Mare matto (1963)

Živá mozaika nejrozmanitějších lidských osudů, které se rozhořívají i hasnou v italských přístavech a na lodích, s přitažlivě, ale neidealizovaně navozenou atmosférou, jež mi po letech zpřítomnila mé milované kotviště. Livorno zde neslouží jako pouhé kulisy; naopak se jeho ulice, domy a kanály neoddělitelně spojují s jednotlivými příběhy, jako by své obyvatele i návštěvníky samy vedly. A stejné je to s Janovem i Messinou. Vzduch je zde slaný i hořký: na obzoru se rýsují dálky, ale ty jsou pro mnohé nedosažitelné – a to nejen pro ty, kteří se touží nalodit. I ti, kteří se uzavírají světu, který nanejvýš navštěvují, místo aby jej obývali, jejich přitažlivé síle nedokáží odolat. V Šíleném moři se je zdá zprvu reprezentovat především Belmondův Livorňan, naturalističtější variace na pijáka a snílka Gabriela Fouqueta z Opice v zimě jenž je však záhy uzemní a všechny obzory strhne. Důsledněji je vtěluje starý kapitán Drudo Parenti, neúnavně vymýšlející a tvořící nové světy, do nichž by mohl zakormidlovat. V neposlední řadě jsem ocenil i bezmála povídkovou kompozici, která každý z příběhů, provázaných postavami, vypravuje odlišně a „po svém“.(24.11.2021)

Nie je to poviedkový film a predsa to má všetky jeho znaky. Postavy sa prelínajú krížom-krážom, ide v podstate o príbehy námorníkov a obyvateľov prístavných miest, kde však najväčšiu úlohu hrajú dramatické scény (Lollobrigida) kombinované s odzbrojujúcim humorom (Morgia). Určite je najväčšou hviezdou pobláznený Belmondo, ktorý sa cibril do postáv, ktoré mu neskôr priniesli najväčšiu slávu. Film nemá obzvlásť veľké ambície, patrí skôr k priemeru, ja som sa však dobre pobavil a to mi v tej chvíli postačilo. Prvý komentár.(26.05.2020)

Pribehy ludi zijucich v mestach Genova a Livorno. Ich zivol bol a je uzko prepojeny s morom : 69 %(15.11.2020)