Dravci (1947)

Po volebním triumfu stalinistů v čtyřicátým šestým si už chlapci od rudé hvězdy pomalu připravovali půdu pro převrat. A tenhle film je takovým malým důkazem. Kapitalisti, inteligence a vyšší třída jsou tady za škodnou, hemží se to tady výbory a stavebními družstvy, které jakože stojí na té „správné proletářské straně“ a i když tady nikdy není zmíněno „KSČ“, bystrý divák má jasno, odkud vítr vane. Herecká generace obměněna, poté, co ta stará, prvorepubliková, měla po válce dočasnou (nebo úplnou) stopku, prim tady hraje Vítězslav Vejražka, který „kádrově zazářil“ po komunistickém převratu ve všech těch Annách proletářkách atd. To jak se vám film nenápadně snaží podstrčit, že „budovatelsky a pokrokové smýšlející“ mládí vpřed a staré struktury, ať táhnou do hajzlu (a krásnou zahradu ať si vezmou sebou), je na pěst.

Pěkné pasáže se střídají s průměrnými, občasné noir záběry potěší. Hodnocení berte tak, že ve čtyřicátých letech vznikaly výtečné filmy, proti kterým "Dravci" prostě ztrácejí. Také je tu dost postav, ve kterých se člověk snadno ztratí. Poselství o škodlivosti kapitalistické chamtivosti je nadčasové a stále platné.

Film je více než 70 let starý, přesto jako bych se koukal na kritickou současnost. Jasně, tenkrát to vědět nemohli, ačkoli za první republiky také každý podnikatel nebyl slušňák, ale dost předjímali dobu, která přišla za více než 40 let. Jasně, film byl natočen ještě před převratem, to mu ke cti. Nicméně i tak je značně idealistický, hlavně v závěru. Bohužel celý předcházející děj žádným nesmyslem není. Tohle se v kapitalistických zemích, u nás nevyjímaje, dělo celkem běžně (úplatky, stavby nekvalitních staveb aj.)

V kanceláři tajemníka národního výboru visí vedle sebe na čestném místě obraz Beneše, Masaryka a do třetice také - Stalina. Ve stejném historickém ovzduší je točen i tento film, svým posláním zřetelně lobbující pro nastupující socialistický pořádek a konkrétně pro znárodněný průmysl. Přesto se nejedná o žádný ortodoxní budovatelský snímek, hlavní roli hraje lidská vypočítavost, úskočnost a úlisnost, provázející vypsání a zadání veřejné zakázky. Téměř u všech ze značného množství postav se setkáme s nějakou formou sobectví, sebestřednosti a kolikrát i takové hlouposti, že mi ani plánovaně kladné postavy nepřipadaly zrovna sympatické (vyjma hlavního hrdiny, jehož neochvějný altruismus je jedna z (překvapivě) mála vysloveně černobílých věcí na tomto snímku). Dnešního diváka jistě zaujmou i okolnosti zadávání veřejné zakázky, které jsou dodnes neměnné, jako "jánabráchismus", provize pro členy zastupitelstva, osobní úsluhy, manipulace veřejností...

Z ideologického hlediska důkaz toho, že "protipříživnická" masáž nebyla zahájena Únorem, nýbrž probíhala již dlouho před ním. Odhlédneme-li od tohoto faktu, zůstaneme nám ale výborný skoro thriller o politickém komplotu s velmi realistickým prostředím a dost životnými postavami, které se vyznačují i jistou psychologií. Weissova režie je výborná a motivy rozlehlé zahrady nebo zádumčivé klavíristky vnímavého diváka oslovují dodnes. Vítězslav Vejražka ve své roli inženýra z lidu působí velmi věrohodně, ale prim rozhodně hraje ta zlá strana v čele s propracovanou postavou doktora Dvořáka působivého Miloše Nedbala. Zajímavý je i zahradník Carda Jindřicha Plachty, kterážto postava je ale i nechtěným svědectvím, jaké ťululum se taky po válce mohlo vyskytovat v obecním zastupitelstvu - to, že tam je za KSČ nikde nezazní, ale jasně se to předpokládá.