Kapsář (1959)

Když francouzský vizionář Robert Bresson uvedl do kin tento svůj autorský snímek, projevil na svou dobu až nehoráznou odvahu. Bez mrknutí oka tehdy hodil přes palubu veškeré zavedené konvence tehdejší kinematografie. Místo nich představil minimalismus tak extrémní, že byl okamžitě ocejchován jako radikální. Bresson stvořil film, který publikum nekompromisně rozsekl na dva nesmiřitelné tábory. První skupina, odchovaná tradicí psychologického realismu, dramatickým divadelním herectvím a klasickou hollywoodskou narativní stavbou, film s gustem strhala. Naopak druhá skupina, složená převážně z nastupující mladé generace kritiků a tvůrců, kteří právě formovali francouzskou Novou vlnu, režiséra okamžitě pozvedla do uměleckého nebe. Dnes je snímek považován za absolutní základní stavební kámen takzvaného transcendentálního filmového stylu. Jeho DNA koluje v žilách děl Martina Scorseseho nebo Paula Schradera. Ostatně, Schrader z Bressona naprosto okatě a přiznaně citoval ve svých kultovních scénářích k filmům „Taxikář“ (1976) a „Americký gigolo“ (1980). Jenže co s tím má dělat současný běžný divák? Pro něj zůstává Bressonův styl dodnes nesrozumitelně těžkopádný. Ruku na srdce, filmu chybí atraktivita a kriminální námět naprosto postrádá napětí. Řečeno bez akademických eufemismů, ten film je pro nezasvěceného diváka k uzoufání nudný. Snímek tak dnes plně ocení jen filmoví fajnšmekři a fajnšmejkyně, případně hardcore fanoušci festivalového artu. Přesto mu nelze upřít jedno. Dokonalá choreografie rukou a pohledů při okrádání nicnetušících lidí je po řemeslné stránce nasnímána s až baletní precizností. Bressonovi se totiž podařilo něco nevídaného. Proměnit banální kriminální akt v čistě vizuální symfonii a hypnotický rituál. A právě tenhle estetický paradox je dodnes hlavním motorem celého filmu.

Silná výpoveď o vzostupe a pádu jedného vreckára. Momenty v ktorých boli zachytené cvičenia, techniky a akcie vreckárstva - povedal by som pragmaticky, že zachytené akonemorálne umenie- na mňa pôsobili nesmierne realisticky. Nemám žiadne skúsenosti s týmtoumenímale zapôsobilo to na mňa.Pickpocketvšak tak trocha ako zlodej skutočný, klame telom. Počas druhej tretiny stopáže som mal pocitDéjà vu. Po istom čase som tento pocit začal spájať s literárnym dielom. Aj keď témou iný, avšak postavami a pocitmi, mi to nesmierne pripomínalo románZločin a trestodFjodora Dostojevského. Nebol som si istý, no v poslednej tretine som zbieral ďaľšie a ďaľšie indície. Vo finále som si bol už na 100% istý. Nemýlil som sa. Škoda, že inšpirácia nebola tvorcom priznaná. No ako reinterpretácia ľudských činnov a ich dôsledkov skvelé.

Je to už hodně dlouho, co jsem viděl něco od Bressona (a viděl jsem jen 'K smrti odsouzeného...' a 'Proces Jany z Arku' - 'Kapsář' spadá mezi tyto dva snímky), Tarkovským milovaného pro jeho, jak vždy zmiňoval "asketismus". Bresson je, jako mi ostatně taky přijde vždy, velmi minimalistický a velmi soustředěný na svůj motiv, který se snaží komunikovat, nebo respektive přes plátno "cítit spíše než chápat"... zvuky a hluk okolí, hrdinovy kroky, hrdina jdoucí vstříc svému konci, v rámci příběhu je vše řečeno vlastně hned v úvodu. Tentokrát je motivem kapsář Michel, který spíše než z absolutní nutnosti krást, nebo že by v prostředí vyrostl, si svůj úděl volí z přesvědčení. Já mám rád ty záběry, na ruce, detaily, jak se šátrá v kapsách, je to artové, od-akčněné a po posledním tříhodinovém nášupu jsem velmi rád za sympatickou stopáž 75 minut. Bresson jakoby kráčel proti všemu, co dnes lidé považují za film. Do jisté míry je to krása, sledovat takhle vypulírovaný a zrestaurovaný snímek, který je natočený s takovým soustředěním. Určitě něco pro lidi, co se do sledování dokážou plně ponořit. Ale i přesto si myslím, že zrovna 'Kapsář' nějak zvlášť nevyčnívá (snad svou civilností... koneckonců hlavní hrdina je od pohledu charismatický a jeho vyvolená se srdcem plným něhy) a to jsem se k tomuhle filmu odhodlával tak dlouho.

"VY V NIC NEVĚŘÍTE?" "VĚŘIL JSEM V BOHA. TŘI MINUTY." Dal jsem si v krátkém sledu 4 filmy Roberta Bressona a dojmy a postřehy trochu jak přes kopírák. Jednak musím ocenit obrazovou kvalitu materiálu, to byl pokaždé jednoznačný plus. Potom je tam otázka ambivalentního efektu, kdy těžko říct, zda vyznění považovat za plus nebo mínus - všechny ty filmy vypadají jako točené bez scénáře, děj má sice evidentní kostru, přesto působí stylem hala-bala a otázka přímého dialogu nebo monologu v nějaké lepší orientaci skoro nepomáhají. A potom samozřejmě z mého pohledu mínusy - záliba v obsazování neherců a hustém používání glycerínových slz, z  tváří potečených tím sajratem se mi bude dělat blbě ještě na smrtelné posteli.50%

Cesta osamelého mladíka Michela, fascinovaného krádežou, ktorú povyšuje na úroveň umenia, v presvedčení , že isté elitné bytosti budú mať právo uniknúť trestu.Vreckárje jedinečné a dôležité filmové dielo, ktoré rozhodne treba vidieť. Bresson v tomto filme spochybňuje zlo, ako ho definuje spoločnosť. Svoje postavy morálne nesúdi, jednoducho využívajú svoje mimoriadne dary, aby si zarobili na živobytie. Málokedy bolo podobenstvo o hriechu a vykúpení prezentované s väčšou presnosťou a jasnosťou.