Rocky IV (1985)

Další všemi oblíbený díl Rockyho. Za mě hodně povedený, všechno perfektně sedí. Ivan Drago se povedl a za mě je to nejlepší Rockyho soupeř z celé série. Písničky ve filmu k té době dobře sedly a s některými záběry to spíš vypadalo jako nějaký osmdesátkový videoklip. Hudba je ale za mě stejně lepší od Billa Contiho, jeho hudba tu bohužel chybí. Jinak k filmu není moc co říct, celé to tak nějak uteče rychle.

"I must break you."Rocky čelí největší výzvě své kariéry. Musí pomstít svého kamaráda – a k tomu si vezme žebřík. Rocky IV je pro mnohé vrcholem série, protože má neustálý náboj a šlape na pomyslný plyn po celou dobu. Rozumím tomu, i když já mám svůj nejoblíbenější díl trošku jinde. Přesto mám IV hrozně rád, protože změnila přístup – z Philadelphie a klasické fanfárové hudby se posunula k modernímu soundtracku. Stallone je tu na vrcholu své kariéry, jak fyzicky, tak i hollywoodsky, a můžeme vést nekonečné debaty, zda měl lepší postavu v Rambo III nebo právě zde. Dolph Lundgren jako Drago je k sežrání a miluju historku o Slyovi, jak mu řekl, ať mu jí ubalí, aby to dobře vypadalo na kameře – a pak rovnou jel do nemocnice. (94 %)

Hlavním důvodem, proč Stallone nakonec přijal neznámého Lundgrena, byla závist. Stallone později přiznal, že ho Lundgrenův až příliš dokonalý vzhled dráždil. „Nenáviděl jsem Lundgrena za jeho dokonalý vzhled. Vypadal jako skutečný Terminátor. Pokud ho budu nenávidět já, byl jsem si jistý, že svět ho bude taky nenávidět,“ přiznal po letech. (zdroj kniha Sylvester Stallone: kompletní filmografie)

Rocky je srdcovka 
A IV je asi nejvíc motivační a nejlepší díl.
Oba totálně ve formě 
Bylo znát že spolu cvičili a dali tomu co se týká fyzické připravenosti vše.
Strhující trénink i boj.
Samozřejmě dobrý úvod,kdy Apollo je těžce uzemněn.
I po letech má pro mě film stále svojí sílu.
Taky nemůžu zapomenout na hudbu, která k tomu neodmyslitelně patří a krásně tam sedí.
I k tréninku je fajn a motivační.Ivan Drago a Rocky Balboa forever

Druhý nejlepší díl celé série (Creeda nevyjímaje), který sice není vrstevnatým a skvěle vyváženým sociálním dramatem o outsiderovi, který překonal stigma svého zázemí, zato je bravurní studií fenoménu bojové intimity, jejž zachytil skvěle už Hemingway ve Starci a moři. Drago je záporák, který má víc vrstev než cibule a to si vystačí s několika větami, které jdou až na samou dřeň významu. Zamyslete se, jaký je rozdíl mezi větou "Já tě zlomím" a větou "Musím tě zlomit"? Ona emancipace Draga od systému, který de facto stvořil jeho formu a vlastní jeho tělo jako nástroj třídního boje, totiž není jen tak nějaké naštvání, které vyvěralo na povrch jen proto, že se na něj trenér špatně podíval. Drago hledí na Rockyho jako na svůj stín, odráží se od něj jeho vlastní poroba, která je manifestována oslavou jeho vlastního obrazu pověšeného mezi portréty Lenina a Marxe. Vidí Rockyho individualitu, jeho osobní boj proti němu, a je zděšen, když Rocky vydrží jeho nejsilnější rány (Není to člověk. Je jako kus železa...) Tu již Dragovi nestačí nepřítele knockautovat, studuje ho, hledají se pohledem, když odpočívají, protože jsou si pro ten moment na světě nejblíž. Jen oni dva si v tuto chvíli rozumí, sdílejí něco nepřenosného. Všimněme si, že poté, co Drago prohlásí, že bojuje za sebe, v posledním kole, Rockyho povzbuzuje, tlačí ho k výkonu vlastními ranami, ale zároveň dává Rockymu jakýsi prostor, aby zaútočil sám. Proč? Aby sám sebe vystavil zkoušce, v níž Rocky obstál v předešlých kolech. Aby vydržel absolutní sílu protivníka, aby dokázal sám sobě, že snese to, co Rocky. A v tom je jeho vítězství. Možná, že nevědomě, nebo jen na krátký moment, přesto se pro tu chvíli osvobodil, přestal být strojem státní moci, který plní zadání a vydal se prozkoumat hranice svých možností. Selhal. Proč? Musel by být ochotný nechat se zabít, tak jako Rocky. Co tím dokázal? Že pro ten moment, v tomto rozhodnutí, byl lidský možná ještě víc než Rocky, jehož nezastavilo ani to nejhorší utrpení. Svou prohrou dokázal, jak je ideologická výplň prázdná, byť se z principu tváří jako to nejsilnější. Rocky zde, byť mu člověk musí pro jeho lidskost a odhodlání fandit, je zde de facto děsivý, neboť v odhodlání zemřít jde dál než může jít sebesilnější člověk lpící na životě. A to Drago je. Záleží mu na sobě. A proto je jejich souboj nejvíce fascinujícím duelem nejen v této sérii, ale napříč celou kinematografií.