Bórjokugai (1974)

"Gohora, it turned out to be an expensive job, didn't, it?" Brechanie vlčiakov za plot a hudba, čo pripomína roztlieskávanie. Vďaka nasledujúcej scéne vidíme, že ide o koncert španielskej hudby a tanca, čo rozhodne nesedí s názvom filmu Violent Streets. Slušný podnik, kde je tradične zjazvenýNoboru Andomanažérom Egawom, si dovolia nevhodným chovaním sprzniť nemožní treťotriedni mafiáni, čo vyvolávajú bezduchý konflikt. Ando to ide riešiť. Vraví, že zaplatí za ich škodu. Odvedie si ich na bok barového pultu a na veľký klinec začne nastokávať jednu bankovku po druhej. Oni sa začnú triasť. Potom klinec schytí a vrazí ho tomu s poškodeným sakom o hlavu, druhý dostáva na čelo telefónom. O zábavu, brutalitu a krv je tak hneď postarané. Ando sa im nezabudne poďakovať za návštevu a ako správny hostiteľ dodá, že ich radi uvidia zas. Toto je typ scén, ktorý ma zaujme vždy. Únos moderátorky z wc priamo z televízie je zaujímavý. S Andom sa rozpáva ulízanýAkira Kobayashiúlohe Yazakiho. Ando sa sťažuje na Goharu, bossa yakuzy Togiku, ktorej je Kobayashi súčasťou, že mu poslali mafiánov robiť problémy. Kobayashi to odmieta, že o ničom nevie a argumentuje presunom organizácie do legálneho biznisu.Asao Koikev peknom obleku je súčasťou rovnakej organizácie. Jedným z únoscov je ajIsao Natsuyagi. Keďže asi všetci únoscovia sú Egawovi bývalí podriadení, podozrenie z únosu padá aj naňho, aj keď s tým nič nemal. Máme tu celkom surové bitie golfovou pálkou. Roztlčenie fliaš o hlavu je tiež slušne krvavé. Aj Akira Kobayashi sa po prvej hodine predvedie v barovej bitke, kde ho dajú na zem, no on sa ccez kopanie postaví.Bunta Sugawaranastupuje až v 68. minúte ako Tatsu, Egawov kamarát, ktorý žije v utajení pri skladisku. Chce od neho pripraviť pušku, no on chce zato byť prítomný v akcii. Sugawara sa pri tom krásne samoľúbo usmieva. Hlavný hrdina si na vzbudenie väčšej pozornosti vyberá teatrálne vojdenie autom na párty a prejdenie jedného z oponentov. Sugawara má pri tom slúchadlá a pije kolu, rozvaľujúc sa na zadných sedadlách. Náhodou sa zdvihne, zastrelí chlapa, pričom kamarátovi zachráni život a potom sa opäť pomaly nalaďuje do ležiacej polohy. Do toho nezabúda jesť sendvič a tváriť sa nezúčastnene, akoby si len užíval hudbu. Toto je zatiaľ najležérnejšia úloha, čo som od neho videl.Tetsuro Tanbaje boss konkurenčnej organizácie a ku slovu sa dostáva až v 77. minúte. Ando vyvoláva v bývalej, čo na neho nečakala počas pobytu vp väzení a vydala sa za bossa, ktorým oprvrhuje, takú charizmu, že uznáva jeho pravdu o tom, že vedie prázdne reči. Záver bol až na Yazakiho voľbu slabota. Už som videl aj priamočiarejší yakuza film, čo mal trochu kvalitnejšie charaktery, a kultovejší dej, ale toto nebolo vôbec zlé a ku koncu sa kultovosťou stále pritvrdzovalo, až sa stieral rozdiel medziGoshomaFukusakuom, čo sa veselosti ich postáv týka.(02.01.2026)

