Sanbiki no samurai (1964)

Marně si lámu hlavu, jaktože jsem tuhle excelentní lahůdku před nějakými 15 lety tolik nedocenil a podcenil a obdařil ji vcelku vlažným hodnocením. Záhada, protože tentokrát je to naprosto jednoznačný plný počet, bez sebemenšího zaváhání. Tak jednoduchý příběh a přesto tak skvěle podaný a zpracovaný, se skvělými a skvěle zahranými postavami, syrové a heroicko anti-heroické souboje, kritický a rezignující závěr.. na první film velká paráda! Zbožňuju ty šikmé pohledy kamery ve starých japonských filmech. Věčná škoda, že se zřejmě nijak nedochoval původní Goshův tv seriál se stejným názvem a obsazením (který okrajově zmiňují některé zdroje), který tehdy studio zaujal natolik, že mu nabídli možnost natočit plnohodnotnou filmovou verzi do kin. 26 dílů s těmito sympaťáky by mi rozhodně bylo po chuti..

Čiernobiela chanbara o postavení roľníkov, prekročení ich právomocí v rámci zobratia spravodlivosti do vlastných rúk, naivite, agresii, zrade a pozeraní sa na to optikou zamiešania sa róninov do tohto celého marazmu. Shochiku. Coproduction with Samurai production. Zvukárske nebo je prvých minút v akcii. V úvode vidíme také blato, až je to skoro močiar, šermiarsku scénu tam ale bohužiaľ nemáme. Ako prvého tuláka vidíme Tetsura Tambu v úlohe Sakona Shibu. Pri ohlasovaní miesta magistrátovej dcéry vidíme len magistátovho podriadenéhi a bohužiaľ nie magistrátovu hlavu len jeho telo, čo považujem za chybu. Druhý rónin, mladší Kikyo, odmieta ísť zabíjať obyčajných roľníkov, lebo to považuje za mrhanie svojimi schopnosťami. Na stranu únoscov sa pridá ale Kyojiro Sakura, ktorému bola prisľúbená za pomoc s vyriešením únosu sloboda, no nebolo mu povedané všetko. Ishiiho herečka Yoko Mihara z noir filmov tu hrá bordelmamu. Prijímanie 100 úderov prežívajú aj Kikyo a magistrátova dcéra. Príbeh je stavaný veľmi umne, buď je napínavý alebo akčný a bez jediného hluchého miesta. Z postáv som mal najradšej Shibu, potom Kikya a na záver Sakuru, rovnako tak aj ich hercov a ich výkony. Záver s trpkým sklamaním rieši najprv roľníkov a potom magistráta a máme tu dokonca aj epilóg. Všetko na jednotku.

Prvotina od tohoto režiséra a hned plná palba! Nejvíce jsem ocenil onen kontrast ke Kurosawovým samurajským filmům, které díky občasnému humoru působí víceméně odlehčeně. Ale stejně jako u Kobajašiho, i Gošův styl jde opačným směrem. A nutno podotknout, že tento styl se mi velmi zamlouvá. Jedná se o zlý a nekompromisní svět v němž i samurajové ztrácí auru čestných hochů, kde je čest je pro smích, kde vítězí prohnanost a samurajský meč seká na všechny strany bez ohledu na pohlaví, vinnu či nevinnu. A přesně toho se nám dostane od tří samurajských vyvrhelů skrze jejich plnotučné charaktery a Gošovo mistrné vyprávění.

Az sa citim divne, ked vsetci hodnotili tak vysoko a mna to nejak nenadchlo. A to mam stare filmy o samurajoch rad. Asi mi viac sedi Kurosawov styl. Tento film mi pripadal prilis chladny a postavy si ma neziskali. Celkom som tam postradal to, ze by sa samuraji spravali podla svojho kodexu. Pripadali mi ako obycajny chlapi, ktori sa z rôznych dôvodov nakoniec postavili na stranu rolnikov. Proste Sedem samurajov zredukovanych na troch. Ale chyba tomu poriadna atmosfera. Namiesto nej to ma dynamicke tempo. Vo filme sa toho stihne dost odohrat ale vo finale sa ukaze, ze to bolo vsetko aj tak zbytocne, takze z vysledku mam vlazny pocit. 5/10.

Není samuraj, jako samuraj. Spojováni stejnými ideály, závazky i filozofií svého poslání, žijí dost odlišné životy. Žebříček společenského postavení se ovšem rychle hroutí, dostaví-li se na scénu povinnost udržet si čisté svědomí, čest a hrdost spravedlivého člověka. Excelentně vyhrocená situace, měnící se každým okamžikem, je základem naprosto bezchybného vyprávění tohoto silného příběhu o životních prioritách a proměnách lidské povahy, které jsou možné kdykoli...ve starém Japonsku stejně jako dnes.