Dita Saxová (1967)

Nádherný plod novej československej filmovej vlny v plnom rozpuku je psychologickou drámou krásnej Dity obletovanej mužmi, ktorej však v duši hlodá skrytý červ koncentračného tábora. Láska a priateľstvo spestrujú melancholickú niť Ditiných bežných dní, no žiadny z nápadníkov nevie prelomiť jej zádumčivé váhanie a existenciálnu dilemu, ktorým smerom sa vydať. Život totiž nie je to čo chceme, ale to čo máme.

Dita Saxová je typickým příkladem filmu, který těžko zfilmovat. Jsou totiž myšlenky, které z knihy na filmové plátno převést lze jen těžko. A přesto, že jsem knihu nečetl, tuším, že tohle by mohl být ten případ. Další mě napadá třeba Milenci a vrazi a to jsem už četl knihu i viděl film. Dita sama neví, co se sebou. V novém světě se těžko orientuje a to ještě neví, že přijdou zcela jiné pořádky. Krystyna Mikołajewska se mi velmi líbila, celkově i vyobrazení snímku jako takového, nakonec jsem uvažoval i o čtyřech hvězdách. Jenže tuším, že se zcela nepovedlo zachytit celkovou atmosféru doby úplně uvěřitelně, což kniha nejspíš dokázala.

Zajímavý film, který však naprosto zabila představitelka hlavní postavy, která se pohybuje jako mechanická loutka se stále  stejným výrazem ve tváři a v očích jí není vidět ani radost, když s kamarádkami slaví narozeniny, ale ani smutek, když zemře ta, která jí byla nejbližší. Herečka možná krásná, ale naprosto bez výrazu a jen deklamující text.

Možná to někomu přijde zvláštní, aleAntonín Moskalyk, režisér legendárních seriálůDobrodružství kriminalistiky,Četnické humoresky, dvoudílné a asi nejlepší adaptaceBabičky, člověk bytostně spojen s předlistopadovou ČST pro kterou natočil nepřeberné množství inscenací, má na svém kontě pouhé čtyři(!) celovečerní filmy, z nichž hned ten první je zapomenutá komedieDélka polibku devadesát, a třetím pohádkaTřetí princ. Zbývající snímky ovšem stojí za pozornost! JakKukačka v temném lese, takDita Saxovápojednávají o dívce, kterou poznamenala válka. V případě Dity ale pouze slyšíme čím si prošla a koho ztratila. Absence záběrů hrůz které musela zažít může u někoho působit negativně pro hodnocení a pochopení duše mladičké dívky, které bylo naděleno soucitu, půvabu ale i křehkosti. Tady platí že co oči nevidí to srdce nebolí. Svět byl po válce sice v situaci velkého výdechu uvolnění, zároveňostré lokty a očekávání věcí příštích nedali mnohým senzitivním jedincům prostor a čas nadechnout se.Je velká škoda, že toho režisér Moskalyk nenatočil pro kina víc...

Další docela dobrá ukázka toho, jaké se v 60. letech natáčely filmy a že stály skutečně za to. Tohle je psychologický snímek zaměřený na postavu hlavní hrdinka, která je skvěle ztvárněna Krystynou Mikołajewskou. Vlastně film o dospívání natočený trochu jinou perspektivou a krásnou černobílou kamerou.