Mít někoho do deště (1985)

"Všechny stejně nezbiješ..." Poslední dětská role "dětského herce" Lukáše Becha je jistě zajímavá. Už to není roztomilý klučina ale spíše malý "gauner". Tedy především v očích ředitelky školy (typická role pro Věru Galatíkovou). Jak je tomu ve skutečnosti? Kdo ví? Škoda, že šlo o tak kratičkou televizní inscenaci. Na tak malém prostoru se toho nedalo zas tolik ukázat. Přesto bych řekl, že se Moskylykovi (i díky zajímavé kameře Milana Dostála a příjemné hudbě Ivana Kurze) podařilo ono citlivé téma školní šikany načrtnout docela zajímavě. Trošku mi jen chyběl explicitnější závěr. Petr Čepek si na konci inscenace něco šeptal s Vilémem Besserem a náš dětský hrdina je přitom pozoroval. A těžko říct, zda si přitom v duchu říkal, "kdybych tak měl někoho do deště."

"Všecky stejně nezbiješ."Školopovinná polosirota Bech, vychovávaná otcom Čepkom pracujúcim na nočné smeny v tlačiarni, prestupuje na novú školu. Výchovná poradkyňa Galatíková naňho od začiatku pozerá krivým okom kvôli predošlej dvojke z chovania a spolužiaci ho privítajú šikanou, na ktorú on pohotovo reaguje päsťami a kopancami. Jediné sympatie prejaví tiežoutsider Strach, ktorý ovšem potvrdí svoje priezvisko keď má svedčiť v jeho prospech v kauze rozbitého televízora. Jediný stabilný bod jeho života nakoniec predstavuje dôveru nestrácajúci otec. Realistický a civilne zahraný príbeh, ktorý by si zaslúžil dlhšiu stopáž a rozvinutie charakterov. Za tri kopance do rozkroku počas bitky na školských záchodoch.

Defacto takové nic, ovšem až extrémně reálně natočeno. Třeba takový fotbálek na kluzké školní chodbě, to mě až dojalo, neb se vždy jednalo o tu nejoblíbenější činnost nás kluků hračičků. Také mne zaujal kouřící Čepek mezi dětmi, i když je to divné pouze z dnešního pohledu. Zaprvé se tehdá hulilo i na chodbě u doktora a navíc se v těch dobách "nosil" dost striktně kult dospěláků. Děcka byla tak trochu na druhé koleji aneb drž hubu a poslouchej. Vlastně kdyby to mělo pointu, popř. stopáž, dal bych i 4.

Šikana byla, je a bude realitou už mezi dětmi ve škole. Šikanovaní se bojí ozvat a ti přihlížející mají snahu v kolektivu někam patřit, zařadit se a k tomu je třeba nebonzovat. Tak to bezmocný pedagogu řeš, když není žalobce, není ani soudce. Kolegyni chtěl z důvodů šikany její slušný syn odejít ze školy a ona jako pedagog se ujala iniciativy sama a šla to na místo řešit. Na synově škole o tomto problému věděli a byli ji za její iniciativu velmi vděčni, protože bez obvinění ze strany postižených nemohli proti šikaně účinně zakročit. Problém se vyřešil a kluk školu úspěšně dokončil. Když je dítě bezmocné, musí rodič v případě, že se mu svěří pomoci, aby neztratil jeho důvěru. Čepek, Galatíková, Besser i malý Lukáš Bech to herecky zvládli i když neměli v krátké stopáži příběhu příliš prostoru.

Rádoby moralita , kterou tentokrát nezachránil ani P. Čepek. Ředitele v podání V .Bessera museli předabovat Janem Pohanem, tak nevim , proč kvůli takovému štěku...