Macbeth (1971)

Anglie se prý na Polańského "Macbetha" dívala skrz prsty, protože ho zaplatil americký skandalista Hefner; Amerika zas byla pohoršena, že tak krátce po vraždě manželky se režisér pustil do krvavého dramatu; některým kritikům nešlo pod nos obsazení hlavní role, jiným přílišná brutalita akčních scén... Mně ani jedno z toho nevadilo a dovedu si představit, že samotný Shakespeare by se nezlobil.

Najlepšia filmová adaptácia Shakespearea.Roman Polanskije veľmi dobrý režisér a aj napriek kontroverzii, ktorá ho dlhodobo sprevádza, tento chlap vie čo je točiť filmy. A pri tomto snímku sa mi môj názor naňho len potvrdil. Divadlo na plátne a aj napriek tomu, že je tu zobrazené explicitné násilie, tak to je veľmi uspokojivé poňatie klasiky od britského majstra. 100%

Keď sú výčitky svedomia oprávnené a patrične rastú s ich priživovaním, nadobudnú hororové rozmery. Paranoja začne všetko personifikovať ako b(lázon)áseň. Čo najprv vyzerá nádejne - voda zmýva (zlo)čin - pokračuje panikou, lebo mŕtvy mu uvoľnil miesto pri stole, len dokým si tam spomienka naňho nesadla. Keď sa ešte hlas svedomia ozýva, je prítomná ľudskosť. Keď stíchne, pohltí ho temnota. Shakespeare je nadčasový a nesmrteľný, Polański zatiaľ len to prvé, ale už našiel v predpekelnej jaskyni bosorku s menom Múza.

Vskutku detailný prepis známeho literárneho diela na plátno ocení každý kto z diela nič nepozná. Čo sa týka filmu, tak mňa najviac oslovilo vykreslenie pohrávania sa Macbetha s myšlienkou vraždiť tak dlho až kým ju nerealizoval. Taktiež zobrazenie jeho túžby po moci či vykresľovanie jeho predstáv, ktoré ho mučili natoľko, že strácal pôdu pod nohami pred svojimi najvernejšími. Avšak všeobecne dielu chýba svižnejšie tempo a napriek presvedčivým kostýmom a reáliám na mňa dýchlo predsa len viac divadelnosťou. Môže za to aj shakespearovský jazyk, ktorého prílišné nadužívanie sa nehodí do filmu. Mne to zníži pozornosť a vyprávanie je tak pre mňa roztekané.

Druhá verze Macbetha a opět pekelná nuda. Polanski se sice snažil, takže oproti Wellesově verzi je tu pěkná krajinka, něco málo krvavých scén, nahoty a opravdu vynikající finální souboj. Jenže ten příběh je prostě řídký - Macbeth ponoukán věštbou a manželkou zabije krále a stává se tyranem; navíc to nemá nic společného s historií. Nikdo známý nehraje, jen díky jménu jsem v Bankovi objevil vousatého a vlasatého Doyla z Profesionálů. A zatřetí postavy začnou na začátku žvanit a melou a melou a melou celou stopáž naprosto nezajímavé, nudné, prázdné řeči, přičemž Polanski to žvanění natáhl oproti Wellesovi na hrůzostrašné dvě hodiny dvacet. Tam kde podobně utahaného Julia Caesara z roku 1970 zachraňoval příběh a herecké výkony, tady není nic, jediná zajímavá scéna. Díky kladům ze začátku a tomu že nechci být úplný barbar dávám 1*, ale jinak další nesledovatelný Shakespeare.