Krysař (1985)

Prvá polovica – s jej groteskným, expresionistickým, gotickým štýlom a dokonalým rytmickým tempom – je majstrovským dielom. Absencia rozpoznateľného jazyka je skvelá a dodáva vrstvu humoru, čím sa niečo, čo mohlo byť monotónne, mení na film s bohatou textúrou, ktorá presahuje jeho vizuálnu stránku. Bábky majú vynikajúci dizajn a dokážu stvárniť množstvo emócií. Ich groteskná nátura ich robí ešte efektívnejšími. Atmosféra a štýl sú zachované, ale druhá polovica je v tempe o niečo nemotornejšia. Nepôsobí tak bezchybne. To je asi jediné negatívum.

Loutková animace, ale i zalíbení v pořádně temnou knižní předlohu mě přilákaly k hororu sice malé stopáže, ale o to většího žánrového nádechu, protože hodně dlouho jsem nikde neviděl tak působivě hrůzu nahánějící postavy. A když pomineme to děsuplné zpracování, je třeba vyzdvihovat Krysaře jako trefnou reflexi lidské zhýralosti a sobeckosti. A toho, jak se to těm nejhamižnějším může krutě vrátit. [viděno v iVysílání 22.12.2024]

Opět doháním své filmové resty, přičemž tentokrát jsem zvolil středometrážní klasiku Krysař. Velmi se mi líbí výtvarná stylizace mizanscény, do podoby německých expresionistických filmů, což pěkně koresponduje s místem děje. Po zvukové stránce je to rovněž nádhera, jak hudba, tak ruchy, tak "řeč" postav skvěle doplňují obraz a příběh posouvají tak akorát. Nemám co bych vytknul, snad jen motiv dívky, do které se Krysař zamiluje by mohl být více rozvinut. I tak se ale podle mě jedná o velmi povedený animák, který netradičním, ale přesto zajímavým způsobem ztvárňuje původní legendu či literární předlohu.

Výtvarná stránka je nejsilnějším aspektem BartovaKrysaře. Zakroucené a kostrbaté město mi připomínalo německý expresionismus (vizKabinet doktora Caligariho). Loutky v kombinaci s motivem lidských neřestí mi zase připomnělyFimfárum, je ale tématem pracováno lépe. Příběh lze shrnout do dvou vět a ačkoliv je odvyprávěn dost dobře na to, aby se obešelbez dialogů(přítomná jsou pouze různá citoslovce a huhlání), tak já bych je tam raději měl, protože by mi mohly poskytnou další potěšení - krom toho vizuálu tam totiž žádné další nevidím. Obsahově je to příliš povrchní a klidně by to mohlo mít jen 20 minut.

„Hhaša, hhaša?“ - „ Ehm, ehm, hhaša, hhaša!“Oproti novele Viktora Dyka, kterou se film inspiruje, je příběh jednodušší, plochý, nejde tak na hlubinu, nerozvíjí psychologii ani nitro postav jako v knize. Částečně je to tím, že se Barta vzdal mluveného slova používá jen různé skřeky a zvláštní pamluvu (Hhaša, hhaša,....), která odlehčuje temnou až hororovou atmosféru přidáním potutelného humoru. Film obsahuje na rozdíl od knihy jen jednoduché morální poselství, do popředí tak vystupuje hlavně výborné výtvarné zpracování, v něm je celá jeho síla. Barta ve svých filmech animuje různé materiály, hlínu, figurýny, rukavice, atd. Tady jsou to vyřezávané dřevo a loutky krys, které vypadají jako rozpohybovaná vycpaná zvířata, připomněli miStarewiczovuanimaci, a občas použije i živé krysy. Pokud jste viděli Bartova Krysaře a líbil se vám, dejte šanci i novele Viktora Dyka, která vám doplní duši příběhu. Je to silný romantický příběh lásky a touhy po vzdálené zemi sedmihradské, do které se vstupuje krokem do neznáma propasti na hoře Koppel, příběh rozervanosti umělce a průměrnosti usedlých a zajištěných občanů města Hameln, kteří nemohou pochopit tuláka dobyvatele světů sloužící svou píšťalou společnosti, který v jejich městě opustí svou svobodu a nechá se svázat láskou k dívce Agnes, i když ví, že ho to může zahubit. Krysař je umělec, básník, svou hudbou dokáže v lidech vyvolat dávno zapomenutou touhu po dalekých krajích, umělec naplno ponořený do reálného života, jehož síla je skryta v píšťale, kterou když upustí, umírá, …. aby prostota a smysl pro povinost mladého rybáře Seppa Jörgena nepodlehla jeho píšťale a dala nový život malému dítěti jedinému přeživšímu z města Hameln.„A vaše jméno?“ „Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem Krysař.“