Hanyeo (1960)

Služebná, to je expresionismus na "korejský" způsob, zarámovaný (a to podle tehdejších korejských požadavků) jako moralita (naštěstí jen zarámovaný!). Ki-jŏng Kim byl ovlivněn evropským filmem a německým expresionismem, navíc vycházel z japonsko-korejského kulturního okruhu, v jehož rámci se některé divadelní tradice vyznačují výraznou expresivitou. Ki-jŏng Kim především nabízí konflikt mezi živočišností, pudy a vášní na jedné straně a zdrženlivostí a eticko-kulturní svázaností prostředí na straně druhé. Svým způsobem lze hovořit o svého druhu alergické reakci na potlačování ženské emancipace v patriarchální společnosti. Ženský element představuje potenciálně nebezpečnou (tj. nekontrolovatelnou) plodivou životní sílu. Aneb žena se upíná k mužskému vzoru, ale muž ve všech důsledcích tuto roli nezvládá. Hrdiny vygradovaného expresionismu jsou učitel hudby v továrně se šťastným rodinným životem Dong-sik Kim (Džin-kju Kim) a k jeho rodině nově nastoupivší mladá služka Mjung-súk (Eun-šim Lee). Ona je živočišná a v tomto smyslu také touží po naplnění, on je její živočišností přinejmenším fascinován, přitahován. Morální dilema se díky živočišnosti proměňuje v existenciální chaos. Z dalších postav: pracovitá, obětavá, ale i v něčem krutá Dong-sikova manželka (Džeung-njeo Džu), mladá tovární dělnice, zamilovaná do učitele hudby, Kjung-hee Čo (Aeng-ran Eom), či Dong-sikovo potomstvo, na nohy slabá dcera Ae-sún (Yú-ri Lee) a nezbedný a ke služebné hrubší synek Čang-sún (Seong-gi Ahn).Služebnáje z emoční stránky vyhroceným lidským soužitím. To, co se z morálního hlediska společenství stane pochybením, se nepodaří zahladit podle představ jedné strany, a tak následuje jistý druh odplaty druhé strany. Pozoruhodně vyhrocené emoce.

Uznávaný kórejský thriller s nespornými prvkami noiru, ktorého príbeh a spracovanie odvážne spochybňuje tradičné kórejské normy. Dominuje mu jednoduchý príbeh dievčaťa, ktoré bolo najaté na domáce práce ako slúžka. Onedlho však má nielen pomer s pánom domu (a vlastne proti jeho vôli), ale nakoniec sa stáva aj smrtiacou femme fatale, ktorá sa nezastaví doslova pred ničím, vrátane vraždy dieťaťa. Napätie a znepokojujúce momenty, inak veľmi zvýraznené odvážnou a pozoruhodnou kamerou, sa stupňujú až do veľmi tragického finále, ktoré sa však tvorcovia snažili v samom závere zmierniť.

Na filmy teď nemám tolik času a tak zanedbávám i program diskuze VRK. Po delší době(ikdyž opožděně) a s připomenutím Willyho Kufalta si můžu odškrtnout další kousek z programu VRK. Jde konkrétně o kousek made in Jižní Korea kterej zde má i žánrové zařazení, horor. O to víc pro mě byl snímek lákavější. Nakonec má ale film s hororem společného pramálo. Mnohem blíž to má k dramatu či psychothrilleru. I přesto ale ani tak nakonec nejsem zklamanej. Film má svoje silný momenty kde se dá hustá, nekomfortní atmosféra doslova krájet. I proto dávám slabší 4hvězdy.

PoBimujang jidaeiba môj druhý takto starý juhokórejský film, čiže pre mňa pole vôbec nezmapované. Trochu som bol nemilo prekvapený, že snímok pripomínal viac kinematografiu tretích krajín, než tú relatívne vyspelú. Téma i nápad sú určite fajn a hlavne ony držali príbeh na vlne záujmu pekne až do konca. Mal som však problémy so spracovaním neadekvátnych reakcií postáv, ktoré sa často chovali úplne nelogicky, občas až za hranicou stupídnosti. Slúžka chce hodiť bábätko na zem a otec rodiny ju len vytlačí z izby; zabije chlapca a matka sa ešte ide ponižovať, že jej prenechá manžela a aj prinesie jedlo do jej izby, otec mlčí...a množstvo ďalších nelogičností, napr. aj konanie otca, ktorý je spočiatku vykreslený ako česť sama, a potom kopí jednu krivosť a nespravodlivosť za druhou, šaškovanie s fľaštičkou jedu, ako keby to bola nejaká streľná zbraň, ani nehovorím. Čo sa týka atmosféry a napätia, privítal by som, aby sa tak netlačilo na pílu. Obsadenie, vrátanie psychicky narušenej slúžky, je však vydarené. Alternatívny záver, či čo to bolo, som pochopil ako také odľahčenie - opäť, neviem, či vhodné, ale netradične zaujímavé. Celkovo z filmu dýchla na mňa exotika, so svojimi pozitívami i negatívami.

Noir film festival 2025– Křivoklát _____ O krysách a lidech. Ještě že nejsem učitel hudby. Brutálně poučný, ale také brutálně zábavný film o svodech a moci a o tom, že z některých věcí už nevede cesta zpátky. A o tom, že vždycky to může být ještě horší, než jste doufali. Pátá hvězdička za ten konec.