Hřiště (1975)

Oni dneska všichni píší jak tyhle socialistické filmy byly o morálce mladého socialistického člověka a jak to bylo hrozně tendenční, dneska se takové filmy netočí a podívejte se na mladé lidi, dělat se jim nechce a těm co ano tak jim zase někdo hází klacky pod nohy. Tenhle film se mi líbil nejen pro krásné záběry ze stavby D1, ale taky proto, že tam byl velmi pěkně rozkreslen příběh člověka, co se hledá a najde....Výborný Bartoška i Höger.

Další podnikový snímek v řadě podobných, navíc propojený se stavební tématikou, o hledání místa ve svém pracovním životě, tradičně moralizující nad skutky jedince v rámci prezentace své odbornosti se prosadit s následnou důležitostí ve stavitelské praxi. V socialistické šedi hodně používané téma, v podstatě už od padesátých let, jen se zpracování měnilo s ohledem na svou aktuální dobu. Ve stavební části se oslavuje stavba dálnice D1, díky čemuž má film zase historickou hodnotu v podobě filmových záběrů ze stavby některých částí úseku, ze kterých nejvíce vyniká stavba dvoupatrového mostu nad Želivkou u Vojslavic na Pelhřimovsku. Scény s výhledem na stavbu v zájmu prezentace se hodně používaly. Ideologicky se ukazuje úspěšnost stavby hlavně s poukázáním na její složitost a nelehkého řešení stavebních problémů, čímž se ukazuje, že je daný úkol složitý, ale nic, co by se nedalo zvládnout. A k tomu je samozřejmě také potřeba stavební inženýr. Příběh použil jednoho mladého s vůlí se prosadit i za cenu podvodu, jen aby se vymanil z otcova vlivu. Že bude zpytovat svědomí a začne se skutečně snažit samozřejmě v rámci moralizace nechybí.  Film opět pozapomenutý a jako každý jiný s takovouto tématikou samozřejmě u štábu a herců dosti nelichotivý. Ale na druhou stranu, proč ne. Stranická ideologie je vynechána, i když náznaky samozřejmě jsou, ale na dnešní dobu zcela neškodné. Současné vedení staveb se přece nechová jinak. Takže nic než další  normalizační snímek mající v jádru věci svou zášť, ale když se na to nedívá politicky, dá se u filmu dobře odpočinout.

Dálnice nebo ateliér? Skalského film je typický nepodarek z normalizačních časů – postbudovatelská moralita o napravení zaváhavšího hejska z lepší rodiny, sklouzávajícího vlivem protekcí a podvodů na zcestí. Jak už bylo řečeno, nefunguje chemie mezi mladým a neotrkaným Bartoškou a zralým, uznávaným Högerem, zbytek kazí nudný, nezajímavý scénář (Steigerwald) a kupodivu i nevýrazná kamera (Ondříček). Není důvod vidět opakovaně.

Na filmu je cítit potenciál výtečných řemeslníků filmu i snaha zatáhnout film do vod nenormalizačních, kde hrdina ve víru západní hudby z gramofonu, tenisu a pobytem ve vile postavené jeho otcem usiluje o ustojení sebe sama. Je však neustále strháván průjezdy trabantem, výstavbou tankodromu a socialistickou morálkou. Herci hrají na víc, než film nakonec vypadá. PS - Na Högerovi je vidět, že Bartošku nechtěl a já z něj skutečně nepociťuji otcovskou lásku, byť rezervovanou.

No, už po dvaceti minutách jsem tušil ztracený čas a přinesl si brambory a začal je škrábat. Aby to byl čas strávený užitečně. Tupé dialogy typu půjdeš na dálnici - půjdeš do kanceláře se opakovaly, aby se pak změnily na ještě tupější dialogy, nakreslíš projekt – nenakreslíš projekt. Mezitím občas hnusná „hudba“ a do toho poskakuje Bartoška u rýsovacího prkna. Téma je to jistě důležité, bez těžce pracujících architektů by se svět neobešel. Tohle by prostě nestálo za nic ani jako inscenace.