Dívka s pistolí (1968)

Sicílska žena v podobeAssunty Patanéovej[Monica Vittiovázladená do vôbec prvej komediálnej polohy], sa vskutku cítila byť akosi zneuctenou, a to teda konkrétne zo strany jej potenciálneho ženíchaVincenza Macalusa, z čoho sa v podstate následne vytvorila akási dvojitá situácia: Jednak tento strašne drzý chlapík, kvôli tomu zdrhol až kamsi doswingujúcehoAnglicka, a zároveň toto nahnevané sexy dievča muselo vziať do ruky zbraň, aby sa mu povedzme vypomstilo na klasický, "sicílsky" spôsob, čiže tým pádom ho čochvíľa nasledovalo, aby ho tým pádom i na tomto novom mieste vyhľadalo, čím by napokon do poslednej bodky naplnilo i svoje napevno stanovené predsavzatie(?); taliansky režisér v podaníMaria Monicelliho, mi tieto jednotlivé, resp. suchopárnou formou poňaté eskapády, vzápätí predkladal takým, ako by som to vlastne teraz taktne okomentoval; skrátka, ani tentoraz som sa bohužiaľ nemohol zaobísť bez roztržitého podania, keď som súčasne presvedčeným i o tom, že príslušné zamračené prostredie, dotyčným talianskym predstaviteľom, ani príliš extra nezapasovalo, a to ďalej ani nehovoriac o večne zamračenom waleskom predstaviteľovi v priam náležitom stvárneníStanleyom Bakerom, ktorý sa podľa mňa do nadchádzajúceho diania priveľmi ani nehodil; miestami pomerne dosť zvláštne koncipované sekvencie, zachraňovala predovšetkým azda táto talianska krásavica, ktorá by sa možno v danom prostredí cítila oveľa istejšou práve po boku jejMentora→Michelangela Antonioniho, ktorý možnože nedávno pracoval i v podobných exteriéroch naZväčšenine, kedy sa opätovne nezaobišiel bez svojich naprosto temperamentných krajanov za kamerou, za to mu ale pred kamerou asistovalo čisto anglické obsadenie; dokonca jedna scéna v parku mi pripomenula TalianovMeisterstück! • Spojenie MM+MV=nebolo úplne najšťastnejšou vo ľ b o u.

Z prvních třiceti minut jsem byl nadšený. Nadsázka hnaná do absurdna byla skvělá. To přehrávání, šicí stroj mrsknutý z druhého patra na auto lotrů, kteří se pokouší unést ženu... . Do toho skvěle zvolený hudební podkres a samozřejmě Monica Vitti. Mega nádherná ženská, už třetí, která nabourává mou osobní zkušenost z Itálie, že tamní ženy jsou úplně mimo můj vkus. Společně sOrnelou MutiaMonicou Belluccipatří mezi TOP filmové žárovky minulého století. Ale zpět k filmu. Podobně jako u pozdějších Nástrah velkoměsta, i tady se pracuje s velkými rozdíly mezi venkovem a "civilizací". Násobeno je to navíc tím, že řeč je o Sicilském venkovu. JestližeArtemiosi jel do velkoměsta hledat nevěstu, tak Assunta jede hledat proradného svůdníka, aby navrátila čest své rodině. Většinu stopáže se tedy pohybujeme v Anglii. Postava Assunty je takový svéráz, že se rozhodně neztratí. Toho vtipu, který pramení z odlišnosti kultur, resp. tvrdošijné snahy najít dacana, zhruba od poloviny stopáže ubývá, ale pořád to je v pohodě...Vitti si mou pozornost udržela. V jejím podání je ten italský temperament v kombinaci s postupně se měnící morálkou Assunty atraktivní i ve chvílích, kdy scénář působí poněkud mdle.  Ale je fakt, že v závěru jsem jen udiveně sledoval, kam to tvůrci směřují. Zcela náhodné setkání v Londýně i následná "pomsta" dacanovi...jakoby druhou půlku scénáře napsal jiný člověk. Ale v konečném výsledku pořád nemůže být řeč o filmu špatném, nebo i průměrném. Sice jsem se nebavil celou dobu, ale až k nudě se to nepropadlo. Rozhodně dám přednost podobně laděné italské komedii, před něčím jako jsou třeba Maléry pana účetního.

Assunta mi byla povahou sympatická. Siciliánka, tedy divoká, temperamentní, ale hlavně hrdá. Byla unesena omylem, místo sestřenice Concetty, ale chlípnému Vincenzovi hned ve dveřích jeho ratejny nekompromisně sdělila: „Teď už jsem stejně zneuctěná, budeš se se mnou muset oženit!“ Vincenzo její výzvu ke zneuctění chvíli zvažoval, přece jen Concetta byla buclatější, ale aby neutrpěla jeho dobrá pověst milovníka výzvu přijal. Assunta dělala okolky, dokonce vytáhla nůž, ale po chvíli ho zahodila a jen protestovala: „Jsem studená jako kus kamene. Copak necítíš že líbáš mrtvolu? Nic necítím, jsem kus ledu… Tak ano! Ano! Tak mě znič!“ Její cestu za pomstou jsem chápala, co si žena neudělá sama, to nemá. Po mnoha peripetiích pomsty dosáhla, i když ne pomocí pistole (nedivím se jí, já bych se taky netrefila) ale za použití ženských zbraní. To je tak, když je dívka vychovávaná k naprosté cudnosti, ale tělo si žádá své.

Bláznivý príbeh dievčaťa zo Sicílie, ktorá sa ocitne v Anglicku kvôli očisteniu svojej cti. Komické situácia vyplývajúce z talianskej mentality a jej stretu s "chladnou" britskou kultúrou spoľahlivo vyvolajú úsmev na tvári. Žiaľ zub času už nahlodal atmosféru a vyznenie nie je to čo mohlo byť. Svojich 70% si však zaslúži.

Cesta pomsty sicilské zneuctěné ženy. Dostat sicilskou ženu do postele a utéct se prostě nevyplácí. Nejen Francouzi, ale i Italové uměli vyprodukovat skvělé nestárnoucí komedie a tento je jeden z nich. V hlavní roli Monica Vitti, která do své role dala snad i to, co neměla. Bravurní herecký výkon je zárukou plnohodnotné zábavy od začátku až do konce. Někdo snímek označuje jako feministický manifest vtipkující o tom, jak může prostředí změnit netoleranci a předsudky. No, to už je věc názoru. Divácky přitažlivý je už vzhled postavy Assunty Patanè, právě v podání Monicy Vitti, která okamžitě zaujímá komediální postoj ve vážném tónu velmi rychlým prologem pokračující odvážným nadšením, v podstatě zesměšňující sicilský smysl pro čest, a až groteskní etudou a satirických výzev. Carlo Giuffrè v roli onoho hříšníka Vincenza Macalusa už je v podstatě jen jako doplněk a nahrávač. Snímek je napěchovaný scénami, které by fungovaly i samostatně. Třeba ostrý telefonický hovor mezi Assuntou a Vincenzem, kdy je Assunta coby služka v anglické rodině, která zrovna pořádá večírek. Ano, hovor je bez servítků veden před zraky společnosti, která vše doplňuje typickým anglickým humorem. Tečkou za vším je pak příchod muže ve skotském kroji, což Assunta nezná a podle toho zareaguje. Snímek má rychlý spád, dialogovou kulometnou salvu, strukturovaný dějový chaos a především sérii brilantně vtipných scén nabírající satirickou sílu hlavně vlivem kulturního rozdílu mezi Sicílií a Spojeným královstvím v období šedesátých let. Ne, tento snímek ani po tolika letech nezklame.