Zlatý náhrdelník (1980)

Snaží se Větrovec, snaží se Vašinka a páni Středa s Rösnerem jsou k sežrání. I některé dialogové přestřelky jsou povedené, ale všechno je to natahované a rozvláčné...ono, když někdy posloucháte, jak Miloň Čepelka mluví třeba o knížkách...tak on chce prodat celý svůj (nepochybný) intelekt a tak mluví v dlouhých šroubovaných souvětích a stejně tak i píše.

Tak mi připadá, že Miloň si dělal legraci a televize to vzala vážně a nátáhla to na hodinu a půl. Škoda, že to bylo tak dlouhé, to natahování děje a písničky tomu neprospěly, přitom to začalo výborně, ti dva loupežníci, Robert a Hubert byli perfektní, herecky to bylo i jinak dobře obsazené, ale ti dva tam fakt zářili a ještě se mi líbil Větrovec, který taky zapadl do toho parodického tónu, ostatní byli příliš unylí. Přestože jsou tam kulisy Adolfy Borna, tak pohádka vypadá dost odbytá.

zas jedna z těch švihlejších pohádek (bodejť, když je pod scénářem podepsán Miloň Čepelka), ale bylo by ještě lepší, kdyby se proškrtaly naprosto zbytečné písně a tím se slušně zkrátila přepísknutá stopáž. Velmi dobře zahrané všemi hlavními představiteli, zvláště Konvalinková si svou proměnu k zlému užívá a ty modré sametové jí vyloženě sluší. Rösner svého primitiva snad až příliš přehání a Vašinkův fantasy seladon se sice ze všeho obratně vykecá, ale když má zachraňovat, tak se raději schovává v hájovně a mezi sušením bylin vzdychá a čeká než ten správný nápad dostane někdo jiný. Jak se ale do obsazení dostala ta osůbka představující Kubíka, to nechápu, větší dřevo jsem dlouho neviděla (snad proto ani tady v hercích není uveden).

Roztomilá pohádka řešící dobro, zlo a drahé kovy a porovnává svítivost citů a kovů. Jedna nula pro lásku. Naďa Konvalinková byla nejen tady krásnou princeznou, Marcel Vašinka byl nejen tady věrohodným zamilovaným a statečným hlavním hrdinou. Pomatený král vynálezce je milý taťka, Boris Rösner a Miroslav Středa jsou luxusní loupežníci. Přišlišlávající syn hajného v tom působí jak oliva v jahodovém koktejlu.

Do Bornovských kulis situovaná hodinu a půl dlouhá pohádka. Už jen toto je nálož, která sama na sebe upozorňuje, že to bude pěkné maso. A taky že bylo. Chvílemi neskutečně nudné a trapné, nikam nevedoucí dialogy i záběry na herce, kde se čeká, co dál a ono nic. Naštěstí pohádka plná písniček je také místy vtipná, zábavná a pár písniček je podařených (stejně jako pár je zcela ubohých). Téhle pohádce by neskutečně slušela tradiční hodinová stopáž a byla by to paráda. Takhle je to naprosto zbytečně uondané a natahované. Místo hlavních hrdinů zpívají Hana Buštíková a Michal Prokop společně s kapelou Bezinky. PS: píseň Šuby, duby jako jediná snese nejpřísnější kritiku a je jedinou věcí, proč si tuhle pohádku pamatovat