Šílení (2005)

6/10. Challenge číslo 7-Round 9-CZ/SK/Polsko-Hráč 9-Ratchetka.Zajímavý český bizarní úlet od Švankmajera (moje první zkušenost). Šílení jsou filosofickou alegorií o svobodě, šílenství, morálce a moci.   Film je to zvláštní, ale má zajímavé momenty. Rituály plné nahoty působily odvážně a v českém filmu jsem nic podobného neviděl, prostředí psychiatrické léčebny mám obecně rád a tady fungovalo dobře. Obsazení přineslo pár slušných ksichtů, které dokázaly vtáhnout do atmosféry a k tomu bizarní chodící orgány a kusy masa. Nechápal jsem, jaký to má mít přesný smysl, ale ta divnost byla vlastně kouzelná.   Trochu škoda stopáže dvou hodin, během kterých se objevily i hluchá místa a vizuál je už poněkud zašlý, ale Švankmajer se nesnaží být líbivý, spíš chce, aby se divák cítil nepříjemně. Ten záměr je znát a funguje. Celkově jsem si to užil víc, než bych před zhlédnutím čekal a i když to není film pro každého, má v sobě něco, co se u nás moc netočí. Je to svým způsobem výjimečné a správně divné. Ale na vyšší hodnocení se přesto nevyškrábu.

Šílenísú šialeným filmom. Nie však v dobrom slova zmysle. Snímku režiséraJana Švankmajeraz roku 2005 síce možno vnímať ako akúsi surrealistickú alegóriu na ľudskú spoločnosť, ktorá sa zdanlivo mení, posúva a vyvíja, ale pudovo zostáva stále na rovnakej úrovni, avšak táto snaha sa míňa účinku. V diele prakticky fungujú možno jedna-dve myšlienky, inak ide iba o spleť bizarných obrazov. To by samo o sebe ešte nebol problém, ale to by museli tieto bizarné obrazy diváka zaujať. A to sa nedeje. Navyše, Švankmajerovmu filmu nijako nepomáha ani pomerne výrazné herecké obsadenie, aj keď, pravda,Jan Třískaje schopný sa do role markíza vžiť naplno. Práve on potom patrí k minimu pozitív, ktorá sa v tejto snímke dajú nájsť. Ak hľadá divák film z psychiatrickej liečebne, má na výber tisíc a jednu lepších možností. Ak hľadá divák bizarnú alegóriu, má na výber tisíc jednu lepších možností - vizuálne aj obsahovo. Ak hľadá divák horor, môže siahnuť po žánrovo čomkoľvek, pretože Švankmajerova snímka hororom v žiadnom prípade nie je. Teda, možno iba ak je reč o jej kvalite (sorry not sorry).Šílenísú šialeným filmom a miestami aj šialenou nudou. Dielo možno zaradiť k počinov, pri ktorých akokoľvek sa divák snaží nájsť na nich niečo dobré, nedarí sa mu to. A navyše to má ešte celkom trýznivú minutáž.

Přestože mi Pavel Liška v hlavní roli připadá z ústředního obsazenství tím herecky nejméně výrazným, paradoxně to skoro vůbec nevadí. On se Liškův mladík pro diváka stává skoro až nepřímým průvodcem děje v kůži nedobrovolného společníka a svědka podivných her nechvalně proslulého Markýze de Sada... a pokud jde o tu atmosféru a další protagonisty kolem, oným šílenstvím, znepokojením i zvrácenou fascinací v dané stylizaci to tu přímo žije a skoro nedonutí strhnout zrak i zbylý vněm jinam. Poprvé jsemŠílení(nebo Šílené?) sledoval před lety čerstvě po úmrtí Jana Třísky, ovšem nebyla to jen tato okolnost, proč mi právě Třískův ikonický výkon utkvěl z této Švankmajerovy hříčky tolik utkvěl v paměti. Tříska zde své teatrálně stylizované repliky chrlí natolik šíleným a zároveň vypilovaným způsobem, až se stává démonicky uhrančivým. Pro změnu (stejně jako v režisérovýchSpiklencích slasti) zcela mlčenlivý Pavel Nový dokáže odbourat i pouhou mimikou, ráznými pazvuky či stylovými tahy (manipulace s pistolí i flaškou v jedné(!) ruce najednou se jen tak nevidí). Osobně mě víc bavila první černohumorná půlka kolem nezvyklého pohřbívání, trampot s truhlou a jedním šokujícím překvapením – zatímco po změně dějiště na regulérní psychiatrii se spustilo pro mě možná až příliš velké psycho. Ačkoliv nutno uznat, že Švankmajer vycházející patrně z vícera předloh ten šílený psycho děj dokáže slušně gradovat, má čím překvapovat i obohacovat děj o stále nové postavy v podobně osobitě ztvárnění... mezi nimiž mladičká Aňa Geislerová v roli sestřičky působí tady ještě jako něžný anděl. Pokud mě něco zbytečně vytrhávalo z děje, tak rozhodně ty neustálé prostřihy na jakousi režisérovu grotesku s poskakujícími kousky masa – což víckrát upoutá, ale časem začne působit rušivě a trochu samoúčelně.[85%]

Typicky švankmajerovská psychologická dráma naplnená absurdnými scénami, ktorá tentokrát analyzuje šialenstvo ako fenomén. Jan Švankmajer už v predúvode filmu avizuje použitie hororových prvkov a inšpiráciuE. A. PoeomčiMarkízom de Sade. Animované vsuvky hýbuceho sa mäsa a rôznych orgánov alegoricky dokreľujú dej a v skutočnosti nepôsobia hrôzostrašne, ale skôr nechutne. No orchestrionová hudba im však dodáva skôr úsmevný rozmer. Produkcia je dobrá a dôležité scény majú tú správnu atmosféru aj keď sa určite dalo urobiť aj viac. Pavel Liška, Jan Tríska, Anna Geislerová a ostatní profesionálni herci hrajú výborne, ale popri nich sa nestratí ani množstvo nehercov, ktorí tvoria osadenstvo blázninca. 75%

Já se s dílem Jana Švankmajera nějak nepotkávám ačkoli se o to průběžně sem tam pokouším. Faktem je, že Šílení jsou asi nejpřístupnější z jeho filmů. Jako alegorie na současný svět můžeme snímek brát každý jinak. Třeba jako násilnický, perverzní, místy šílený a omezený, ale též až moc svobodný. Víc nevím, co bych k filmu dodal. Snímky tohoto muže vlastně pokaždé připomínají umělecká díla a beru na vědomí, že je tak ostatní chápou, na druhé straně je já chápu jen málo a k srdci mi nepřirostou.