Kráska a zvíře (1971)

"Kráska a zviera" je klasická rozprávka o tom, že jedine čistá láska dokáže prekonať každé zlo a zlomiť kliatbu. I z hrôzostrašného začarovaného netvora sa môže opäť stať človek. Je to metafora o hľadaní vnútornej krásy. Táto téma je vďačným námetom pre filmárov. Vzniklo mnoho filmových adaptácií tohto rozprávkového romantického príbehu. Mne sa podarilo náhodou natrafiť na menej známu československú verziu, ktorú v roku 1971 natočil režisér Antonín Moskalyk. Spracoval ju do podoby čiernobielej televíznej inscenácie. Nič moc som od toho nečakal, no o to väčšie bolo moje príjemné prekvapenie, keď som to dopozeral. Bolo to atmosferické, poetické, lyrické, temné, ponuré, tajomné, dojemné... skoro päť hviezdičkové. ****

Tuhle pohádku vysloveně nesnáším už od dětství. Už tehdy jsem nemohl pochopit co se kupříkladu mé rodině líbí na tom, že se tam půl hodiny a víc nic neděje. Jen bloumání po zámku a okolí a kecání, které nebere konce. Pustil jsem si to nyní, když jsem si myslel, že se na to budu dívat jinak, ale bohužel. Ty rádoby filozofické hemzy a příšerně statický děj, to není nic pro mne. Navíc maska, která má působit děsivě mne spíše rozesmávala. Mi připadala taková miloučká.

Krásná pohádka, která má sice totožný scénář jako Panna a netvor, ale co tam je za nedokonalosti, to kráska a zvíře má na jedničku. Kdyby nebylo Vlastimila Harapese, tak řeknu, že je tohle i lepší, ale díky němu hodně váhám a stále nevím co se mi líbí víc. Každopádně tohle je jeden z klenotů české kinematografie, za mě krásně zpracovaný příběh, který je už tak kouzelný a mohla bych ho vidět 100x jinak zpracovaný a stejně mě neomrzí.

Zvláštní a ponurá pohádka - vlastně spíše romance, soudě podle poslední scény, která pro děti moc není. Ale hraje k ní úžasná hudba. Pan Hapka promine, ale jeho hudební motiv z Panny a Netvora je už příliš provařený z českých svateb a pohřbů, a navíc Zdena Studenková mi jako mladá panna prostě nikdy nepřipadala. Janě Šulcové to tu slušelo, Jiřího Klema posoudit nemohu, ve zvířecí podobě vypadal spíš jak roztomilý plyšák, takový Žvejkal ze Star Wars, a v lidské podobě tu nebyl pořádně vidět. Když to porovnám s Pannou a Netvorem, síly mi přijdou vyrovnané, každý má své pro a proti. Tahle verze mi přišla romantičtější, ale vadila mi roztahanost některých scén a Krásčiny sestry byly nesnesitelně uječené. Hudební motivy pěkně depresivní.

Moskalykova televizní adaptace se hravě vyrovná té Herzově filmové. Na prvním místě je třeba vypíchnout hrubínovskou romantiku, kterou zachoval. Dokonce i strohá televizní dekorace nepůsobila tak chudě. Ostatně Zázvorka byl mistr a uměl divy. A vrcholem byla romantická hudba Luboše Fišera, kterému se Hapka bohužel nevyrovnal. Ostatně Fišer po letech vykradl sám sebe a hudbu použil i v cyklu loutkových kraťasů o Krakonošovi.