Strait-Jacket (1964)

Joan Crawford so sekerou a brutal výrazom v tvári, bŕŕŕ - silný trademark tohto diela. Ona je motor celého filmu a zaručene drží napätie na vysokej hladine až pokým... to záver, ktorý má byť veľkým prekvapkom, nepošle všetko predtým videné do kytek. Skrátka chovanie, činy či motivácie istej postavy sú riadne na hlavu ak si to celé s poznaním pointy pustíte ešte raz. Záverečný dodatok, kde hlavná postava matky všetko vysvetľuje, prebraté z filmu Psycho, ako detektív, je riadne mínus. All in all škoda, lebo pachuť je veľká.

Šedesátkové horory jsou velmi specifické, mimo jiné tím, že se tváří jako o deset let starší konverzační dramata s vytříbeným vkusem a striktně sociologickými rozhovory, ale taky tím, že se prakticky všechny oběti nezmůžou na obranu a místo toho jen efektivně zakřičí a nechají se dekapitovat/zavraždit jakýmkoliv jiným způsobem. Joan Crawfordová zahrála psychopatickou matku perfektně, jak by ne, když má obličej, který na tu roli perfektně sedí.

Od Castla jsem kdysi v rámci projíždění hororů viděl pár hororů/thrilerů, takže jsem si ho vybral jako start roku 1964. Máme tu matku, která před 20 lety zabila nevěrného manžela a milenku sekerou a nyní se vrací domů. Režisér využil úspěchu Baby Jane a psychopatku tu hraje Joan Crawford. Je to šíleně béčkové a na efekt, je tu pár vražd mimo záběr a co co tu jde jsem tušil prakticky celý film (ale ne proč). Mno a i přes tu béčkovost a předvídatelnost je to docela zábava. Castle sice natočil čistý thriler, ale s hororovými, skoro slasherovými postupy. Takže 3*.

Formálně a herecky sympatický old-school thriller, psychologicky kvalitně vyprávěný i zahraný, s hlubokým traumatem, vraždami sekyrou, hezkou dcerenkou a mladým Georgem Kennedym. Jen škoda, že se v závěru shodí do béčkových vod rádoby šokujícím zvratem, který tím, jak přiznaně popírá všechno předešlé chování postav, v podstatě přiznává jediný a pohříchu skromný cíl filmu pouze chvilkově oklamat diváka.

„Co je?"„Nerada je vidím v kleci."„Nebudou tam dlouho. Zabijeme je...." Už zde jsem měl zavětřit, ale přiznám se, že jsem se nechal pohltit příběhem a ďábelský plán včas neodhalil. Černobílý horor využívá kontrastů světel a stínů i stínohry samotné. Silueta se zvednutou sekerou stačí k navození patřičného napětí. Ovšem hlavy dolů jdou v tomhle snímku i v přímém přenosu. Samozřejmě kromě kamery a mrazivě klaustrofobické hudby stojí příběh na konfliktech postav. Crawfordová je naprosto skvělá a já bych s ní během natáčení nechtěl strávit ani minutu. Její rychlé změny nálad, mizející sladký úsměv nahrazený šklebem a následný výbuch musely vyděsit i filmový štáb. Pro milovníky sekyry a starých filmů jako dělané. Jen to kuře se do přímého záběru nedostalo, zatím co ten hnusný chlapík z farmy ano. Ještě že tak. p.s. pobavilo závěrečné logo Columbie, kde dáma s pochodní má useknutou hlavu.