Krtek (1970)

Od Jodorowského jsem četl několik komiksů, které mi přišly zajímavé, takže jsem dal nakonec šanci i filmu, byť jsem to dlouho zvažoval - abych si nakonec jen nadával, protože se mi to roztáhlo snad do 3 večerů, než jsem to zvládnul konečně dokoukat. Šíleně mě to nebavilo, skoro až sralo.. veskrze nesnesitelný film, který se v mém případě rovnal až fyzickému utrpení.

Film o dospění dítěte v muže, o vnitřním přerodu a hledání rovnováhy, o věčném překonávání boha a ďábla v sobě. Je to také film o víře a odpuštění, o důsledcích zavrhnutí prvotní přirozenosti člověka, onoho ,,starozákonního ráje". Jodorowsky se vyjadřuje barvitou obrazotvorností a hravou symboličností. Předkládá nám tu pelmel kultur a jejich znakových systémů v hravém výtvarném výrazu, který osciluje na hranici podobenství a westernové parodie. Vyvolává obrazy s pevnou oporou v mytologii, pohádkách a archetypálních látkách, rozhodně se nejedná o pouhý shluk surrealistických asociací. Jodorowsky v sobě nezapře filozofa stejně jako filmaře s citem pro vystupňování konfliktu a navozením atmosféry, a již z toho hlediska má El Topo svoji nevyvratitelnou hodnotu. Nelze než smeknout (sombrero).

Usilovne sa snažím vidieť vJodorowskyhotvorbe tú ospevovanú nadhotnotu, ale nejak mi to zatiaľ nejde. El topo hodnotím síce 3*, ale nie preto, že by to bolo priemerné dielo - to určite nie -, skôr preto, že to cítim akosi neutrálne a neviem sa jasne rozhodnúť. Fakt, že ma to neskutočne nudilo jednoducho tak ľahko neprekryje prílišná umeleckosť, resp. vybláznenie sa v povahe žánrových prvkov a uletenom prekombinovaní rôznych štýlov, ktoré z určitého hľadiska aj zmysly zaujme, ale si ich pozornosť neudrží. Nie som si ale istý, či ide o prejav takých filmárskych vlôh alebo takej chorobnú myseľ. V čom som si však istý je, že bez tej by to v tomto prípade ani nešlo. K nejasným významom sa nemienim vyjadrovať, pretože mám pocit, že sa autor za tento rámec skrýval. Vadil mi strih a suchosť príbehu, ktorý napriek svojím elementom nedokáže zaujať ničím iným než bizardnosťou a wtf efektom.

Na tenhle film divák nemá šanci vyzrát, Alejandro Jodorowsky je vždycky o krok napřed (nebo rovnou v jiné dimenzi) a servíruje sérii znepokojivých, až nebezpečně neodolatelných scén. I když mně to postupem času přišlo dost ubíjející, rozhodně tohle westernové podobenství doporučuju. (Viděno v amsterdamském kině LAB111 l.p. 2023.)

Do sebe zahleděná symbolistická mudrlandská mrdka nesnesitelného narcise, která pro všechny ty bizarní výjevy úplně kašle na všechny ostatní elementy které jsou u filmů tak nějak třeba, například střih, masky či takové rámování, aby nebylo vidět, že kulisy jsou kulisy a statisté nevědí, co mají dělat. Za obrázky dávám pětku s hvězdičkou, jinak spláchnout do hajzlu. Po několika knihách a dvou filmech už je mi jasný, že Jodorowsky je nepřítel. Ještě si odškrtnu Svatou horu a pak budu mít od něj navždy pokoj. Slibuji.