Cesta hlubokým lesem (1963)

Výborná dráma kolektivizácie, v ktorej vidieť odpor kulakov ako vNoci nevěstya zároveň vytesňovanie nepohodlných podobne ako vSmuteční slavnosti. Príbeh mladých zapálených komunistov, Rudolfa a Cyrila, ktorých cesty sa rozídu pre Rudolfov postup na tajomníka a Cyrilovu lásku ku kulackej dcére Aničke. Produkcia je vynikajúca a atmosféru obrazu dopĺňa vynikajúca hudba Zdeňka Lišku. Herci hrajú výborne, takže postavy sú uveriteľné od hladných hrdinov až po posledného sedliaka. Nevadí ani komunistický étos, pretože Cyril ho svojím príbehom spochybňuje.

Nejhorší snímek od Dietla, byť to byla jeho prvotina, zřejmě se ještě rozcvičoval pro svoji další a nutno říci skvělou tvorbu, ale tohle byla ztráta času a dvě hvězdičky ze soucitu. Jinak velká úcta k tomuto tvůrci. Agitace za správnost kolektivizace po únoru "čistým" až bezduchým Cyrilem, byla přepálena do komických rozměrů. ale třeba mi film jen prostě nesedl, ale nesdílím tak vysoké hodnocení zde.

Film popisuje obdobie od komunistického prevratu, cez kolektivizačné tlaky po časy, kedy systém začal požierať svojich strojcov a súdruzi si začali ísť navzájom po krku."Nezlobte se na mě, já sotva někam vlezu, hned někoho urazím."Hlavný hrdina Fašung verí komunistickej myšlienke, poctivo stojí vo februárovom mraze s kvérom pred fabrikou s červenou páskou na rukáve, neskôr obchádza ako družstevný agitátor dedinu, brigáduje, dokonca aj kulakovu dcéru obetavo pojme za ženu, akurát keď je pravidelne svedkom nespravodlivosti zo strany strany, nijako výrazne sa neozve a nechá sa ukecať o správnosti toho všetkého, až do trpkého konca."Proč tě to k nim pořád táhne, když víš, že ti nebudou věřit ani slovo, že ti ublíží?!"To jeho najlepší kamarát z fabriky aj strany, ráznejší a prchlivejší Kačer, je vybraný aby sa stal mladým kádrom a po zaškolení vidí všetko z väčšej politickej perspektívy, akurát pritom stráca bližší kontakt s ľuďmi, po ktorých v prípade potreby bez milosti šliape."Zůstal jsi pozadu, Cyrile! S takovejma jako jseš ty se to dalo dělat do února, ale teď ne!"Príbeh už dnes nemusí pôsobiť nejako prevratne, ale v dobe vzniku to muselo byť zjavenie, a to aj pre hercov, niektorí vo filme o dekádu skôr nadšene budovali lepší svet a o dekádu neskôr odčiňovali (spolu so scenáristom Dietlom) účasť v podobných filmoch ako tento súdružskými úlohami v normalizačnej televízii."Odpusťte, že ruším, ale pustili mě dřív."Po filmárskej stránke vynikajúce, širokouhlý obraz, slušná kamera a k tomu experimentálna Liškova hudba, v ktorej duchu sa nesie dokonca aj zväzákmi spievaná častuška na ustanovujúcej schôdzi družstva. Za päť párov topánok za metrák žita.

Ve třiašedesátém roce ještě mohla vzniknout kritická sonda do chyb v začátcích budování socialismu. Nutně se taková dějinná událost musela dotýkat vztahů v rodinách nebo i mezi sousedy. Ti co nic neměli a jen se dřeli na polích statkářů byli za kolektivizaci rádi. Majitelé lesů a polí samozřejmě trpěli. A tak bychom mohli pokračovat. Ti, kteří v komunismus věřili a ti, co ne. A tu se právě rodily myšlenky typu: "Táto, tak mezi ně vstup, aby tam byl někdo od nás, ať víme, co se děje." To byli ti lidé, kteří vstoupili do strany a jejich potomci pak marně vysvětlovali, proč měli rodiče ve straně. A jak nám tenhle film může být blízký i po letech? Nedávno se vysílal dokument v němž bylo řečeno, že politika mnohdy rozděluje celé rodiny a zdaleka ne jen u nás. Zažívají to v USA, při Brexitu v Británii a zažil to celý svět za covidu - očkovat či neočkovat, toť otázka. Nakonec u vleklá válka na Ukrajině je dalším tématem, které rozděluje i mnohaleté přátele, vidím to okolo sebe.

"Tak ať mě někdo řekne, kde jsem udělal chybu. Kde?" Tuhle  otázku si klade na konci tohoto filmu o kolektivizaci ve venkově nejen stranický funkcionář Rudla, ale i jeho autoři (tj. zejména scenárista Dietl a režisér Skalský). Kde se stala chyba, že se komunisté rozhodli jít někdy i přes mrtvoly a že nebylo výjimky ani to, že revoluce začne "požírat své vlastní děti"? Film se na tuto otázku snaží zodpovědět příběhem dvou přátel "na život a na smrt", kterým do toho jejich přátelství vstoupila láska jednoho z nich k dceři "kulaka". To závěrečné vyústění filmu bylo hodně smutné, určitě ale i silné. Přesto je škoda, že vedle Jana Kačera se v roli druhého z kamarádů neobjevil někdo herecky výraznější. Jinak by ten film (svou výpovědí i hereckými výkony jiných protagonistů - Prachař či Drahokoupilová)) mohl u mě aspirovat i na plný počet hvězdiček.     .