Démon (1963)

Divím sa filmom, v ktorom postavy sa nemusia starať o nič, ani o prácu, ani o živobytie, ale od rána do noci sa môžu venovať medziľudským vzťahom. Toto je tiež ten prípad, hoc sa odohráva na vidieku. Pomalé dlhé zábery síce občas nudia, ale hlavná linka o posadnutí démonom určite nie je nezaujímavá. Nič desivé, ale minimálne scéna v kostole ujde. Film je plný divných zvykov - vypichol by som ten, v ktorom sa obytelia dediny verejne priznávajú k svojím tajným hriechom. Herečka v hl. úlohe krásna je krásna, zmyselná - dobrý výber - škoda, že sa neodhalila viac. Aj záver je celkom vydarený. Škoda tých antihercov.

Ďalší filmový príklad toho, ako cirkev robí z veriacich púhy nástroj svojej moci. ´´Posadnutá´´ dievčina má tak tú smolu, že sa dostane do pazúrov tejto ,,spravodlivej,, zberby. Napriek názvu nečakajte démonické krvavé orgie, ale psychologickú drámu s niekoľkými vydarenými scénami, vďaka ktorým je snímok právom označovaný aj ako horor.

Tvorcovia posadili svoj príbeh ( vraj podľa skutočnej udalosti ) do zapadnutej talianskej dedinky, kde si chudoba tyká s biedou a dotvorili skvelý kolorit svojmu filmu. Výber prostredia bol ozaj jedinečný a doležitý. Vynikla tak čiernobiela kamera, všetky zvyklosti dedinčanov a určite to pomohlo aj hlavným protagonistom. Zvlášť treba oceniť diablom posadnutú Daliah Lavi, ktorá to snáď ani nehrala.

Italský venkov šedesátých let, zakořeněná pověrčivost a silná víra v Boha. Kdo by čekal něco ve stylu Vymítače ďábla, nechť sáhne po něčem jiném. Rondiho Démon se totiž k tématu posedlosti staví zcela odlišně a srovnávat jej s Friedkinoviným děsivým flákem postrádá jakýkoliv smysl. Bylo by to to samé jako hledat souvislosti mezi Gravitací a Star Wars jen proto, že se odehrávají ve vesmíru. Místo démonických rejdů tu máme jen tragický příběh „potrhlé Viktorky“, která ve světě primitivního pánbíčkářství prostě nemá šanci. Hon na „čarodějnici“ nabírá na síle a nebohé Purif je ďábel vyháněn z těla ponižováním, bitím, znásilňováním a samozřejmě i obligátním vymítáním. Společně s tím sledujeme veselé příhody ze života zaostalých vesničanů, kteří zahánějí bouři holemi a zpěvem nebo upalují vzduch. Venkovská idyla, jak má být. Ne, Il demonio skutečně není horor, byť ta jediná strašidelná scéna v kostele opravdu stojí za to, ale jen smutným svědectvím o lidské blbosti. A ta je bohužel věčná.

Horor? Thriller? Někdo si zřejmě myslí, že když se film jmenuje Démon, jde hned o horor. Snad i z toho plyne nepochopení snímku u některých. Výborná folklorně národopisná studie s prvky sociální balady přibližuje život na italském jihu. Nelze měřit pověrčivost lidí v minulosti dnešními měřítky, pak bychom museli konstatovat, že většina postav z Babičky B.Němcové jsou magoři. Navíc dnešní lidé jsou pověrčiví stále, jinak by nekvetl kšeft kartářkám, astrologům a dalším parazitům. Film nemá dokonce nic společného ani s kultovním Friedkinovým Vymítačem ďábla, byť by pavoučí chůze tomu mohla napovídat. Regan je totiž Ďáblem opravdu posedlá, kdežto Purif je pouze psychicky nemocná. Za pěkný novoroční dárek děkuji PetruPanovi.