Dům na Ořechovce (1959)

Film je sice z roku 1959, ale má neskutečnou hodnotu i dnes, člověku je přes 30 let, má práci, maká jak šroub a i se třeba ožení a stejně nemá ani vlastní bydlení, kde by mohl po práci trávit čas v soukromí. Dnes je sice bytů a ubytování možná víc, ale zase ty ceny, za které jsou k dispozici jsou stejně likvidační jako omezené kapacity let padesátých. V tomhle filmu je hrozně vidět, jak je třeba mít na nějakou věc, nebo spor vždycky dva pohledy obou stran, které se v obou případech tak neskutečně liší. Chvilku jsem si říkal, že jsem snad neviděl Valu tak nesympatického a Tomáškovou stejně, no není tomu tak. Pivec snad nehrál jiné role než tyhle starce, co lpí a nějakých nesmyslech. Ono je hezký mít pokoj jen na šutráky, ale když někdo nemá kde bydlet tak mu tyhle vrtochy stáří opravdu nechápe. Mně se film líbil, i když je takový těžký plný konfliktu, pro někoho kdo bydlí v pohodě a má byt třeba po rodičích tohle téma asi zajímavé není, ale kdo nebydlel, tak ví, jaké to je. Myslím, že zrovna u tohohle snímku je velká škoda, že ho nedávají, když má spoustu zajímavého i pro dnešní svět. Socialistická ideologie třídy nebo podsouvání názorů jak tu někdo píše se vnucuje jn když jí tak člověk vidět chce nebo nemá kapacity si vlasním rozumem něco rozlišit.

Ty bydlis, vid? Bravurne natocene a skvele herecky obsazene drama z prahy 6, kde je videt vlastne dvoji pravda. Velmi pekny film o generacnim rozdilu a tak trochu jinem pohledu na svet a lidske potřeby, začátek filmu je hned něco, co poukazuje na krasnou nepochopenost nekoho, kdo se X let sprtal a vlastne si skoro nemůže ani po pulnoci pustit rádio a trochu se pobavit. No jo! Inteligence! Vzdycky jeji – sutropokoj :-)), nedovolila, sbirky – a vy si jdete asi na strom. Pochopte to…Ale, strach z hadek zatím roste..Jedna pravda strida druhou, vite…cloveku staci nekdy hrozne malo. Ale nejen generacni rozdil je i „inteligencni“ aneb dejte si ten kram jinam – jo to je doktora! Zname…Krasny pohled n Karlův most kde jezdila auta – to mu vadilo? Podle mého mu to vadilo min, nez statisíce divno lidi, oproti sem tam autu z tuzemska. Nekdy ani VŠ a vek, a to ze clovek vydelava nestaci na to, aby zil a bydlel…Manzele neberu! No a o vikendu tu to zamykam :D …svete div se! Ale něco podobného se mi stalo tak v roce 2021 – aneb kontrola toho koho si kdyžtak vezmu do bytu a pomalu se dole zapsat do zkrachovale knihy bývalého penzionu pro lidi co nemaji zajem o nic. Para na nabytek :D! Velmi soudobe dilo…i přes dobu vzniku.

Mně naprosto neznámý režisér natočil povedený snímek o problémech soužití cizích lidí. Příběh je postupně vyprávěn ze dvou pohledů - napřed z pohledu "starého pána", tedy majitele vily (pan Pivec) - který ze sebe udělá oběť bezohledného mladého doktora (Vala), kterého má v podnájmu. Pak pozorujeme vyprávění Valy a najednou chápeme, že pravda nemusí být vždy jednoznačná. Zde se s trochou nadsázky může použít asociace s japonským mistrovským dílem "Rašómon", který vypráví jeden příběh hned ze čtyř pohledů. Vyznění filmu je trochu diskutabilní - mládí vpřed a stáří ať drží hubu, alespoň já to tak pochopil. K tomu hláška "takových vil a v každé je aspoň jeden nevyužitý pokoj" a hned naskakuje asociace s piráty, které nesnáším. Nabízí se rovněž otázka, proč Pivec nájemníka prostě nevyhodí, na to snad má právo, no ne? Můj dům - můj hrad.

Velmi nadčasový film, jehož zápletka se do dnešní doby vyloženě hodí. K tomu mne pak překvapilo i zpracování pojaté formou dvou výpovědí. Upřímně jsem to nečekal a díky tomu jsem vydržel až do samotného konce. Jednoduše mne zajímalo, jak to dopadne a to je  s ohledem na skutečnosti, že černobílé snímky mne už sami o sobě odrazují a v obsazení jsem také neviděl jména, která mne obvykle zajímají velký úspěch.

Jde o první film Vladislav Delong, který toho příliš nenatočil. Zde se pustil do problémového soužití mladého muže a starších lidí. Ti spolu mají konflikty, které by nejspíš v bydlení dvou rozdílných generací nastaly i dnes. Máme k dispozici dva pohledy. Z obou ale vyplývá, že mladík se nejednou chová, jako by mu to v domě patřilo. Starší pán ale nemá moc pochopení a postupně už začíná být háklivý vlastně na všechno. Spory přerůstají do osobní roviny v nevraživost a možnost domluvy je stále menší. Tvůrci zde nastínili problémy s bydlením pro mladé. Doba samotná ale nejspíš přispěla k neuvěřitelnému konci, kdy majitel vily a pronajímatel je označen za toho, kdo nemá pochopení a naopak mladí manželé se staršími manžely mají mít pochopení.