Peníze (1983)

Obraz za obrazem, scénu za scénou vykresluje Bresson v Penězích moderní svět oddaný titulní modle jako drama života založeného na zmocňování. Každé gesto projevuje podřízenost nebo moc, sebemenší příležitost k vychýlení bližního z cesty není promarněna a atmosféru naplňuje chlad, hněv a strach. Výrazem tohoto neobyvatelného klimatu je všudypřítomný hluk, jímž režisér film vnímavě ozvučil namísto hudby. Jako aktéři navzájem působí bezbranně, podobně ohroženými se zdají i slova, jejich řeč soupeří současně se smyslem, který těžce dobývá u netečných protějšků porozumění, i s oním hlučením, které spíše dusí. A tato hlučnost není jen výsadou města.

"You don't like me asking questions, but I have a right to worry."Tento výrok manželky hlavného hrdinu, vyslovený bez štipky emócie, tak akosi predznamenáva celé dianie. To totiž prebieha úplne nevzrušivo, fádne, postavy sú odľudštené (nesympatický hlavný hrdina, čudná manželka, ktorá je ako taká sfinga), všetko proste pôsobí chladne ako psí čumák. A k tomu celkovému chladu prispieva aj to, že vo filme úplne absentuje hudba. Hoci samotný príbeh vôbec nie je nezaujímavý (jedna falošná bankovka spúšťa lavínu, ničiacu celú stavbu života hlavného hrdinu), takéto jeho divné podanie ma jednoducho nedokáže do neho vtiahnuť. Jeden z1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, bez videnia ktorého by som umrel s najväčším pokojom."The money you stole..." "Without bloodshed, Your honor." "Was it out of idealism, to redistribute it?" "I'm a generous man."

Poslední filmBressona, který svými slovy považuje zanejspokojenější. Vše začíná sobeckým trestným činem padělání peněž v rukou mládeže, jenž odstartuje lavinu událostí, které postupně transformují nevinnou lidskou duši do absolutních hlubin lidského chování.Bressonje v tomhle ohledu velmi přímočarý a je zřetelné, co tím vším skutečně myslí. Přesto se nelze zbavit pocitu, že vše tak činní účelově, automaticky a bez rozmyslu. Přesto úctyhodné zakončení filmařské kariéry jednoho z největších asketických režisérů celé kinematografie, jenž přispěl do kinematografie svým minimalistickým přístupem.

Jsem poměrně otráven. Z obsahu s takhle nekompromisním příběhem, pro francouzská dramata asi typickým, by se to dalo očekávat a skoro jsem byl na to připraven. Ale co je horší, já jsem daleko víc otráven z formy. Žeby to byl záměr? Dlouhé statické záběry, podivné detaily, plno monotónně vyznívajících míst, mezi nimiž se leccos zajímavého uděje, ale ty nejdůležitější zvraty v podstatě nevidíme, neb je režisér v rámci osobitého zpracování vynechává či přeskakuje. Od začátku film nabíral pro mne slibný potenciál a zachycení drobné kriminality, neplánovaně přerůstající v kriminalitu stále větší, mělo něco do sebe, ale jako celek nakonec neměl pro mne výrazný přesah. Na můj vkus až příliš experimentální styl. Od Roberta Bressona se mi hodně líbil v něčem podobnýKapsářs podmanivou černobílou kamerou, tady jsme si s panem režisérem těžce nesedli.45%

Námet sa mi páčil, lebo bolo zaujímavé sledovať ako spúšťač udalostí, falošná bankovka, ovplyvní konanie zúčastnených a samotný dej. Na konci toho celého bola už ozaj málo uveriteľná bodka. Samotné prevedenie je chladné, zábery na nohy aktérov, vyhýbanie sa ukázaniu podstaty na kameru, šialené strihy a tým pádom skoky v deji... všetko je to vraj umelecký záber... OK, no ja konštatujem, že sa opäť raz zabudlo na diváka. A tak to aj ocením, Bresson - neBresson.