Onimasa (1982)

Je to prekrásny film s originálnym, tak povediac netradičným príbehom. Očarila ma jeho farebnosť a hlavné hudba, ktorá na mňa zapôsobila až sentimentálnym či dokonca melancholickým dojmom. Nakadai ako Japonský Krstný otec je fakt geniálny. V tejto role uplatnil asi všetok svoj talent a predvádza nám naozaj užastne prectavenie. Trošku mi len bolo ľúto že väčší priestor k realizácii nedostala aj Iwashita.

Film sa mi zdá trochu natiahnutý, lebo zaberá príliš veľa tém a udalostí, ktoré by si zaslúžili možno hlbší rozbor. Yakuza a hľadanie cti v tomto prostredí, ego, ktoré káže robiť hocičo bez ohľadu na city druhého, kým to niekto nezatrhne, súdržnosť, neochota poľaviť, kým nie je stopercetnne jasné, že nie je iná možnosť, loajita postavená pri brutalite, vymanenie sa spod tieňa mocnejšieho, aby sa stal človek sám sebe vlastným pánom, vyprchávajúca láska ku starnúcej žene a nahrádzanie sexu s ňou mladými milenkami, radosť z detí, týfus, radosť z brutálnych zvieraích hier, radosť z potvrdenia tipu stávky, postavenie sa za svoju rodinu v najhoršom a aj na vyvolanie dojmu, odborári, výrečnosť poctivého, dokázenie svojich hodnôt cez sťatie malíčka, pochybnosti o vlastnej žene, zakladenie rodiny, chudoba. Takisto, ako fanúšikovi akcie, mi film nepriniesol veľa takýchto scén. Prvá akcie je na útese, kedy sa Onimasa a Kanematsu hraný Isaom Natsuyagim definitávne spoja. Proti katane ide Kanematsu dýkou a Onimasa plášťom. Druhá mafiánska akcia dopadne výbuchom, čo je dosť škoda. Herecky opäť vládne Tatsuya Nakadai. Bez konkurencie. Najsilnejšími scénami sú tie v závere, kde si Onimasa a Matsue rozprávajú, ako sa majú najvzájom radi. Film nie je rozprávaný z pohľadu Matsue, ako sa nám snaží nahovoriť text distribútora a vôbec mi to nevadí.(27.02.2026)

Já si tady občas s tím hodnocením připadám jak v jiříkově vidění. Mafiánka, kde furt někdo řve jak nepříčetnej, dvě nány se tam několik minut fackujou a to je vše završeno tím, že holka dostane svoje první krámy, opravdu paráda. Hlavní mafián ne ten největší, tam chodí a tváří se důležitě jako vemeno od krávy, ale vůbec jsem nedokázal pobírat proč je tak váženej, když tam furt dřepěl na prdeli s kupou kurev a nebo se klaněl jinýmu dědkovi, asi nejvyšší šéf, podle řečí které ved. Takže pokud to pojmu takhle tak je to spíš stopážově přepálnej omyl, pokud to pojmu jako vyprávění o japonci co je asi důležiteja zřejmě zločinec tak ok nějakou vyprávěcí strukturu z hlediska vztahu to má, obrazová složka ala atmosféra je skutečně vydařená a i herecký výkony jsou dobrý.(21.01.2018)

První ze tří románů autorky Tomiko Miyao, které Goša v osmdesátkách zadaptoval. Historická freska pokrývající cca dvacet let nabízí nevšední pohled za oponu každodenního života "jedné velké rodiny" svébytného sebestředného jakuzáckého bosse, který o sobě rád smýšlí jako o nástupci samurajské tradice, a jeho pohnutého boje o místo na slunci navzdory ostatním klanům, hospodářské krizi, měnící se době i vlastní rodině. Klidně by se to mohlo jmenovatTenkrát v Japonsku, protože pokud byl Goša (zcela právem a trefně) označován za japonského Sergia Leoneho, tak toto se v jeho filmografii rovnáTenkrát v Americe. Jediná výtka míří ke stopáži; je to příliš krátké a je mnohdy vidět, že se muselo hodně krátit; v zásadě osudy všech postav krom ústředního dua Matsué/Onimasa působí zkratkovitě a je to věčná škoda.PS:Slabší "psí" povahy asi jen těžko rozdýchají scénu (ne)symbolického brutálního psího zápasu; ta tedy určitě přes PETU neprošla.(01.04.2013)

Hideo Gosha opět nezklamal a servíruje nám plnými hrstmi působivou atmosféru světa yakuzy raného 20.stol. Tatsuya Nakadai v roli kmotra nemá chybu, jeho neskutečná mimika je zde naplno využita. Působivé obrazy přinášejí hořké náhledy do života a pádu mocné mafiánské rodiny. Zpracování je perektní, plynutí přirozeně dynamické a příběh silný (a v dnešní odcizené době "survival" kapitalismu á la Chicago 30-tých let, vlastně i tématicky aktuální). Nějaké výtky bych našel, ale mám skutečně silné puzení dát *****, takže to udělám..(04.11.2008)