Rakvičkárna (1966)

Vtipná a cynická Švankmajerova moralitka využívajúca živé ruky bábkových hercov a živé zvieratko. No kto by ho nechcel mať doma a tak vzniká aj gradujúci konflikt medzi dvoma bábkami. Je to dosť psycho, ale našťastie to trvá iba obligátnych režisérových cca 10 minút a tak sa to dá bez problémov zvládnuť. Ak by bola stopáž dvojnásobná, už by to mohol byť tento konflikt na sledovanie nezvládnuteľný.

Nie som moc fanúšikom bábkového divadla a tým pádom ani filmovej tvorby podobného razenia, ale keď je to na jednej strane dobré, tak prečo nie? A Jan Švankmajer, ten vie ako zaujať okrajové publikum. V tejto snímke sa okrem klasických experimentálnych výjavov nachádzajú aj dvaja gašparkovia-kupci a jedno morské prasiatko. Chlapíci sa nepohodnú, ani o prasa a ani o nejaké vrecia a tak sa navzájom udierajú kladivami. Má to temnú atomsféru, hoci takú potemhúcku, nepriamu. Jeden druhého chcú dostať do pripravenej rakvy. Dal by som tri hviezdy ale jednu pridávam kvôli geniálnemu koncu.

Tak po Zahradě se vrátíme zase pěkně do reality....tedy té imaginární, mistrovo. Švankmajer si naštěstí drží Lišku pevně při ruce a ten se zas na oplátku trefuje do jeho filmových okýnek tak brilantním způsobem, že začínám mít pomalu ale jistě pocit, že byl skutečně neomylný. Tady opravdu nevím jestli Švankmajer doháněl Lišku či naopak. Neskutečně precizní práce obou mistrů.

Dvě loutky se nemilosrdně řežou a morče pod nimi poklidně pojídá granule. Vlastním morčata a nedokážu si představit krásnější vystižení povahy těchto úžasných apatických tvorů, i když má ve filmu dost malou úlohu :) Švankmajer tentokrát využívá výtvarnou poetiku starých betlémů, kolotočů a loutkových divadel. Atmosféra jarmarku z toho kape, Kašpárka bych nechtěl potkat ve tmě. Švankmajerovská infantilní morbidita v nejčistší možné podobě a navíc asi vrchol všeho loutkářství. Snad jen vlastní příběh o kupcích byl trošku zdlouhavý a málo zajímavý, k tématu by se mi snad víc hodila jednoduchá nedějová animace (ke které má příběh ostatně blízko), určité nevýhody se ale dají odpustit díky brilantní výtvarné stránce, silně připomínající tématicky podobného a o něco méně zajímavého Žvahlava.

Bábkové psycho alá Švankmajer o dvoch bojovných lutkách a jednej rakvičke. V rakvičke je miesto iba pre jedneho. Pre tento krát mi Liškov audiodoprovod celkom do diania šmakoval, ale tak ako aj pri Historii Naturae štýl mi jeednoducho nesadol. Vôbec som nechápalco tím chtěl básník říci, ale dopozerať sa to dá.