První novodobá jakuzárna Hideo Goši. A rovnou i ta nejslabší. Je sice nekompromisní (a na to jak je jinak seriózní tak v násilí poněkud přestřelená), obsazená je klasiky žánru čili co ksicht, to jakuzák jak vyšitý a má skvělé zasazení do doby, kdy si Jakuza začíná uvědomovat, že korporátní struktura, styky s politiky, právníci či ustoupení od bojů s ostatními klany zajistí navyšování zisku a byznys lépe než dlít i nadále ve škatulce pouličních gangsterů z nelegálních heren a hampejzů. Jenže zároveň ve strukturách jednotlivých klanů jsou stále staré páky, které na nějaké ty nové pořádky nejsou zvědavé a rády by zpět ty staré. Právě vnitřní pnutí uvnitř klanů je na Violent Streets to nejzdařilejší, tam by jeden Gošu a jeho oblíbené téma i poznal. Jenže zbytek je tuctový a snad jako jediný film jeho kariéry bohaté na jeden vizuálně vypiplaný snímek vedle druhého skoro až nevzhledný. Navíc i přes krátkou stopáž to má těžkopádný a pomalý rozjezd; zvlášť když za Gošovy hrdiny obvykle mluví činy a tady za ně dlouho mluví pouze deklamující postavy, které jejich motivace a minulost vysvětlují skrze monology typu "Pamatuješ, jak si před ani ne dekádou miloval až za hrob tu holku, co tě nechala a vzala si bosse, kvůli kterému si se obětoval a šel za katr. Pamatuješ si to, že? Nezapomněl si?". To by si jeden zuby uskřípal. Což je věc, na kterou u Goši zvyklý a ani zvědavý vskutku nejsem.(13.08.2017)

Po jistém váhání nakonec solidní čtyřka. Jasnými klady jsou zaměření na jakuzu v době jejího přerodu do korporátní podoby (Gošovo oblíbené konfrontování starých a nových pořádků), slušná atmosféra sychravých exteriérů (zejména v kombinaci s těmi "industriálními" scenériemi, které jdou krásně ruku v ruce s oním tématem "legitimizace" jakuzy v ekonomicky se obnovujícím Japonsku), gošovsky intenzivní bitky a v neposlední řadě obsazení Noborua Andóa (který se mi moc líbil už veVlcícha který byl, jak jsem zjistil, dříve sám členem jakuzy) do hlavní role. Na druhou stranu tu je pohříchu prostinký příběh, poměrně slabý vizuál (slušela by tomu černobílá) a vůbec tak nějak nic, čím by se to vrylo výrazně do paměti (snad vyjma té tematizace a bitek/přestřelek). A s tou velkou realističností bych si dovolil do určité míry nesouhlasit, protože aby maník vypálil z dvouhlavňové brokovnice nějakých tucet ran bez přebití (z toho minimálně 4 v jednom záběru), to se s mým pojetím reálného dvakrát neslučuje. Ale jinak je to zábavná, stylová a stopáží rozumná žánrovka, to ne že ne.(03.02.2016)

Našlapaná, téměř pětihvězdičková, Goshova řežba z prostředí yakuzy ve fázi přerodu v oficiální korporace. Tradičně skvělá je stylizace, která jde tentokrát ruku v ruce také s velkou realističností. Žádné stagnující pasáže, patrný je i velmi slušný rozpočet. V poněkud poťouchlé roli se na chvíli objeví Bunta Sugawara známý z různých žánrových klasik, v čele se sérií Yakuza Papers (Kinji Fukasaku), pobaví také Tetsuro Tamba v roli magnáta (u nás známý především jako Tiger Tanaka z bondovky Žiješ jenom dvakrát). Pokud někomu nestačí poctivá srdcařská filmařina, jsou tu ještě akce s břitvou, bitky s lahvemi, přestřelky ve slepičárně;), to vše korunované geniálně strohým, trpkým koncem s jednoznačnou (a zcela reálnou) pointou.(19.12.2008)