Dočkáme se pondělí (1969)

Douglasův důležitý postřeh o lehkosti propojení užších mikrokosmů nejmenované moskevské školy a její deváté třídy, které propojuje osobnost jejího třídního učitele-historika skvěle ztělesněného Tichonovem a jeho někdejší žačkou a současnou začínající pedagogickou kolegyní v podání Iriny Pečernikovy jakoby byl předchůdcem mladšího filmu VČERA BYLA VÁLKA. Problémy školy a neméně profesionální podání hrdinova soukromí dalekosáhle přesahují představu o umělecké a ideové monotematičnosti tehdejší sovětské kinematografie. Za zmínku stojí i osobnost režiséra Stanislava Rostockého (u nás proslulého povídkovým filmem MÁJOVÉ HVĚZDY). Film sám je jedinečným hereckým koncertem tehdy stále mladého Vjačeslava-Slávy Vasiljeviče Tichonova a světového rozměru jeho mimořádné herecké kvality.(06.07.2025)

Pro Dočkáme se pondělí je charakteristická především lehkost, s jakou film dokázal spojit školní svět žáků i učitelů, které jsou generačně odděleny, ale ve skutečnosti se tak moc podobají a učitelský sbor je jen další třídou. Křehký a otevřený snímek buduje jemnou síť vztahů na obou stranách barikády, jejichž mostem je postava mladé učitelky angličtiny, která ještě před nedávnem seděla ve stejné škole mezi žáky. Film mapuje období tří dnů na začátku školního roku, během nichž dojde k několika velkým emocionálním posunům, které jsou ale zobrazovány se zdánlivou samozřejmostí a bez jakýchkoliv teatrálních výstupů. V dlouhých detailech zkoumáme tváře několika hrdinů a díky výborné psychologické (a sociální) drobnokresbě máme celou dobu naprostý přehled o tom, co se v jejich myslích odehrává, aniž by se o tom muselo mluvit (jakmile postavy začnou o svých pocitech mluvit, mají tendence je zlehčovat a být ironické, právě prostor mezi vyřčeným a nevyřčeným tvoří jedno z ústředních témat filmu a střet těchto dvou sfér zároveň i ústřední konflikt). Propracovaný film si navzdory pomalému tempu udržuje rytmus a vypadne z něj snad jen jedné v příliš lyrické sekvenci z druhého večera. Přes všechno mládí je ale film především o stárnoucím učiteli, který najednou zjistí, že začíná ztrácet kontakt s žáky i se svými kolegy. Musí to být až jeden ze studentů, který se mu i v lecčem dost podobá, kdo ten kontakt obnoví a paradoxně jej tak postaví proti učitelskému sboru...(12.06.2006)

Trikrát s... Viačeslav Tichonov: ČST 1 = 22.4.1983, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) =(8.1.2015)(08.01.2015)

ocenenia :MFF Moskva 1969 -Zlatá cena(08.12.2011)