Otec na služební cestě (1985)

Chcete vidět čtyřhodinový film, šedý a smutný jako život v Jugoslávii v padesátých letech? I vrcholné okamžiky, které by mohli být epické a emocionálně uchvacující jsou zde natočeny šedivě a smutně. Prostě se jenom stanou. V takové době žít nechcete. A přece v ní lidé žít museli. Takový film není zábavný. Kusturica jako by nevyprávěl divákovi příběh, ale jen ukazuje, bez vysvětlování, události, které se dějí v jedné rodině. Hlavním hercem v tomto filmu je temná komunistická strana, které je všudypřítomná a přitom neviditelná. Ostatní postavy jsou buď jejími služebníky, oběťmi, nebo lidmi, kteří se snaží nevyčnívat, aby si jich Strana nevšimla. Celá ta šedá tíha totalitního režimu zatlačuje do šedého bahna i ty nejsilnější charaktery, natož pak ty slabé. Co zmůže láska proti všemocné Straně?! Je to hodně náročný a nedivácký film, proto jsem dost překvapen zdejším vysokým hodnocením. Nejsou tu humorem odlehčené pasáže jako v Kusturicových následujících filmech. Snímek opravdu není pro diváka zábavný a jediným světlým bodem je ona láska v rodině. Která je navíc silně zkoušená. Podtitul „Historický film o lásce“ sedí přesně. Diváckou náročnost a nekompromisnost v předávání myšlenek oceňuji plným počtem rudých nezábavných hvězd. Jejda! Ono to mělo jen něco málo přes dvě hodiny?! Já myslel, že čtyři! Že je to vyprávěno z pohledu chlapce Malika jsem si přečetl až zde v obsahu, sám jsem si toho při sledování nevšiml. Jen že občas komentoval některé události. Podle mě to bylo vyprávěno z pohledu nezaujaté kamery. Jen jedno je mi po projekci záhadou. Jak režisér, který v osmdesátém pátém natočil tento film, může v současnosti zaslepeně adorovat Putina?! OA

Dneska jsem viděl  v pořadí sedmý snímek od režiséra Emira Kosturici a můžu říct, že jsem spokojený,  jak s filmem a i s hudebním doprovodem, přesto si myslím, že tohle byl od Emira Kosturici slabší režisérský počin. Podle mě má Emir Kusturica lepší snímky jako je Černá kočka, bílý kocour (1998) a nebo Život je zázrak Malíkův taťka Predrag 'Miki' Manojlovic ( bych ho trošku srovnal za to co dělal) vypadá jako slovenský herec Miroslav Noga ze seriálu Ranč U Zelené sedmy. Náš lidový vypravěč jugoslávského snímku Otec na služební cestě malý kluk jako buk Malik v podání Moreno De Bartoli je náměsičný, takže mít doma takové dítě, tak se musí mít člověk na pozoru. Byly tam i humorné scénky, ale ty nechci vypisovat. Filmy od Emira Kosturici viděno: 2007 Závěť 4* 2004 Život je zázrak 5* Doporučuji  1998 Černá kočka, bílý kocour 5* Doporučuji  1995 Underground 4* 1993 Arizona Dream 3* Nedoporučuji  1988 Dům k pověšení 4* 1985 Otec na služební cestě 4* .ARTOVÍ REŽISÉŘI

Na můj vkus trochu nudný"historický milostný"film od Emira Kusturici. V podstatě jsem zhlédnul celkem zdlouhavý příběh jednoho nadějného jugoslávského komunisty z pohledu jeho nešikovného, tlustého, zato však hodného a srdečného synkaMalika. O tom všichni říkali"Malik, Malik, na hovno balík".DĚJ:Příběh je vyprávěn očima malého Malika, který žije v Jugoslávii na začátku 50. let. Jeho otecMeša, stranický funkcionář, je po rozkolu Tita se Stalinem udán vlastním švagrem a poslán do pracovního tábora. Matka mu řekne, že otec jel na dlouhou služební cestu. Rodina se snaží přežít v atmosféře strachu, udávání a politických čistek. Malik prožívá dětství plné dětských radostí, ale i bolestivých událostí – obřízku, první lásku i rozchod rodičů kvůli otcově nevěře.ZHODNOCENÍ:Jako nebylo to úplně špatné, hrála tam melancholická harmonika, postavy byly vesměs sympatické (až na otce, kníratého hezouna a děvkaře), občas jsem se pousmál a nálada tehdejší doby byla vystižena celkem dobře. Přesto mě to úplně nebavilo a tyto filmy nejsou zrovna mým šálkem čaje. Zkrácení stopáže by také neuškodilo.
Typický Kusturica – barevný, chaotický, plný života, hudby a černého humoru. Film skvěle zachycuje atmosféru jugoslávského stalinského teroru z dětského pohledu. Někomu to přijde poetické, jinému zdlouhavé.

