Gohiki no šinši (1966)

Velmi silný, propracovaný a skvěle natočený příběh o lidství, vině, zradě, zodpovědnosti, odpuštění etc. Já jsem samozřejmě více na ty chambary a exploiťáky, ale tohle je opět výstavní kousek (tentokráte noir gangsterského ladění) a Gosha opět ani v nejmenším nezklamal. Má to své charisma a tempo, osobitý styl a působivou atmosféru, strhující či vtahující děj a v neposlední řadě tradičně úchvatného a přesvědčivého Tatsuyu Nakadai - jako ten snad nikdy nemá slabou chvilku:) Velmi spokojen s výletem mimo své obvyklé japonské žánrové vody...

Gosha opět nezklamal. Cash Calls Hell je úžasnou variací na klasické americké filmy noir. Snímek nás zavádí do špinavého podsvětí japonského velkoměsta. Hlavní hrdina, kterého skvěle hraje Tatsuya Nakadai, je propuštěn z basy a od přítelkyně svého bývalého spoluvězně dostane za úkol zabít tři týpky. Týpkům jde ale po krku i mafie. ___ Příběh mě naprosto vtáhnul, pohltil a na konci vyplivnul s pocitem, že to klidně mohlo bejt delší. Vynikající byl záporák s deštníkem, který mi trochu připomínal Josefa Kemra.

Tak tohle mě rozsekalo. Tatsuya Nakadai v roli muže, který při nehodě srazí otce s dítětem. Před propuštěním z vězení je mu spoluvězněm nabídnuta práce nespecifikovaného typu (za více než tučnou odměnu), popsána kontaktní osoba a zde celý příběh začíná. Hlavní hrdina postupně odkrývá události, které začaly před několika lety a zároveň se snaží vypořádat se svou hořkou minulostí. Film má spád a dynamiku, s hlavní postavou je velmi jednoduché se ztotožnit a kamera navozuje skvělou atmosféru. Byť se jedná o typický Goshův styl, snímek vybočuje svou až perfekcionistickou propracovaností (nejen dějově) a neobsahuje jedinou neuspokojivou minutu. Za povšimnutí stojí také (i jindy dobrý) Kunie Tanaka ve vedlejší roli. Bez delšího uvažování dávám plné hodnocení.

Goša zdařile ozvláštňuje prostinký příběh chováním postav, které je vše možné jen ne předvídatelné. Jinak je formou tradičně stylový v každém záběru, proto škoda hudebního doprovodu šedesátkově roztančeného až běda. K ponurému dramatu se fakt moc nehodí.

Ve své době asi fakt hodně drsné i na Japonsko. Dnes už se dá užívat jen parádní forma a přimhouřit oči nad lehce naivním scénářem a dobovými hereckými výkony.