Fando a Lis (1968)

Putování k neznámému Kadathu, vlastně Taru, se neobejde bez potíží. Některé z nich, jako ambivalentní vztah k mrzákovi, kterého musíte tlačit na káře kamenitou pustinou, se dají očekávat. Jiné, třeba bowlingové útoky bzučících žen, překvapí i zkušeného cestovatele.F&Lmají něco z alegoričnosti raného Pasoliniho (Dravci a vrabci) i frenetického meta-cestovatelstvíSatyrikonu. Překvapivě málo ze sousedského, mexického Buňuela, jehož metodičnost zcela postrádá.
Jodorowsky pečlivě dráždí interpretační úsilí a důsledně kříží a zametá stopy. Hlavně ty, které se zdají někam vést.
Obrazová strohost filmu, kterou Jodorowsky opustil, jakmile se dostal k větším rozpočtům, odkrývá jeho tvůrčí karty: Chce vaši zlostnou odezvu, že ničemu nerozumíte, aniž byste se mohli popást na kráse toho chaosu.

„Je mi špatně. Vypadá to, jako bychom pořád byli na stejném místě. Nikam jsme nedošli.“Nejen vypadá, milá Lis. Něco přes 20 prvních minut jsem měl pocit, žeby mě Jodorowského debut mohl i přes některé přehnaně šílené výjevy svou kreativitou a stylem bavit, vyprávění s černobílými komiksovými obrázky nebo i hudební klip s živými surrealistickými fotografiemi z hřbitova se mi líbily a nabyl jsem dojmu, že i ústřední děj s neotřelým putováním hlavní zamilované dvojice podivnou fantaskní krajinou na hraně postapa by mohlo být poutavé a zároveň skrývat potenciál k čemusi humornému nebo i temnému. Bohužel se pro mě nestalo, protože veškerý zbytek filmu dlouhý přes hodinu jsme se s hlavní dvojicí potáceli jen na tom samém odlidněném nevzhledném místě rozpadlého lomu v nehostinné civilizaci. Byť Jodorowskému nechybí nápady, z nichž občas něco překvapivého vytáhne z rukávu, skoro vždycky jimi toto dílko oživil tak, že mě to svými úchylnými surrealistickými výstřelky míjelo ještě víc. Zůstává tak onen slibný potenciál z úvodního vyprávění a velké části první kapitoly, případně hudební doprovod, který má už zde Jodorowsky jako obvykle vydařený. Jinak mi pan Alejandro po 5 viděných filmech přijde jako jeden z tvůrců, jehož každý další film je naštěstí v něčem lepší, propracovanější, diváčtější, takže můj žebříček od nejlepšího po nejhorší u něj zatím vypadá:The Rainbow Thief>Svatá krev>Svatá hora>Krtek>Fando a Lis... Jsem ale o to více ještě zvědav, co se skrývá pod těmi jeho nečekanými pozdními díly z nového tisíciletí.[45%]

Keby mali predstavy, sny a skreslené spomienky svoje miesto na zemi, tak ako ho má smrť na cintoríne (tá je tu nakoniec tiež často prítomná, preto som film premenoval na Jodorowského Beetlejuice; no dobre, aj kvôli plagátu), mohlo by vyzerať podobne tomu, kde spolu putujú nezmieriteľní priatelia na život a naspäť Fando a Lis.

Fando a Lis sa vydávajú do mesta Tar, avšak prekážky do cesty im kladie Jodorowsky, takže ich putovanie bude vyzerať úplne inak, než očakávali. Ak by som mal vybrať jeden zahraničný film, ktorý mi najviac pripomenul českú alebo slovenskú novú vlnu, bol by to práve tento. Sú to Vtáčikovia, siroty a blázni na cestách, pričom tu máme aj vtákov, aj sirotu a blázni sú všetci. Fando a Lis je ohromná kadencia symbolických obrazov, takže na jedenkrát ich nie je možné ani obsiahnuť, ani pochopiť. O všetkom rozhodne nevyhnutné druhé pozretie. Krtko je oproti prvotine AJ relatívne normálny, divácky prístupný film.

Nehovorím, že mi má každý film sadnúť a z nejakého pohľadu sa mi aj páčiť, ale niektoré filmy jednoducho idú totálne mimo mňa. Tento snímok je žiarivým príkladom. Nerozumiem, ako môže mať niekto potrebu točiť vyslovené bludy, ktoré už miestami zaváňajú aj psychickou poruchou režiséra. Film otrasný na pozeranie, nechutný na počúvanie a z obsahové hľadiska trpiaci nenormálnou prázdnotou. Jednu hviezdičku pridám za čierno-biele prevedenie, ktoré pôsobilo celkom cool. Inak ale totálna sračka. 25 %