Dívka (1965)

Zdánlivě častý a nezajímavý příběh z dějů jugoslávské komunistické rezistence je pozoruhodnou lyrickou mozaikou obrazu a zvuku, jejíž osobitost má nesporně světovou úroveň. Schopnost vidět věci současně i lyricky, i věcně byla v té době vlastní všem kinematografiím hraného filmu ze sovětizované části Evropy včetně kinematografie ruské a ukrajinské. Tání mělo blahodárný vliv na uvolňování a rozvíjení tvůrčích a osobnostních potenciálů tak či onak zděděných z předcházejících dějinných období. Celá jugoslávská tetralogie je pozitivním rubem oslavné oficiální kinematografie zemé té doby - mám na mysli např. film BITVA NA NERETVĚ.(04.04.2016)

Lyrický příběh o lásce navzdory lidem i okolnostem nás zavádí do Srbska během druhé světové války. Hrstka partizánů se statečně brání náporu několikanásobné přesile německých okupantů. Jeden z nich potkává náhodou pohlednou dívku. Když je později vybrán, aby přivedl svému oddílu posily, uvidí, že dívku zajali Němci a pokusí se ji vysvobodit. Je sice úspěšný, nepodaří se mu však přivést posilu včas a jeho oddíl je postřílen. Je za to odsouzen na smrt, v boji je ovšem každá ruka dobrá a tak je i v zápětí omilostněn. Společně se svou láskou pak padnou při německé ofenzivě. Dordević záměrně upozaďuje dějovou linii filmu, aby dal vyniknout jeho lyryckému vyznění. To jen podtrhuje fakt, že klíčové scény často záměrně vynechává a předkládá nám až momenty, které jim bezprostředně následují.(02.01.2008)

Opět šedesátkové umění, kde stojí příběh až v druhé řadě. Podobně jako vPříčinu smrti neuvádět.(28.02.2026)