Něco z Alenky (1988)

...Teď musíte zavřít oči, jinak nic neuvidíte... Zde podle knižní předlohy Lewise Carrolla v režii Jana Švankmajera popustila fantazie uzdu na špacýr. Oceňuju především všechnu tu práci co za tím vším stojí. Dějově mě to neoslovilo. Ba naopak místy i skoro uspávalo. Jako ztřeštěný dětský sen kde se fantazii meze nekladou je to super. Víc si z filmu ale neodnesu. 3hvězdy

Příběh Alice z Wonderlandu prostě miluju, ten nápad, to provedení, ať už animované, hrané, děsivé, staré, nové, prostě většinu těch co jsem viděla. Ale tohle asi na mě byla moc velká "artovka". Mega děsivej plyšovej králík je divnej, a ano je děsivej. Ono celý tohle zpracování je jako creepy a hlavní hrdinka prostě není sympatická ale působí na mě jako fracek. Bohužel tohle šlo mimo mě...A to že vynechali úvodní "vchod do říše divů" mě mrzelo.

Filmařsky svrchovaně natočené dílko je pro mě zajímavější sledovat z hlediska animační techniky než jako vyprávěný příběh. Asi proto že mě surrealismus osobně vůbec neoslovuje a když jsem kdysi při studiu dějin umění po přečtení několika tlustých knih o něm narazil na citelně zajímavější Skupinu 42 a další pokusy o "magický realismus" z téže doby, bylo to pro mě doslova jako osvobození. Samozřejmě ano, ty sentimenty na "prázdniny u babičky"  v podobě pletiva na králíkárně, kdákání slepic, otvírání tajuplných přihrádek v otlučených stolech nebo procházení mezi spoustou pověšeného prádla na půdě jsou milé, ale celkově je to sen převážně hodně ošklivý a jeho sledování mě vlastně zase až tak moc nezajímá. Navzdory tomu, že Švankmajerova fantasie je (nejen zde) zjevně naprosto nevyčerpatelná... Celkový dojem: 85%

Dokonalá symbióza Carrollova prožívaného snu a Švankmajerovy taktilní animace veteše pozdně socialistického Československa. Viděno dnes působí Něco z Alenky jako naivně poťouchlá a dětsky hravá vzpomínka na dětství v poslední dekádě totáče. Švankmajer coby frankensteinovský animátor vdechuje duši každodenním přehlíženým artefaktům, sešívá je spolu se zašantročenými úlomky  do bizarních tvarů i tvorů a vyzdvihuje až okultní mysterióznost haraburdí potaženému patinou a omšelostí. Každý detail zdejší výpravy do podvědomí a vzdálených rohů starých šuplíků oplývá životností, která tak výmluvně kontrastuje s umělostí výpravy libovolného usopleného retro midcultu, kde se v zájmu vyvolání mrtvolné nostalgie do každého interiéru tlačí pečlivě oprášené artefakty z fundusů rekvizit. Švankmajerova Alenka sestupuje do hloubi duše a tahá z ní zaprášené emoce jako strach a napětí, které vzbuzovalo první osmělení se zajet páternosterem až do strojovny, děsivými přísliby sálající tajemno sklepů s dřevěnými kójemi či objevitelský mix vzrušení i bázně při prohrabování se dekády neotevřenými skříněmi během léta u babičky.

Je podvedomie kompletne surrealne, bizarné a neorganizované? Myslím, že len jeho časť alebo niektoré prvky, inak je skôr fascinujúcou životodárnou studnicou nesúcou stopy grandióznej imaginácie. Je plné zaujímavých štruktúr a pokladov podieľajúcich sa na komplexnom a geniálnom skonštruovaní osobnosti, cez nostalgické fázy detstva: Alenkina fáza a jej “puella aeterna” - či pubescent Hermiona Grangerová ako “mudrcka” - až dospelá Lara Croft a jej archetypy “hrdinka” a “objaviteľka” a tak ďalej a ďalej až z nekonečna do nekonečna. Očarili ma fundamenty a sedimentykolektívneho nevedomia( švajčiarsky pionier psychológie: múdry a empatický Carl Jung ) tak záhadné, tak hlboké, prekvapivé a bohaté ako tajomne organizovaný vesmír sám aj so svojou nocou, so svojou temnou stránkou ktorej sa ľudia spravidla obávajú ba niekedy až zbytočne desia, že tam nájdu niečo prestrašné (skrze vytesnené obsahy či ešte horšie veci ktoré by radšej mali “nechať tak”). Áno, koncepttieňaje ako zakázaný les ale nie je len Nietzcheho priepasťou šialenstva do ktorej padajú mnohí. Nájdete spôsob ako zabiť draka alebo kúsok zvedavosti pri sledovaní králika tak ako Alenka? Cesta tak bude zaujímavá, prekvapí i preverí a ako človek kráča po ceste, cesta sa pred ním objavuje (Rumi).