Konec velké epochy (1965)

Celou dobu jsem si říkal, je to takovýchDvanáct rozhněvaných mužůpo česku, ale víc roztříštěných. Něco mi tam pořád vadilo. Myšlenky skákaly od jednoho k druhému, ale na konci se film našel a zaslouží si plný počet. Autorka nám řekne, kdo podle ní žije a kdo umírá, i když si myslí, že si žije pohodlně ve svém koutě v lokálu. Skutečně žije jen ten, kdo se nebojí mimozemšťanů a předpisů vlády a vyjde z lokálu na ulici.

Originálna dráma s jemným scifi pozadím o obsadenia Zeme mimozemskou civilizáciou môže pripomína námetomDeň keď sa zastavila Zem. Nečakajte však žiadne úžasné trika a efekty. Celá dráma sa totiž odohráva v jednej miestnosti a o udalostiach sa hrdinovia dozvedajú z televízie, rozhlasu a zvukov ulice. Produkcia je prostá a sústreďuje sa na prežívanie udalostí jednotlivými postavami, ktoré sú rôznorodou zmesou ľudských charakterov. To je prameňom najrôznejších interakcií a filozofických úvah o človeku, ľudskom živote a ľudstve vôbec. Atmosféru vytvorenú hudbou Luboša Fišera naviac doplňujú výborné herecké výkony a originálnym koncept keď napríklad servírka Eva komunikuje s rozprávačom priamo do kamery. 75%

„Jak se to mohlo stát? Proč není všechno jako před chvílí..?“ Na jedné straně pár zajímavých otázek mířících do studené tmy trezoru, na druhé někdy zbytečná přepjatost, odbočování do televizního éteru a nepatřičný koncept s hlasem „reportéra“. Kavárenské alegorie, která se jeví jako prorocká a nadčasová a přitom čerpajíc z protektorátní a postprotektorátní doby jen utvrzuje v teoriích o ve spirále se opakující historii a neměnnosti lidských charakterů v jejím proudu. V rámci jejich studie si divák může zahrát hru, koho pak by asi každý jednotlivec v současnosti volil při parlamentních volbách. Třeba instalatér je jasný..

Je s podivem, kolik myšlenek v tomto jednom filmu zaznělo. Samozřejmostí je, že ta hlavní se týkala invaze cizí mocnosti na planetu Zemi. A i komunisté po srpnu pochopili, jak moc Konec velké epochy předvídá a symbolizuje sovětskou okupaci. Paradoxně se dá ale dílko univerzálně přenést i do dnešní doby. Nejprve vidíme média, která sice nějak informují, ale nikdo neví, co je a co není pravdivé. V tu chvíli se tak ukazují povahy jednotlivých návštěvníků restaurace. A opět se můžeme bavit i o tom, kterak můžeme vidět celé spektrum něčeho, co je naší zemi tak blízké. Celé spektrum národních povah. Zbabělec, hrdina, flegmatik, ženy pečovatelky, ty o něž musí být pečováno, poučující, filozofujícího chlapíka atd. Právě postava Vladimíra Šmerala to celé uvádí do kontextu v historických souvislostech. O všem, co bylo řečeno by se daly psát eseje, bylo toho vážně moc. Zaujalo mě, že se vize netýkaly jen politiky a uspořádáni země, ale třeba se mluvilo o tom, že mladí lidé už nechtějí pracovat rukama, nedostatek řemeslně zručných lidí a na dělnické profese se řeší poslední roky stále intenzivněji. Dále se hovoří třeba i o fakt, že nové generace příliš nestojí o rozmnožování a potomky, což je dalším problémem nejen celé Evropy, ale i mimoevropských států. Lze jen složit poklonu a uznání autorce za to, jak moc vizionářská dokázala být.

"My jsme obsluhující personál, Evičko, my se musíme tvářit příjemně za všech okolností!"Drámy, kde je nesúrodá skupinka zhromaždená v uzavretom priestoru a v stúpajúcej stiesňujúcej nervozite sa začnú odhaľovať skutočné charaktery, to ja rád. V tomto prípade sa jedná o kaviareň, obsadenú vzorkou populácie od nešťastnej servírky, cez mladistvého rebelanta, sebavedomého pracujúceho, opatrných úradníkov, mudrujúceho taxikára, neúspešného maliara, absolventov koncentrákov, akurátne dôchodkyne až po šach hrajúcich profesorov a za dverami mimozemských inváznikov nastoľujúcich celoplanetárnu normalizáciu."Vy jste filozof, vy jste z obliga, ale já jsem tady vedoucí, já se nenechám honit po úřadech!"Nadčasové sci-fi podobenstvo s komornou čiernobielou atmosférou a vynikajúcimi hereckými výkonmi. Plný počet."Naši veřejnost udivuje, jak dokonale jste zvládli bulharštinu."