Kiba okaminosuke (1966)

I hle, viděl jsem chlupatého vlka, který zavítal do jisté malé vesnice a počet jejich obyvatel musel díky němu klesnout asi tak na polovinu. Ale to hlavní je na režisérské sesli, Goša je prostě skvělej - navíc se tentokrát pokouší i o dost zajímavé experimenty, třebas zpomalené záběry v boji jsou nebetyčně zajímavé, leč, já bych se bez nich obešel, mají totiž v povaze nepříjemně ukázat každou chybu v choreografii, nepřesnost, nebo klasické přehrávání (ono, když zpomaleně vidíte jak je meč "bodnut" několik čísel od těla a právě zabíjený se dlouhé vteřiny šklebí a svíjí, než se konečně uráčí zemřít, tak to atmosféru dokáže docela zazdít). Přemíra podoby s westernem (a to jsem neviděl ani Leoneho, ani Kurosawovo "předlohy") je až moc zřetelná, hlavně v hudbě, kde se občas harmonika moc nehodí, obzvlášť když sám film nabízí naprosto geniální scénu, kdy je souboj doprovázen hrou na koto, které nejenže hraje svou roli v příběhu, ale zní perfektně a díky němu je scéna skvostná. Když ovšem pominu špagetowesterňácké vlivy na hudbu, tak jsou zvuky (někdy bych to hudbou nenazval ani náhodou) skvělé. V záplavě zapomenutelných hereckých výkonů pro mě vyčnívá jeden - naštěstí se jedná o hlavního hrdinu, který je na Gošu až překvapivej sympaťák, naopak výborná práce s ženskými postavami je u režiséra viděná docela často.

Goša stylově uzavírá pomyslný kruh, který se započal Leoneho přiznaným remakem Yojimba, čímž dal vzniknout spaghetti westernu, aby se vzápětí Goša inspiroval v Leoneho spaghetti westernu a přenesl ho do prostředí chanbary v dalším (nepřiznaném) remaku Yojimba. Tehdy ještě poněkud neotesaný styl Leoneho špageťácké prvotiny ovšem Goša odkoukal tak přesně, až je to již spíše na škodu. On je totiž tak svébytný a schopný režisér, že nemá zapotřebí pouze kopírovat styl jiných. Těžko mu to ale vyčítat, když je to ve své krátkosti a stylové přímočarosti tak zábavné i vizuálněnádherné.

Japonská kinematografia bola silná v 60-tych rokoch ( podobne ako mnoho európskych v tej dobe ) a okrem významných diel vznikali aj komerčne úspešné filmy ako tento o Vlčom tesáku - Kiba okaminosuke. Príbeh je veľmi jednoduchý, súboje sú zvládnuté na výbornú. Lenže westernovsky ladený eastern sa príliš vyžíval v spomalených záberoch, ale asi mi najviac prekážali neustále opakujúce sa agresívne zvuky v hudbe, ktorá je v podstate výborná. 3+

Svižně pojatý samurajský film, jehož dějová linie by se dala nazvat jako naprosto klasická, jak pro tento žánr, tak pro western. Potulný bojovník dorazí do kriminálníky zužovaného města a následně sitauaci po svém pořeší. Tedy dějově nic převratného. Film je však dobře natočený, jeho hlavní postava je celkem zábavná a po estetické a akční stránce Samurai Wolf silně připomíná komiks. Hideo Gosha hojně používá zpomalené záběry, což působí velmi efektně a vzhledem ke krátké stopáži také svižně.

Zanrovo cista chambara kde sa sice nedockate ziadnych hlbsich uvah ako pri snimkoch od Kurosawy ci Kobayashiho, zato vsak omnoho vyraznejsia je stranka akcna. Akcia je velmi specificka, s mnohymi spomalenymi pasazami bez hudby, kde pocut len svihy mecov, a to doplnene o naozaj nadstandartne mnozstvo krvi. Tak ako lakavo to znie, tak dobre to aj vyzera. Az sa ponuka prirovnanie k kuskom od Peckinpaha, ci Woo, co su reziseri s podobnymi zalubami. Velmi vydareny je aj soundtrack, v ktorom sice je dost japonskych motivov, no znie velmi westernovo (co nieje zapor). A vase srdce si urcite ziska aj velmi sympaticky, energicky, trochu potrly hlavny hrdina -"I'm sorry to tell you, but you smell really bad."-"It's normal. I haven't taken a bath since a year." (9/10)