Kemono no ken (1965)

Po všech stránkách naprosto dokonalý film. Sympatický hlavní hrdina si prochází pořádnou dávkou desiluze skomírajícího šógunátu a Hideo Gosha toto vystřízlivění mistrně zprostředkovává divákům. Populární přesah na tehdy z poválečné krize se probouzející Japonsko zde samozřejmě také nechybí. Ostatně tato paralela byla hlavním motorem jidaigeki 50. a 60. let. To co dělá ale film dokonalým je způsob jakým je hlavní hrdina konfrontován s krutou realitou a nástrahami jeho neplánovaného výletu do divočiny. Tam kde jiné snímky podobné rýpání do autorit budují na neobratném moralizovaní či ohánění se ctností Sword of the Beast hlavním postavám hází pod nohy jedno morální dilema za druhým v krásně syrové podobě bez zbytečných okolků. Díky tomu Sword of the Beast mistrovsky přirozeným způsobem vtáhne diváka do děje. Perfektně zahrané a precizně natočené bez nuceného "artu" okolo. Nádherné horské prostředí se ostatně o luxusní vzhled postará samo. Aby toho nebylo málo, tak Sword of the Beast musí dozajista být jedním z top samurajských filmů i co se týče kvality akčních scén.

Ronin (Mikijirô Hira) prchající před svými pronásledovateli do hor, samuraj (Go Kato) rýžující ve stejných horách zlato pro svůj klan, jeho manželka (Shima Iwashita), tři prachsprostí lupiči a hory, zakázané, protože všechno zlato co v nich leží, patří šogunovi. Skvělá kombinace pro film, při jehož sledování se nenudíte ani chvíli.

Samurajský film zasadený v zaujímavom horskom prostredí. Príbeh je tiež zaujímavý. Zaujmú ale hlavne akčné súboje, ktoré sú veľmi dobre zvládnuté, tiež nejaké tie pikantnejšie veci, v ktorých si ako to vidím Goša "libuje". Ale k tým lesom, horám a rieke sa oveľa hodí farba, bohužiaľ tá tu nie je. Hodnotenie: 80%

Podobně jako Leone jednou provždy změnil tvář westernu, tak Goša tímto jednou provždy změnil tvář chanbara samurajáren. A ne nepodobně způsobu jakým toho docílil ve stejné době právě i Leone. Sice Goša odklon od klasického pojetí ctnostných bushido ctících asketických samurajů nakousl již ve svéprvotině, ale až zde svůj podvratný přístup k žánru dovádí k naprosté cynické dokonalosti. Účel světí prostředky a to tu platí v každém okamžiku jak pro klan(y), tak především pro veškeré postavy, které svede dohromady zlatonosná řeka. Ve výsledku je jedno, zda to budete brát jako nastavování zrcadel společnosti (a o to Gošovi nesporně šlo) či čistou žánrovku bez přesahu. Dokonalé je to v obou polohách. Navíc je to celé vyšperkované vypiplanou režií a neskutečným citem pro kontrastní černobílou kompozici plnou nádherných exteriérovýchvýjevů, hrátek s úhly kamery i vypiplaných soubojů, ve kterých se střídají dlouhé pasáže na jeden záběr s rychlými prostřihy z pohledu hlavního hrdiny. Prostě (nejen) žánrový klenot.

Klasicky samurajsky film so vsetkym co k tomu patri! Na to ze ma iba 1 hodinu a 20 minut, stiha toho naozaj dost. Dej je naslapany od prveho zaberu a odmieta polavit. Sermiarske suboje su (beruc do uvahy iba starsie filmy) z tych najlepsich co som videl. Choreografia je vymakana, a nezaznamenal som ani jeden bojovy moment vyznievajuci komicky, ako sa to stane obcas napr. u Kurosawu. Kamera je vynikajuca, a niektore sceny som si musel prehravat viac krat, co ma tak dostali. Napriklad ked Jurotta v rieke prenasleduje troch nepriatelov. Tiez je velmi zaujimave, ze snad ani jedna z hlavnych postav nemoze byt charakterizovana ako kladna ci zaporna. Sword of the Beast si jednoznacne zasluzi vysoke hodnoteniem, ktore tu ma.