Godzilla, Ebira, Mosura: Nankai no daikettó (1966)

Tajné organizace, že by jeden čekal až se někde vynoří Moore nebo Connery s povolením zabíjet. Tohle je opravdu velká ulítlost, jenže bohužel výrazně horší než všechny předchozí Godzillý kousky, včetně vesmírné mise na planetě X. Motra tu jen spí, obří klepetko je zatím to nejnudnější monstrum, které se objevilo. A když přidám fakt, že Godzilla vyleze po 50 minutách, jde tenhle příspěvek rovnou do odpadu.

7 / EBIRAH, HORROR OF THE DEEP (1966)SHOWA ERA 1954-1975. Za mňa fakt solídny Godzilla film. Prvú vec ktorú musím pochváliť je predstavenie Ebiraha čiže ďalšia príšera. Vynorenie obrovského klepeta z hlbín búrlivého oceána počas búrky bolo naozaj mrazivé. Aj postavy mi boli sympatické až na niektorých ale aj tak. Monštier je tu vidieť menej času ale bitka medzi obrovským rakom a Godzillou sa mi páčila, aspoň si zahrali volleyball. Aj keď skákaciu Godzillu nevidím veľmi rád tak sa mi tento film naozaj páčil. Dizajn Mothry je niekedy dobrý a niekedy zas nie ale aspoň nie je vidieť špágáty na ktorých je Mothra priviazáná, ako u minulého filmu.HODNOTENIE: 7,5/10

Ishiro Honda si se svými kaiju "svěřenci" často zkoušel užít trochu legrace a v půlce šedesátých let už zápasil i se skromnějšími rozpočty, ale jeho filmy nikdy neztratily punc velkolepých, osudově působících příběhů. Jeho nástupce Jun Fukuda vzal Godzillu na výpravu do vod pokleslých béček, a hned jeho první zářez - Godzilla vs. The Sea Monster, je toho typickým příkladem. Analogie se starými bondovkami mě u tohoto snímku napadla také, je to v prvé řadě dobrodružný film, ve kterém monstra a jejich aktivita zase jednou jsou na vedlejší koleji, a jak z nich, tak z mnoha lidských protagonistů se stali svým způsobem klauni. Ebirah, Horror of the Deep není satirická rýpavá sranda jako King Kong vs. Godzilla, ale spíš cíleně přihlouplá blbinka s letně působícím vizuálem a velmi odlehčeným tónem, v níž jsou kaiju nikoliv už metaforickými obrazy traumat lidstva či hrozivými silami přírody, které se někdy, když se jim chce, postaví na naši stranu, ale prostými přerostlými zvířátky, hravými, ale kvůli své velikosti a neohrabanosti i poněkud nebezpečnými. Což, nutno přiznat, chvílemi není úplně špatná zábava campového ražení. Ale Fukuda zkrátka takový talent, jako Honda, nebyl...

Dejová zápletka je tak typicky japonsky "neštandardná", pričom som si zo začiatku pôvodne myslel, že ju prekusnem, ale opak bol pravdou. Čo je veľmi podozrivé, dokonca mi pripomínala staršie bondovky - ďalšia nečakaná fúzia so svetom kaiju filmov. Bohužiaľ tento film je veľmi zlá bondovka. Sediaca Godzilla čakajúca na nepriateľov, a 351. pokus zabiť Godzillu elektrickým prúdom, čoho budem ešte svedkom? Zlé od začiatku až do konca. PS: Odkedy Godzilla pomáha ľudom, už to nie je ono....

„Gojira, Ebirâ, Mosura: Nankai no daiketto“ patří k tomu průměrnějšímu, co bylo v kaiju filmu v 60. letech natočeno, a to především proto, že Gojira je zde opět jako velmi nepovedené monstrum, hodně se čeká na to, než se nějaká příšera objeví, a většina filmu je hodně statická a akční. Nejsou zde žádné invence a většina záběrů je takových, že máte pocit, že jste je už někde viděli. Nemyslím si, že to je vinou toho, že se režie nechopil zkušený Honda, ale jednoduše tím, že se studio Toho snažilo chrlit až moc filmů bez toho, aby jim skutečně věnovalo potřebnou péči.