Svatá krev (1989)

Tohle jsem nečekal. Po letech jsem se dokopal k dalšímu Jodorowskému (asi hlavně protože teď čtu Psychomagii), jsou to už dlouhé roky, co jsem se díval na 'El Topo', 'Svatou horu' jsem viděl taky tak před deseti lety+... a upřímně si z nich příliš nepamatuju, možná i v kontextu filmů, na které jsem se díval Jodorowsky byl zkrátka hůř uchopitelný (navíc se vsadím, že jsem to sledoval spálenej jak jetel), hodně z toho je kontext, hodně z toho symbolismus... to už spíše autorova komiksová tvorba bylo něco, co jsem si tu a tam dal. Zde, kromě stylu - typicky vizuálně okázalého, symbolistického, energického, ritualistického, a jelikož sám sebe jako filmaře v pravém slova smyslu nebere, jsou jeho ambice jinde, jak skvěle demonstruje i třeba v nerealizovaném projektu, o němž je 'Jodorowsky's Dune'. (...) 'Santa Sangre' je něco jako surrealistický horror, který přejde v druhé polovině v giallo, které celou dobu ale buduje psychologický obraz hlavního hrdiny Fenixe. (...) Cirkusový synek, kouzelník Fenix, projde v dětství traumatizující zkušeností. Jeho jediným skutečným přítelem filmu je dívka Alma, která za celý film nepromluví, protože je mim(ka). Almina matka, potetovaná téměř po celém těle (a s tělem, které by jí mohly závidět i dnešní pornohvězdy a že ho ve filmu roztahuje) se spouští s vrhačem nožů, excentrickým alkoholikem a tlusťochem, který je Fenixovým otcem. Fenixova matka, která vede vlastní kult, ale rovněž pracuje v cirkuse, nevěru těžce nese a odpovídajícím způsobem na ni reaguje, když se ihned uchyluje k násilí. V jeden moment otec Fenixovi vytetuje fénixe na hrudník pomocí svého nože, jako jakýsi zasvěcovací rituál muže. Fenixova matka následně končí svoje číslo, aby svého nevěrného muže polila kyselinou přes ptáka a ten jí následně utne obě ruce a pak sám spáchá sebevraždu, zatímco potetovaná žena s dcerou prchá, nechávajíc mladého Fenixe bezmocně přihlížejícího. Od začátku přecházíme mezi přítomností a minulosti, informace a realita jsou odhalovány jen malými krůčky a velmi postupně. (…) Apatický Fenix, zavřený v ústavu, se dostává ven na „exkurzi“ s ostatními chovanci, když narazí na potetovanou ženu, která si teď vydělává jako prostitutka, dokonce prodává i svou dceru Almu, která ale vždy uteče a přespí na střeše náklaďáku. Tenhle objev ale Fenixe znovuzrodí a vytrhne z jeho neexistence a doktoři si všímají jeho lepšího stavu, když hrdina uslyší matku oknem a následně ji spatří, s pomocí lana uprchne a začne pod vedením matky vraždit, napřed (logicky) potetovanou ženu, následně další. Fenix doslovně nahrazuje svojí matce chybějící ruce (maluje si nehty, když s ní spí a předstírá činnosti, jako škrábání se a mnutí těla, hraje na piano, stojíce/sedíce jí za zády, předstírajíc, že je její ruce, doslova i tak je matkou označen, za ruce... což je snad nejlepší aspekt filmu, sledovat tu traumatizovanou duši, která je současně manipulovaná k vraždění, sluha svojí matky, "bez níž není níc"). Filmu nelze ani s odstupem let definitivně upřít vizuální působivost. Je zajímavé, že do role Fenixe obsadil Jodorowsky oba svoje syny, kteří hrají téže postavu ve dvou odlišných obdobích. (...) V další pasáži Fenix sleduje Whaleova 'The Invisible Man', oblečený stejně jako hlavní postava filmu (mnou jednu dobu celkem oblíbené klasiky) a dokonce napodobuje