Elektra (1962)

Pred pár dňami som videl modernizovanú verziu Elektry v Astorke a bol som tak zvedavý aj na jej slávne filmové spracovanie. Pokiaľ som bol z hry mierne zneistený, tak po filme v nej musím spätne doceniť spôsob modernizácie, najmä čo sa týka mizanscény. Tá je vo filme v podstate minimálna, okrem niekoľkých krásnych celkov prírody pôvod látky kričí z každého záberu a samozrejme aj z hereckej štylizácie. Je to v poriadku, ale film ma tak vlastne ničím neprekvapil. Je možno trochu zbytočne rozťahaný, ale nie je nudný, tá príšerná rodinná dráma vás proste chytí a do konca nepustí...

Klasická antická tragédia podľa hry Euripida, ktorá sa dejom silne pridržiava predlohy. V tomto ohľade je to v poriadku. Dokonca aj herci sú uveriteľní. Avšak ultranízkorozpočtové spracovanie robí svoje a aspoň mne sa silný filmový zážitok nedostavil. Film takmer bez kulís, s jednoduchými kostýmami, nedostatočné využívanie exteriérových scenérií, atmosféra slabá...zo všetkého srší nízkorozpočtovosť. V porovnaní s našimi televíznymi inscenáciami by aj tá najlacnejšia vyznela veľkolepo.

Snad nikdo neumí natočit řecké drama tak věrohodně a s takovým citem jako Kakojannis. A Irene Papas se pro role tragických antických hrdinek přímo narodila. Jednoduchá výprava a minimalistická hudba podtrhují známý příběh a zbytečně nerozptylují diváka. Krvavé divadlo může začít!

ocenenia :Oscar 1963 -Nominácia na najlepší zahraničný film◘◘◘◘ MFF Cannes 1962 -Cena FIPRESCI, Veľká cena spoločnosti "Commission Supérieure Technique de l'Image et du Son" (CST)

Edward Stachura v období mezi dubnem a červencem 1979 (mezi sebevraždou boha a člověka) píše ve svém deníku (také) o tom, v rádiu poslouchá četbu z řecké mytologie. 11. června si poznamenává: "Zase pomsta, zase zabíjení, zase krev... Jak krvavé a kruté je to všechno! Co je záměrem těchto bájí? Asi naplňovat lidi hrůzou. Bohové a lidé. Jedni vysoko na Olympu, druzí nízko na zemi. Když sestoupí bohové mezi lidi, končí to pro lidi tragicky. Radosti lidí trvají krátce. Lidé jsou vůči počínání rozmarných bohů bezbranní. Jejich počínání je lidem úplně nepochopitelné." (Překl. Helena Stachová.) Podobně jsem se díval na řecké báje v mládí i já, a podobně mi je i celá řecká kultura nesnadně přístupná. Dílo staré dva a půl tisíce let ale mrtvé není. Je ho ale třeba převyprávět. Ne ve stylu Staré řecké báje a pověsti (Eduard Petiška), ale v jiném kongeniálním znakovém systému, jak to dělá mistr Kakojannis.(17.02.2021)