[2,5*]     Opäť sa mi potvrdilo moje vnímanie Kusturicu ako veľmi nevyrovnaného tvorcu - pri niektorých jeho filmoch híkam nadšením, pri iných sa zase zúfalo nudím. Tento film je žiaľ ten druhý prípad. Začiatok s krásne uletenou pesničkou "Chiquita" ma navnadil na to, že uvidím film s typickým Kusturicovym bláznivým humorom. Lenže potom sa to odrazu preklopilo do vážnej drámy o politických čistkách v 50. rokoch, akých som videl tucty, pričom táto medzi nimi nijak nevyniká (podobnú tému spracoval napr. Nikita Michalkov vo filmeUnavení slnkom (1994)neporovnateľne lepšie). Film tak nejak príliš zvážnel, humor sa vytratil a ostali len nejaké tragikomické náznaky. Čo je ale horšie, ten príbeh plný politiky ma nudil (prípadne sa mi protivil, ako pri scéne obriezky) a nedokázal mi ho spríjemniť ani pohľad z detskej optiky. A čo ma úplne dorazilo, bolo veľmi necitlivé použitie hudby - značne obohraný valčík "Dunajské vlny" je hraný dookola ako verklík a postupom času začína poriadne liezť na nervy (pri takomto nadužívaní by to bolo údelom aj tej najlepšej hudby).

Sedlo mi to sice maličko víc, než vše ostatní co jsem od Kusturicy zatím viděl, ale i tak jsem si upevnil názor, že to prostě není režisér pro mě. Zpočátku se mi to celkem líbilo, ale od té detailní scény obřízky malého kluka (kterou nechápu, proč tam Kusturica vůbec dával, jelikož se na to nekouká vůbec dobře) mě to zase zajímalo pouze v jednotlivých scénách, ale vůbec ne jako celek. Hlavně mi to přijde dost divně zrežírované. Vypravěčem příběhu je ten malý kluk Malik, takže by měl být i hlavní postavou, ale zároveň je zde hromada scén, ve kterých vůbec neúčinkuje, nemohl v nich ani být a je tam naprosto nedůležitý, takže to chvílemi vypadá ne jako jeho příběh, ale jako příběh jeho otce, ale přitom tam pořád Malik má co chvíli nějakou svoji vypravěčskou vsuvku. A i tak se zde s postavami moc nepracuje, takže se ani Kusturicovy nepovedlo vyvolat jakýkoli můj zájem o ně. Místy mi to ale připomnělo české devadesátkové filmy o komunismu typu Báječná léta pod psa, obzvlášť ve scénách, kdy někdo zničehonic umřel, tam ta podobnost totiž byla naprosto přesná a to nemyslím jako pochvalu. Tohle teda aspoň nemá černobílé charaktery, což je zase k dobru, ale i tak tu jsou celkem mdle vykreslené a za celou dobu se nikam moc neposunou, Jsou tu sice dost zajímavé scény, (třeba předávání štafety, ta na skále nebo asi všechny z lágru), Titovu dobu to taky vykreslí slušně a zahrané je to skvěle, ale celkově mi to zase přijde strašně průměrné a žádný silný zážitek jsem z toho taky neměl. Ani ta Kusturicova poetika mě prostě nebere, i když tady aspoň nebyla tak hektická a rozverná, byť bych to v některých scénách uvítal víc než tu depku, do které to bylo laděné. 3*