scény z filmu, chce se transformovat v neviditelného. Možná i protože tu Jodorowsky pracuje s "pokleslejším béčkovým žánrem hororu" (který mám v subžánrech taky v oblibě) tak člověk nemá až tak přepálené očekávání a 'Santa Sangre' tak může vlastně jen překvapit, pročež musím říct, a možná jde o i můj vlastní vývoj, odstup let a schopnost Jodorowského více docenit, ale tohle zatím vnímám jako nejlepší film, co jsem od něj viděl. Je samozřejmě těžké přesně chytit symboliku a určité detaily, například vím, že v Psychomagii Jodorowsky zmiňoval moment natírání žen bílou barvou, který je shodou okolností použit i zde, když Fenix natírá jednu z obětí v hrobě, nebo sekvence s bílými "duchy", kteří jsou téměř jak vystřižení z nějakého kaidanu - do toho se pouštět nehodlám. Film je podnětný look do duševní nemoci, spíš ale v tom, jak mísí expresivitu s tím mentálním gulášem v hlavě, kterým si hrdina musí projít, pro-pochopit, jaká je realita věcí, že traumatizovaní lidé si vykládají svoji denní realitu často jinak, například hrdina, který je vlastně závislý na svojí matce, s níž dýchá denní realitu, ale která s ním ve výsledku jenom manipuluje, podobně si někteří jedinci budují vztahy s protějškem, který například využívá jejich traumata k manipulaci, ale protože ví, co říct, nebo co udělat, snadno si manipulovaného "koupí". Dokud není Fenix přitlačen ke zdi, kdy je v závěru nucen volit mezi skutečnou láskou k přítelkyni Almě (pravdě), jeho život je iluze, peklo. Tentokrát to zkrátka není onanie těžko rozluštitelného tolik jako spíše psychologická sonda do mysli traumatizovaného vraha, který zápasí sám s realitou (tou fragmentálností, která narušuje povahu předchozí scény a postupně odhaluje, mi to připomnělo 'Father' s Hopkinsem). Hrdina buduje oltář se sochou v životní velikosti, která vypadá jako jeho matka, bez paží, matka vede jeho činy, dokud ji nezabije, což dokáže pouze skrze lásku. Vlastně je to z hlediska filmovosti i jakous takous nejvíc filmový film Jodorowského, protože má i jistou narativní strukturu, nebo jsem dříve zkrátka vnímal Jodorowského filmy víc jako takovou jakousi "horečku", šlo to příliš mimo mě a teď jsem se na film víc soustředil.

Santa Sangre je dílo, které kombinuje psychologický horor, mystiku a psychoanalýzu a zaobaluje to do surrealistického mexicko-estetického vizuálního stylu. Jodorowsky sám označil Santa Sangre za terapeutické dílo, inspirované jeho zkušenostmi s psychoterapií a studiem mystiky, a myslím si tedy, že jeho hlavním smyslem je metaforická cesta za osvobozením od traumat minulosti., přičemž film lze rozdělit na 3 části (geneze traumatu, jeho vliv na dospělého člověka, osvobození) Film je plný autobiografických prvků – cirkus odráží Jodorowského vlastní dětství v divadelním prostředí, a Fénixova cesta může být paralelou k jeho vlastnímu hledání identity. Film sleduje Fénixe, mladého muže, jehož život je poznamenán traumatickým dětstvím v cirkusu a manipulací ze strany jeho matky Conchy, což ho vtáhlo do světa šílenství, násilí a hledání vlastní identity. Bezruká Concha dle mého symbolizuje trauma, které i „bez rukou“ je schopno ovládat život dospělého člověka, v tomto případě Fénixe.Začátek: Dětství a trauma. Film začíná v psychiatrické léčebně, kde dospělý Fénix (hráný Axelem Jodorowským) sedí nahý na umělém stromě, odmítá