Ifigenie (1977)

[3,5*]"To závisí od bohov... či sa stane ich vôľa.“ "Aká vôľa? Vieš? Potom by si to mal urobiť hneď. Čo to je?“ "Obeť.DnestuvAulide.“ "Môžemísťstebou?Pomôžemti.“ "Budemťamaťposvojombokuaždokonca.“Keď starogrécka tragédia, tak kto už na ňu môže byť povolanejší než samotní Gréci? Vskutku, táto filmová adaptácia sa ozaj vydarila. Dokáže navodiť silný dojem autentickosti, všade iba praví Gréci s ich typickým výzorom (a nie žiadni hollywoodski modeli), veľmi vierohodne pôsobia i kulisy a kostýmy. Spočiatku som sa nedokázal ubrániť pocitu, že je to trochu jednotvárne a hlavne hrozne pomalé, avšak postupne to naberá na sile, napätie parádne hustne, no a napokon dojem, ktorý zostáva po skončení snímky, je veľmi intenzívny. Obzvlášť pôsobivý je záver, v ktorom sa žieňa Ifigénia nečakane vzchopí a ukáže veľkú morálnu silu a statočnosť. Herecké výkony sú presvedčivé, čo príjemne prekvapí hlavne u mladučkej, iba 13-ročnej Tatiany Papamoschou v role Ifigénie (s tým jej účesom vyzerá ako také chlapča, ale veľmi milé). Prekvapením ale určite nie je skvelý výkon významnej Irene Papas (Klytaimnéstra) v role veľmi silnej ženy, ktorá si len tak nenechá skákať po hlave (avšak proti krvilačnej niekoľkotisícovej gréckej armáde ani ona nič nezmôže)."Budeš ma počúvať, alebo nie?“ „Nie, pri Hére, nebudem ťa počúvať.Celýsvetjetvojimpanstvom,takmuvládni!Alevmojejdomácnostisomvládcomja.“

Asi každý pozná tento epos, ktorého príbeh predchádza veleznámej Trójskej vojne. Ale vcítiť sa do postáv, hlavne v prípade Agamemnona, otca Ifigénie, to si už asi každý neskúsil. A práve tento film to robí. Je vyskladaný ako historická dráma, nie mytologický epos, čo mu dodáva patričnú silu a autentickosť. Problém je tu a teraz a nie je len odstavcom niekde v starej knižke. Rozorvané emócie, herci a vyskladané dialógy sú výborné a za to musím režiséra Kokajannisa pochváliť. Napriek vyše dvojhodinovej stopáži som bol filmom pohltený. Pred pozretím som nečakal bohatú výpravu, nič v štýle Hollywoodu ala film Trója, ale výsledok ani po tejto stránke nebol vôbec zlý. Ruiny starých pamiatok a holé bezlesnaté pláne dodávali potrebnú atmosféru. Vlastne len pár lodiek na mori v závere, hoci sa hovorilo o tisícoch, poukazovalo na nižší rozpočet. Akurát samotná Ifigénia obsadená nosatým mladým dievčaťom podobajúcim sa skôr na chlapca a chabé roztrhané kostýmy, do ktorých boli králi oblečení, boli menšou škrvrnou na inak výborne zvládnutej antickej tragédii. Škoda, že Gréci netočili oveľa viac filmov zo svojej bohatej mytológie.

Pamatuji si tento 🇬🇷Greko-velkofilm uvedeny ČST na konci letních prázdnin✈️ tuším 1988.O co je chudá výprava o to je silnější tragédie. Velmi se mi líbilo poznání jak je Homérovo dílo “Iliás”natolik  nadčasové že  z něj jde vybrat “epizodka” což provedl Eurípidés, kdy Řekové čekají na příznivý vítr, a natočit o tom Velkofilm. Je to úžasné Morální poselství, filosofské přemítání, kdy obětování všeho dobrého pro osobní cíle je nakonec zhouba. Ifigénie jako oběť, šla na smrt, nakonec né jako loutka ale silná osobnost z vlastní vůle, mě  silně zasáhla. Celý film  jen o této antické tragédii který je zmíněn v rámci “Ilias” natočeno skvěle dobře že to natočili sami Řekové a Ifigénie byť to nebyla žádná Samantha Fox tak byla krásná

