Zahraj to znovu, Same (1972)

Jeden ze základních pilířů v kariéře Woodyho Allena je vlastně přesně, jak je napsáno na plakátě, stále tím stejným story o lásce. Film bravurně využívá Casablancu k vyprávění příběhu a “nastavuje zrcadlo” všem romantickým klišé. Scény - představy - fungují na jedničku, některé z nich jsou velmi komické. Obsazení, to je jistota - Woody, Diane a Tony Roberts. Postavy jsou výborně napsané, vlastně typický Allen, nic nového. Obrazová složka je výborná a závěrečná “patetická” scéna vše dokonale uzavírá a spojuje s již na začátku zmíněnou Casablancou. Výborně jsem se bavil. Opět skvělá Allenovka!

Pekný príbeh, pekná myšlienka, ľahko vcítiteľná postava. Predsa len, filmový milovník a romantická duša je (skoro) každý z nás. A ono by to možno aj na mňa fungovalo, a dal by som aj tých 5*, ale Woodyho mám problém zvládnuť. V každom filme. Nerád sa na neho dívam a vtipy má divné. Bohužiaľ…
Edit: po uvážení asi to nie je také zlé.

Raný Allen, ovšem již stojící v pozici ostříleného scénáristy i herce, ale také coby autor divadelní hry, jejíž původ Play It Again, Sam! rozhodně nezapře. Film však funguje skvěle sám o sobě, je dramaticky perfektně vystavěný, režijně zvládnutý a rychlému sledu dialogových smyček dominují vynikající herecké výkony. Filmový kritik "Allan" je tragikomickou postavou, kterou si musí chtě nechtě zamilovat každý milovník kinematografie, fanda Casablanci a zejména pak specifická skupina filmových kritiků, rovněž jako všichni odkopnutí partneři, jejichž vášnivý zájem představuje pro svět kolem nich leda nudné maření časem.

Nebyl jsem daleko od toho, abych dal plný počet. Skoro geniální dílo, skvěle provázané na opravdu geniální dílo. Zároveň plné malých a skvěle použitých momentů (teď jsem na čísle .. ). V podstatě jsem v mnoha ohledech viděl příběh svého života, a fakt bych chtěl mít pro příště takového super chlapáckého kouče.

Kdyby to byla allenovka, patřila by k těm nejlepším, což o kvalitě filmu vypovídá asi víc, než co jiného. Tady si Woody jen zahrál hlavní roli a napsal scénář, ale poznat to nejde. Ve skutečnosti si myslím, že Herberta Rosse usměrňoval, protože některé záběry mi připomněly jeho pozdější snímky. Samotný scénář vychází z divadelní hry, která má totožné obsazení jako film. Občas je to na škodu protože dialogy jsou trochu rutinněji recitované, občas je to naopak ku prospěchu, protože po 453 opakováních už mezi všemi bylo přímo hmatatelné sladění.