běžné jídlo a přijímá pouze syrovou rybu, což naznačuje jeho regresi do animálního stavu a odtržení od reality. Retrospektivy odhalují jeho dětství v mexickém cirkusu „Circo del Gringo“, který vede jeho otec Orgo, charismatický, ale násilnický vrhač nožů, a matka Concha, trapézová umělkyně a fanatická vůdkyně kultu uctívajícího „Santa Sangre“ – světici, která byla znásilněna a zmrzačena uříznutím rukou. Kult, vedený Conchou, uctívá bazén naplněný krví, který považují za svatý. Fénix, jako dítě, vystupuje v cirkusu jako kouzelník a je svědkem disfunkčního vztahu svých rodičů. Klíčovou postavou je také Alma, němá dívka a mimka, dcera tetované ženy, která je milenkou Orga. Děj se dramaticky zvrtne, když Concha odhalí Orgovu nevěru s tetovanou ženou. V záchvatu žárlivosti polije Orga kyselinou, načež Orgo v odvetě uřízne Conše obě ruce a poté si podřízne hrdlo, přímo před očima malého Fénixe. Tato traumatická událost, spojená s následným zničením kultovního chrámu úřady, zanechá na Fénixovi hluboké psychické jizvy a vede k jeho umístění do ústavu.Střed filmu: Manipulace a vraždy. Dospělý Fénix je propuštěn z ústavu, když ho Concha, nyní bez rukou, navštíví a přesvědčí ho, aby s ní odešel. Concha ho manipuluje, aby se stal jejíma „rukama“ v doslovném i přeneseném smyslu. Společně vytvoří divadelní představení, kde Fénix stojí za Conchou a pohybuje svými rukama, aby simuloval její pohyby, což je vizuálně hypnotická, ale znepokojivá scéna, symbolizující jeho psychické podrobení. Concha však tuto kontrolu rozšiřuje a nutí Fénixe, aby vraždil ženy, které považuje za hrozbu – například prostitutku nebo tanečnici, které se k Fénixovi přiblíží. Tyto vraždy jsou brutální a stylizované, často provedené nožem, což odkazuje na Orgovy vrhačské dovednosti. Fénix je v těchto momentech v transu, jako by byl loutkou ovládanou Conchinou vůlí, a film záměrně nechává nejasné, zda jsou vraždy skutečné, nebo jsou halucinacemi jeho roztříštěné mysli. Paralelně se Fénix setkává s Almou, která se vrací do jeho života. Alma, stále němá, představuje čistotu a spojení s jeho dětstvím před tragédií. Její přítomnost začíná narušovat Conchinu kontrolu a probouzí ve Fénixovi touhu po osvobození.Závěr: Osvobození a nejednoznačnost. V závěru filmu Fénix čelí Conchině manipulaci a odhalí pravdu o svých činech. Alma ho vede k chrámu Santa Sangre, který je nyní opuštěný, a pomáhá mu postavit se Conše. V klíčové scéně Fénix „zničí“ Conchu, což může být chápáno jako metaforické překonání jejího vlivu, protože film naznačuje, že Concha možná existuje pouze v jeho mysli jako projekce jeho viny a traumatu. Po této konfrontaci Fénix a Alma stojí před policií, která objevuje těla obětí. Fénix zvedá ruce k nebi, což je gesto kapitulace, ale také symbol znovuzrození, odkazující na jeho jméno (fénix, pták povstávající z popela). Film končí otevřeně, aniž by jasně odpověděl, zda je Fénix skutečně osvobozen, nebo zůstává vězněm své psychiky. Závěrečné obrazy jsou naplněny Jodorowského typickou směsicí naděje a nejednoznačnosti.INTERPRETACE: Santa Sangre je hluboce symbolické dílo, které lze interpretovat z několika úhlů – psychologického, spirituálního, sociálního a uměleckého. Jodorowsky, známý svým zájmem o mystiku, alchymii a psychoanalýzu, vytváří film, který je zároveň osobní (inspirován jeho vlastními zkušenostmi