Hmyz (2018)

...Mohl by mi někdo říct kde jsou ti zatracení chrobáci?... „Hmyzí divadlo" dle předlohy Karla Čapka v režii Jana Švankmajera. Vzniklo něco jako film a zároveň i film o filmu plnej prostřihů z natáčení a mouder režiséra(třeba jako toto) - Jediná adekvátní odpověď na surovost života je cynizmus fantazie... Ve svém posledním filmu téměř upustil od své animační hravosti(je jí tu minimum) což je škoda. Z postav asi nejvíc bavil J. Lábus co by hovnivál a jeho valící se hrouda. Slabší 4hvězdy ...Magickou roli ve filmu hraje střih. Jste zde, střihnete a jste jinde. Podobnou magií už vládne jenom sen...

Při veškeré úctě k panu tvůrci - tohle opravdu ne, a ne, a to ani s tím, že je to třeba nějaká ta jeho fantazie, sny, touhy, surreálno, a já nevím, co ještě. Před udělením odpadu film zachránil (kromě několika málo scén, které mě aspoň trochu zaujaly, pobavily, nebo mne tedy minimálně nesraly) právě můj velký a neutuchající obdiv k jeho (dosavadní) tvorbě, která je prostě úžasná, originální a jedinečná; pak je tedy vskutku škoda, že ve stejném (či podobném) duchu se neubíral i Hmyz. Pardon, ale tohle je prostě úplně mimo, jako by to pana Švankmajera nevidělo ani z tryskáče. No já se na něj nezlobím, však není robot, a každý někdy chybuje. Já mám jinak u všech jeho filmů čtyři nebo pět hvězd, holt i mistr filmař se někdy utne. Nebo jsem se tentokrát utla já, že jsem se nenaladila na stejnou vlnu?? Navzdory surrealistickému leitmotivu mi vlastně všechny dosavadní Švankmajerovy filmy (ano, i kraťasy) dávají smysl, takřka vše do sebe krásně zapadá. A co ne, dává prostor fantazii tvůrce či diváků. Tady mi přišlo, že nedávalo smysl absolutně nic. Nuže, tak třeba ta naprosto protivně ječící zmalovaná koza (tím rykem by přeřvala i hukot Niagarských vodopádů), která mi vlastně asi jinak ani nějak extra nevadila, ale neskutečně mě iritoval ten její řev; a ano, musel tam být zas, a za dalších pět minut opět, a kdyby ji náhodou někdo třeba stále slyšel špatně, jelikož právě na druhém konci světa odpálili atomovku, tak další repete. A to její zvracení (no ano, muselo tam být se vší parádou) tomu jen dodalo grády, přesně tohle jsem potřebovala vidět. Škoda, že ji pan hlídač (nebo vrátný, či kýho výra, co to vlastně bylo za postavu) nespořádal později, mohla ještě párkrát zavřeštět (takhle to bylo jenom asi dvacetkrát). Ad hlídač - Norbert Lichý je další z důvodů, proč jsem tomu dala aspoň tu jednu hvězdičku - byl tam vážně skvělý, ale docela se mi i líbila Kamila Magálová - ti dva snad jediní hráli i působili přirozeně, a ne jak banda chovanců z ústavu pro choromyslné (Pavla Nového opravdu nepočítám, ten se tam, žel, sotva mihne). Prostřihy na natáčení to sice trochu osvěžily, ale zároveň poněkud rušily. Paradoxně se mi to na tom všem líbilo snad nejvíc. Plus to vyprávění snů. Lábus dřepící na záchodě, a následné kutálení obří hovnikoule, no týý piraňo, už jsem se bála, že tam nic takového neuvidím. Chyběl už jen mohutný gejzír z moči, pod kterým by ústřední dvojice (lhostejno, která) mohla předvést třeba pekelný hmyzí taneček, poté 358. polohu z kámásútry (to by bylo aspoň Věrné milování!), u ní si pošmáknout na pár křupavoučkých broučcích, a druhou rukou vyluštit roháček. A do profilu filmu uvést "na motivy Krásova Brundibára", dávalo by to asi stejný smysl, jak ten Čapkův Hmyz. No, a tak bych mohla v tom výčtu ještě pokračovat, ale to bych si nestihla uplácat svou věšteckou kuli pro štěstí. Jo, a Prodanka mi k tomu všemu taky moc (vůbec) neštymovala - škoda, že nebyla nějaká hudba napsána čistě pro tento film - i když po tom všem by to spíš ještě dorazila.

Možná se u děl tohoto autora budu opakovat, ale musím se přiznat, že pravděpodobně nejsem dost intelektuálně na výši, abych pochopil většinu děl Jana Švankmajera. Běžně navíc v jeho dílech míchá kontrast rádoby uměleckých obrazů a různých typů kompozic a hraného děje s herci a prostředím. Zde sledujeme jednak průběh tvůrčí práce na filmu, takže jako bychom sledovali Film o filmu ve filmu a pak samotný děj. Hlavní hrdinové zkoušejí Čapkovu hru Ze života hmyzu a pomalu ale jistě se stírá realita člověčí a hmyzí. Jedním z hlavních faktorů pro mé hodnocení je to, že si nejsem zcela jist, zda by bratři Čapkové byli s výsledkem zcela spokojení, byť oni žili ve zcela odlišné době, to je nutné si přiznat.

Dneska dám misku vah zase k druhé straně. Mně se to fakt líbilo, bylo to zase trochu něco jiného. Sympatické obsazení, sice jakoby trochu "o ničem", ale na to bylo i na začátku upozorněno. Něco lepší, něco horší - zejména ty prostřihy z natáčení a vytváření scén, to bylo hezké... či promluvy herců nebo režiséra... Jak říkám, odlišné, ale dobré... nemohl jsem se odtrhnout, protože jsem se bál, že o něco přijdu. Maminka holt musela z vánočního večírku taxíkem, protože telefon byl o dvě místnosti vedle :). Příjemné a zábavné. 85 %!

Jan Švankmajer ve svém posledním filmu zpracoval divadelní hru bratří Čapků jako zkoušku amatérských herců. Vše je kombinací filmu a dokumentu o tom, jak se snímek natáčel. Několikrát k nám promlouvá sám režisér a já to kvituji. Poslední celovečerní film Jana Švankmajera sklidil spíše negativní recenze a mě není úplně jasné proč. Je to sice asi jeho nejhorší dlouhometrážní film, ale za mě je stále lepší než 85 % naší každoroční produkce. Film stojí na individuálních výkonech. Nechybí ani klasické animace a samozřejmě Pavel Nový. Velmi zajímavá kompozice této komedie, která kritiky spíše zklamala, ale mě hřejivým způsobem potěšila.