Die Weibchen (1970)

Tenhle-ten Brynychův psychedelický pop-art - hororový - experiment se podle mně moc nevydařil, mám rád podobně orientované kousky které tou dobou byly hodně v módě, to mi zcela vážně připomnělo některé věci od Jesuse Franca a režiséra Polselliho, ale tento film byl minimálně o level níže, chybělo tomu něco co by filmu dodalo potřebný šmrnc, styl a grády. Režisér Brynych tady u nás v Československu na přelomu 50 a 60 let natočil celou řadu úspěšných dramatických filmů ("Žižkovská romance", "Pět z milionu", "Transport z ráje" aj.). V uvolněných 60 letech (hlavně na jejich konci) se všeobecně hodně experimentovalo, v zahraničí to bylo něco naprosto běžného, u nás těch pár filmů co v této době vzniklo (u nás i v cizině, v koprodukci atp) tvořily spíše světlou výjimku, ale přeci jen Brynych se měl držet toho co mu šlo nejlíp a ne se bezhlavě pouštět do neprobádaných vod a žánrů. Moc mě to ale nepřesvědčilo a spíše pak nudilo, přesto že herecké obsazení nebylo vůbec zlé, psychedelický tón (atmosféra) - společně s lehčími surrealistickými a expresionistickými prvky, také nebyl špatný, má to dobrou kameru, některé záběry, spolu s některými výstředností tady, také celkem ušly. Je tu hezkých holek které tady jsou pěkně topless, a najde se tu i pár hezkých špinavých scén. Ale jako celek to je dysfunkční, absurdní, neoriginální, nezábavné, s otravnou hudbou, stále jsem si myslel že sleduji nějakou nepovedenou komedii. Neopomenutelné chvíle: Orgie, zahradník a překvapivě krvavá finální scéna. Jinak ztráta času, ale feministky by to mohlo zaujmout.

Nejlepší ze tří Brynychových filmů (kinofilmů) natočených v Německu, především kvůli obrazové stránce a některým humorným scénám. "Das ist der Hunger..."

Sexistické, lehce nemravné, s nadsázkou, trochu mysteriózní, zčásti umělcování se snímáním rybím okem.

Leto, dusná atmosféra a naozaj krásna hlavná hrdinka v podivnom meste s podivnými udalosťami. Veľmi prostučký dej ale za to veľmi štýlovo natočený a lajtovou erotikou nabitý. Ja som bol nadšedný.

Tak po tomhle filmu musím konstatovat, že vůbec nerozumím Brynychovu filmařskému smýšlení. V 60. letech točil vyloženě různorodé filmy, od výrazně stylistických a drsných válečných dramat po vícejazyčné kriminálky, agitky a sem tam komedie, pak zdrhnul do Západního Německa, kde měl velice krátké avantgardní období, načež se ale vrátil zase do Čech a tady pak během normalizace točil často těžké agitky... A přitom Die Weibchen je feministický kanibalistický horor, plný otevřené sexuality a vlivu hippies! Možná to pro něj byla jen krátká fáze, stejně jako největší éra hippie hnutí, ale nějak mi nejdou jeho pochody dohromady, když pár let poté natočil pravděpodobné hrůzy jakoJakou barvu má láskaneboHněv... ------- Ale k samotnému filmu. Nakolik mi nepřipomínal Brynycha tak, jak ho znám, pořád se jedná o výrazný stylistický zážitek, hýřící barvami, náladami a vizí absolutní svobody, zde spojené s drsnou pomstou patriarchátu. Zdejší lázně plné ženských obyvatelek rozhodně nejsou tím, čím se zdají, zvlášť když odsud žádná jen tak dobrovolně neodchází. Tenhle narativ pak nepřinese epický žánrový horor, ale něco, co bych nazval "film-teze" - chápej zobrazení pevného stanoviska určitého názoru a pohledu na svět, kterému se naprosto vše podřizuje. Nedá se tu řešit nějaká psychologie či pevnější charakterový vývin, na to je zdejší ženské hnutí až moc "hivemind" a hlavně veškeré mužské postavy mají předem dané jednoduché šablony, že kterých nikdy nevystoupí, jelikož by tím základní tezi kazily. A jako u jiných, podobně laděných "film-tezí", se nějak nedokážu dostat přes to, že jde jen o tezi a o nic víc. Což neznamená, že bych daný film nebyl schopný ocenit, když je dobrý (a tenhle je), jen mě nedokáže plně strhnout, protože mám slabost pro mnohem složitější a komplexnější výpovědi. Přitom i tady se dá mluvit o určité komplexnosti, ale nedokáže jít za předem vytyčenou hranici jasně daného tématu, opět, jde jen o tu tezi. Přesto bych byl schopný dát i čtvrtou hvězdu, kdyby se posledních cca 20 minut až tak netopilo v hippie stylistickém hávu, který celkovou tezi i její vnitřní propracovanost v předem určené podobě, kazí. Což je ale i tím, že s hippie filmy mám velký problém celkově a často, byť na ně narážím celkem často, jelikož mě láká vše neobvyklé a to filmy z téhle éry prostě byly. Rozhodně ale cením vizuální stránku, je to plné skvěle řešených kompozicí a chytře vystavěných scén. Takhle živé, divoké a nespoutané dílo by se u nás těžko hledalo, když pominuSedmikráskyaOvoce stromů rajských jíme. Na Chytilovou jsem si při sledování párkrát vzpomněl, protože už příběhem to je námět pro ni jako stvořený, ale zároveň jí to až tak podobné není, což je... spíš dobře, řekl bych. Je fajn vědět, že někdo původem z Česka tohle na úplném začátku 70. let natočil. Silné 3*(30.11.2025)