a terapií) a univerzální, oslovující základní lidská témata.Psychologická a psychoanalytická rovina.Film je intenzivní studií traumatu a jeho dopadu na psychiku. Fénixovo dětství, poznamenané násilím a ztrátou, ho uvězňuje v cyklu viny a podřízenosti. Concha, bezruká matka, je archetypem požírající matky, která brání Fénixovi v osamostatnění. Její doslovná absence rukou a Fénixovo „půjčování“ svých rukou symbolizují ztrátu autonomie – Fénix není schopen jednat sám za sebe, dokud se nepostaví matčině kontrole. Tato dynamika odráží freudovské koncepty oidipovského komplexu a boje o individuaci. Vraždy, které Fénix páchá, mohou být čteny jako projekce jeho vnitřního konfliktu, kde se snaží potlačit vlastní touhy (sexualitu, svobodu), aby vyhověl matčině morálnímu kódu.Náboženská a mystická symbolika.Název Santa Sangre („Svatá krev“) odkazuje na kult světice, která je symbolem oběti a mučednictví. Krev je v filmu všudypřítomným motivem – ať už v podobě bazénu v chrámu, Orgovy sebevraždy nebo Fénixových vražd – a představuje životní sílu, hřích, ale i očištění. Jodorowsky, ovlivněný křesťanskou a pohanskou symbolikou, používá tyto obrazy k vyjádření cyklu smrti a znovuzrození. Fénixovo jméno a tetování fénixe na jeho hrudi jasně odkazují na mytologii ptáka, který povstává z popela, což naznačuje, že jeho cesta je spirituální hledáním transcendence. Alma, němá a čistá postava, může být chápána jako anděl nebo spasitelka, která ho vede k vykoupení.Kritika společnosti a rodiny.Film lze chápat jako kritiku destruktivních rodinných a společenských struktur. Cirkus „Circo del Gringo“ je mikrospolečností, kde se projevují patriarchální (Orgo) a matriarchální (Concha) formy útlaku. Orgo ztělesňuje toxickou maskulinitu – jeho násilí a nevěra ničí rodinu, zatímco Concha představuje fanatismus a manipulaci pod pláští náboženství. Kult Santa Sangre, s jeho bizarními rituály, kritizuje slepou víru a dogmatismus. Fénix, uvězněný mezi těmito extrémy, zosobňuje jedince, který se snaží uniknout z předurčeného osudu, což odráží Jodorowského zájem o svobodu jednotlivce.Surrealismus a hranice reality.Jako surrealistické dílo Santa Sangre záměrně maže hranici mezi realitou a iluzí. Jodorowsky využívá přehnané barvy, extravagantní kostýmy a groteskní scény (například pohřeb slona nebo tance s mrtvými těly), aby vytvořil snový, téměř halucinační svět. Divák je neustále nucen přemýšlet, co je skutečné – jsou vraždy Fénixovými činy, nebo halucinacemi? Je Concha skutečná, nebo pouze projekcí jeho mysli? Tato nejednoznačnost zve diváky k aktivní interpretaci a zkoumání vlastních vnitřních konfliktů.Závěr a jeho význam. Závěr filmu, kdy Fénix s Almou ničí chrám Santa Sangre a „překonává“ Conchu, je klíčovým momentem. Tento akt symbolizuje Fénixovo osvobození od matčina vlivu a traumat minulosti. Přítomnost Almy, která je němá a tedy bez „hlasu“ manipulace, kontrastuje s Conchinou posedlostí kontrolou. Zvednutí rukou k nebi v závěrečné scéně může být čteno jako gesto kapitulace před osudem, ale také jako symbol znovuzrození – Fénix přijímá svou minulost, ale volí novou cestu. Jodorowsky však záměrně nechává závěr otevřený: je Fénix skutečně svobodný, nebo je jeho osvobození jen další iluzí? Tato nejednoznačnost posiluje surrealistický tón filmu a nutí diváka přemýšlet o povaze reality a svobody.

