patří dodnes mezi moje oblíbené tvůrce a jsem rád, že si jeho tvorby váží po celém světě. Všechny tři příběhy mají něco do sebe, jak svým pojetím, tak i samotným ztvárněním a „poselstvím“. Druhý s mužem a ženou se mi velmi líbil – nechyběly i jisté emoce, třetí s dvěma hlavami a jejich postupná sebedestrukce rovněž neměla chybu – u toho prvního se mi líbila hlavně jeho první polovina a surrealistická nálož, která ke konci však trošku postrádala šmrnc. To je taky jediný důvod, proč tomu nedám plné hodnocení…

Adekvátnější název by byl spíš „Nemožnosti dialogu“. Velmi výstižné výtvarné zpracování toho, že pro porozumění je potřeba mnohem více, než jen stejný jazyk. Snímek je rozdělen do tří sekvencí. První by se dala brát jako vyjádření agresivní indoktrinace (odlišný názor je rozmělněn na šedou, nevýraznou hmotu). Druhá je příkladem zaslepeného unášení se vášněmi/city - ty (pokud nejsou řízeny rozumem) nejdříve vedou k ohromným slastem a následně k ještě větším destrukcím. A pak tu máme třetí (a v současné době asi nejvýraznější) druh miskomunikace - jedná se o absolutní nezájem o druhou stranu. Čili ač mluví dva spolu, ve skutečnosti se každý z nich pouze snaží předat to své - což je na jednu stranu dost vtipné (protože takový rozhovor pak připomíná ze všeho nejvíc skeč od Monty Pythonů), ale na druhou stranu tragické (protože to samozřejmě vede k čím dál tím větší separaci a následné izolaci jednotlivců, kteří zároveň bytostně touží po tom, aby je někdo vyslechl, ale sami nejsou nikdy schopni naslouchat).

Sice jeho filmy mají občas pointu, ale nechápu co lidi vidí tak zajímavého na jeho nechutném zpracování.. Buď je on zralý na psychiatrii nebo diváci co zkouknou jeho díla.. A to jsem si myslel, že nic ujetějšího než film "Byt" být nemůže, no jak vidím asi jo, ten byl ale aspoň dobrý v tom, že si tam zahrál Kraus a bylo to vtipnější, toto je spíš zase drama/horor..

Bezprostředně jedno z nejdokonalejších Švankmajerových filmových děl s dokladem jeho výtvarného talentu v jednom. Je jasné, že výklad surrealistického díla si přeci jen v detailech vyloží každý po svém a touto svobodou, kterou nám autor předhazuje, zároveň ukazuje možnosti onoho života v síti našich myšlenek - proces tvorby a vnímání... 100% ne-li více. (...Už jako dítě jsem tento počin sledovala s nadšením, byť spíše po hravé stránce. Čímž se dá krásně říci, že jeho „tvořivá hravost”, která se objevuje ve většině snímků, skutečně pramení z kreativity, která dětem (a zároveň často i dospělým) dělá nejen radost, ale zároveň v jejich životě zůstává. Švankmajer jakožto jeden z lidí, jenž vyrostl, ale přesto čistou tvořivost nezahodil, mě vždy bude fascinovat a stát předemnou na piedestalu...)