Ifigeneiaje působivou filmovou adaptací ortodoxní antické tragédie. Euripidis pojal svou aulidskouÍfegeneiujako morální a filozofující polemiku, na jednu stranu postavil intimní nitro a elementární podstatu života, na tu druhou položil vlast, národní zájmy a osobní ambice. Podstatnou rovinou hry je také postavení ženy v brutálním prostředí mužských politických tradic a způsobů společenského soužití. Michalis Kakojannis se oprostil od božské neodvratnosti, zdůraznil zde význam politického pozadí a vystavil na mramorový oltář rozpolcenost vnitřního světa. Hudba Mikiho Theodoraka tančí uprostřed lidské duše, bolest se nehodlá bez boje smířit s formou lidské oběti. Obraz kamery Jorga Arvanita proniká do centra rozechvělého niterného zoufalství z nemožnosti odvrácení osobní tragédie. Osud má zvrácené choutky ironických souvislostí a národní zájem nedává jedinci na vybranou, rozervanost se vyrovnává s realitou pouze s narušenou psychickou stabilitou. Hlavním předmětem nejniternějšího zájmu lidské duše je Ífigeneia (velmi zajímavá Tatiana Papamoschou), křehká dívka na počátku rozpuku krásy mládí a nejstarší Agamemnonova dcera. Čistá nevinnost je vydána napospas rozmarům politických intrik při rozdělování mocenských pozic a upevňování společné jednoty, opoziční strany se nebojí použít sadistické rány do citlivých míst oponentů. Nevinná lidská duše kráčí extrémní cestou smíření se s daným průběhem událostí. Bolest, odpuštění, nitro tančí bosou nohou v bouři protichůdných vichrů z pocitů. Hlavním místem konfliktního střetu niterné lidské intimity s vlastní ctižádostí a politickou potřebou je Agamemnonas (dobrý Kostas Kazakos), charismatický a uznávaný argoský král a vrchní velitel řeckých ozbrojených sil, čekajících na vhodný čas k vyplutí trestající vojenské výpravy. I symbolický akt znesvěcení náboženské autority musí být exemplárně potrestán, rozervanost vnitřních světů bouří a hledá možné východisko a spásu. Důležitou postavou je Klytaimnistra (pozoruhodná Irene Papas), Agamemnonova žena a milující matka Ifigenenie. Náhlý svatební spěch vzbudí první pochybnosti, ale skutečnost překonává všechny skryté obavy. Ženská duše je rozervávána na kousky, zde je ten pověstný poslední střípek k trvalé zatvrzelosti ženského srdce manželského vzdoru. Výraznou postavou je Menelaos (zajímavý Kostas Karras), Agamemnonův bratr, spartský král a základní důvod trestné vojenské výpravy. Jeho zájem zachování vladařské autority má prvořadý osobní cíl, přesto po potlačení pocitu ublížení dokáže porozumět bratrově hrůze v nejintimnější bolesti. K výraznějším postavám patří také Achilleas (sympatický Panos Michalopoulos), nejudatnější řecký bojovník. Prostoduchost, obdařena dobrosrdečností, je uhranuta statečností křehké dívky a v němém úžasu hledí na krásu, očarován čistou láskou. Z dalších rolí: vychytrale jednající opozičník s vlastní plánem mocenských ambicí Odysseus (Christos Tsagas), Agamemnonův starý a věrný sluha (Angelos Jannoulis), zkušený věštec a vykladatel boží vůle Kalchas (Dimitri Aronis), či Agamemnonův maličký synek Orestis (Jorgos Vourvachakis).Ifigeneiaje živým odkazem antické řecké kultury, Michalis Kakojannis vdechl Euripidově tragédii působivý rozměr i tlukoucí tematickou aktuálnost. Enormně hluboká rozervanost vnitřních světů, kdy osobní intimita musí ustoupit výším nárokům státního zájmu a nitro úpí bolestí. Výjimečný to filmový prožitek!

Už prvé minúty mi naznačili, že pôjde o niečo neobyčajné, o niečo čo sa nevidí len tak každý deň. Na poli filmov s historickými prostredím príde málokedy niečo takto výborne spracované. Ide o snímok, kde je výprava dotiahnutá do absolútne vernej dokonalosti, nejak takto si čo do kostýmov, ľudí i spôsobu života predstavujem Grécko 12. st. pr. Kr. Žiadne naleštené čačky hračky, vidno, že Gréci svoje korene, svoju kultúru, mytológiu i históriu poznajú dokonale a tak ma to ani neudivuje. Tiež po obsahovej stránke som tu našiel len jednu obmenu od všeobecne uznávanej mytológie a piesní. Uchvátili ma aj herci, hlavne Ifigénia a jej matka. Obe tu zahrali strhujúce dramatické divadlo, priam zhmotnenie straty a beznádeje. Určite by bolo zaujímavé, keby príbeh ešte pokračoval ďalej, aj Ifigénia v Tauride má čo do zaujímavosti a dramatickosti čo ponúknuť.