„Dětství už se vytrácí, nůž do hrudi orla ryje, slon z chobotu krvácí, němá labuť v srdci žije.“ Diváku zvědavý, pospěš, představení začíná! Alejandro Jodorowsky, jurodivý principál surrealistického cirkusu tě zve pod šapitóCirco del Gringo. Dětská akrobatka s bílou tváří kráčí po hořícím laně, orchestr ryčně vyhrává, akrobati létají, klauni zakopávají a nevinné dětské oči září. A hrůzou se rozšiřují, když pískem manéže teče krvavá řeka vzpomínek na šílené trauma. Jodorowsky bez zábran střídá velmi poetické scény s až morbidními krutostmi.Kyselinasírováchrstnutá na penis nevěrníka, iniciace chlapce násilnýmtetováním, šmírování sexu matky a otce před klecí s vrčícím tygrem a matčin zvířecí řev při orgasmu. Orel v blázinci, krmený rybami a pábením bezruké. „Stanete se svědky zázraku, oživení mrtvého! Tuto mumii proměním v jedno sto letících holubic!“Zápas na život a na smrt. Zvítězí mužatá obryně, sedící s vulgárně roztaženýma nohama nebo v dětství zamrzlý chlapec, který smrtící pařáty orla propůjčil milované matce? Vstanou mrtvé ženy z hrobů, povstane Fénix z popela? Hluchoněmá dívkaJitřenkakouzlí: „I stretch out my hands to thee: my soul thirsts for thee like a parched land.“  Liliput háže bezrukou z okna, je však pozdě. Chlapec procitá do strašlivé reality...

Narozdiel odEl toposa už Santa sangre (super názov) dá pozerať bez ujmy, keďže takmer vôbec nenudí. Je naozaj vidieť obrovský posun vJodorowskyhozručnostiach (a rozumových schopnostiach), pretože už dej vyskladal pomerne vnímavo a zrozumiteľne, v rámci čoho sa aj lepšie pozerá než ono zmienené. Netrepe tam nasilu prekombinované prvky sto odlišných štýlov a celkom príjemne sa motá v súste diváckejšie stráviteľného a prijateľnejšieho "príbehu", ktorý má svojmu publiku hodne čo ponúknuť pokiaľ v ňom sedí úplný fanatik, ale aj úplne neznalý a danými aspektami nevzrušený a prakticky nedotknutý človek (ja). Musím teda uznať, že ma Santa sangre zo všetkých svojich stránok celkom dostalo, aj keď voči podobným úletom zostávam skeptický. V rámci jeho filmografie obsahovo aj audiovizuálne najprepracovanejšie.

8/10. 
 Challenge 03 - Hráč 08- Lucy.bartos.Tak tohle mi teda sedlo! Hidden Mexicko-Italský Gem od Alejandra Jodorowského.
Slušný Freakshow- psychedelický, surreální, šílený, úchylný a naprosto bizární počin, který kdybych viděl v roce 1989, tak nejspíš pálím plný kotel a bude se řadit vysoko v topce onoho roku.Musím říct, že v blue ray verzi ten film působí jako z roku 2005? Téměř nezestárl, krásná kamera a slušný vizuál. Okamžitě jsem si vybavil mou oblíbenou pecku Baladu o Smutné Trumpetě od Alexe De La Iglesia. Mám velkou slabost pro cirkusy a bizární postavičky a tady musel být cásting šílený- protože jeden bizár vedle druhého.Film má i zajímavý Revenge příběh, kde matka příjde o obě ruce - což je také nejlepší gore scéna filmu ( useknutí obou ruk ve slow motionu- zaujalo i dnes) a ta až telepaticky posílá svého syna na misi pomsty. Film je hezky barevný, hraje zde taková cirkusová muzika, je tu velmi surreální atmosféra, vystupují zde strašně weird postavičky ( Je tu borec, co sjede koksem 5 lidí s downův Syndromem !!  ) moc hezké polonahé slečny ( ano kozičky nechybí) a vraždy jsou na svou dobu si myslím nadprůměrné ( vykuchání ženy nožem je docela slušně brutální a nekompromisní) za což by určitě zatleskal i sám Dario Argento. Svým artovým a zvláštním pojetím mě to velmi bavilo a to je u takhle staršího počinu velmi cenné. Oceňuji, že se film vyhýbá i takovým těm cringe a trapně přehrávajícím hereckým výkonům pro dobu typické.