Černá dynastie (1962)

Podle fotek a popisu u filmu by člověk čekal obyčejnou tovární agitku bez větší snahy o příběh nebo jinou než politickou rovinu. Ovšem opak je pravdou, moc pěkný příběh jedné rodiny a obzvlášť pěkné jsou historické vzpomínky na první a druhou světovou válku. Mně se to až na okrasně vlezlé komunistické agitace moc líbilo.

Úvodní věnování XII. sjezdu KSČ je velkým hendikepem filmu ještě dřív, než vůbec začne. Naštěstí se ale počáteční pochybnosti rychle rozptýlí, protože jde o velmi dobře napsaný scénář, kde se do současných mezigeneračních problémů v jedné rodině promítají reminiscence z historických peripetií dědy i otce, které pochopitelně zároveň odrážejí klíčové dějinné okamžiky z pohledu pracující třídy, ale i tehdejší mezigenerační problémy, které se v podstatě stále jen opakují až do současnosti, i když v jiných kulisách. Ideologický podtext je ve snímku sice zakódován, ale nikoliv prvoplánově, takže vlastně nijak neruší a není na úkor věrohodnosti příběhu. K  nastupující nové vlně čs. filmu tento film sice nepatří, ale i tak jde díky Procházkovu mistrovství, výborné hudbě i slušné režii o velmi solidní filmový počin, na který se dá dívat i dnes.

Československá psychologická dramata (zvláště z této černobílé éry od konce války až po příchod nové vlny 60. let) patří dlouhodobě k mým zásadním filmovým zážitkům... a že na mě zabírají pořád a stále mě i tato tvorba dokáže dosud neviděným snímkem překvapit, jsem si potvrdil i dnes díky Skalského rodinné sáze, jejíž několik členů nejen pracuje ve stejné fabrice, ale navzdory měnícím se politickým okolnostem zažívají ve svém životě podobné situace a konflikty napříč generacemi.Ladislav Pešekv hlavní, zcela nekomediální postavě Antonína Koudelky znamenitě rozehrál velký časový oblouk své postavy od nadšeného mladistvého dělníka a řidiče lokomotivy, přes tragickou pracovní událost a podobně dramatické akční zážitky za války, jež ho poznamenají, až po milníky v Antonínově rodiném životě a polohu stárnoucího zádumčivého nerudy.Jiří Němečekv jenom lehce užším časovém oblouku se přidává s taktéž schopně ztvárněnou postavou včetně dlouhodobé proměny. Přestože mi Pešek a Němeček, obsazení do rolí otce a syna, dosud nikdy nepřišli jako výzorově si podobní herci, slušné maskování spolu s využitím klobouků, zvoleným osvětlením či úhlů snímání (nejvíc asi během noční scény se střetem u vlaku) dokázaly dojem podobnosti až překvapivě vyvolat. Vyprávění startující u životních pocitů a úmyslů dvou nejmladších členů rodiny se s posunutím pozornosti k Peškově a Němečkově postavě často odvíjí od principu podvědomí s vnitřními asociacemi minulých prožitků, jež postupně barvitě dotvářejí minulost obou postav a jejichž vzájemná konfrontace napříč léty spěje k hlavnímu poselství. Retrospektivně jeČerná dynastienaplněná poutavými prožitky, v rámci aktuální linky zase více funguje souvislé napětí. Navzdory četným skokům v čase, reflektujícím na pozadí rodinné ságy nacistickou okupaci nebo rok 1948 a politickou stávku, jsem vůbec neměl problém se orientovat v ději, naopak i tento zručně provedený způsob vyprávění, mozaikově podávající za relativně krátkou stopáž (90 minut) časově bohatý příběh, vděčí také spolu s černobílou kamerou, skvělými scénami z výroby i jízd lokomotiv či zmíněnými hereckými výkony za pozoruhodný zážitek.[90%]

TENTO FILM JE VĚNOVÁN 12. SJEZDU KSČ Tento strašidelný nápis v první vteřině nevěští nic dobrého. Politika hraje samozřejmě ve filmu důležitou úlohu. Rodinné hádky vznikají často kvůli politice. „Ty socdemáku jeden!“ Kdyby se na politiku úplně vykašlali, ó jak by se jim ulevilo. „Komplikované mezilidské vztahy“ mohly být překvapivě aktuální i v době dávno minulé. Řekl bych životní role Václava Němečka. I když některé scény působí trochu komicky, třeba když s ním cloumá postavou poloviční Pešek. Sága přes několik desetiletí, skoro jako Přiznání s Lukešem. Pešek je výborně namaskován a působí ve všech obdobích svého života věrohodně, teda až na ten souboj s drsňákem Němečkem. Zednářská symbolika: „Na ty plechy budeme čekat do Vánoc.“ 1:24:15 – skrytá ruka;

Tři generace mužů, z níž dvě poznaly hrůzy války na vlastní kůži. Po úvodním věnování jsem sezarazila docela se obával toho co jsem si to pustil, ale moje obavy se brzo rozplynuly,Černou dynastiimůžeteshlédnoutbezobavzbudováníanadšeníz budování. Neuvěřitelné, jak bylLadislav Pešekschopný v jednom filmu zahrát mladíčka stejně dobře jako dědečka, však jen pár let před tímto ve snímkuŠkola otcůhrál pensionovaného učitele! Potěší malé role později slavných hercůMrkvičky,Abrháma,Krampola.