Dům tisíce mrtvol (2003)

Dost bizardní horor ,R.Zombie se rozšoupnul použil tam tolik oblud až toho bylo si myslím moc,vraždící rodina,retardi,bizardní bytosti a hlavní z rodiny který si říká satan,škoda že tam nedal víc své muziky mám jeho music rád a k tomuhle by se toho hodilo víc a né jenom jedna skladba i tak pro mě horor jak má být chvílemi jsem se docela zasmál takže s nadhledem je to OK.

Rob Zombie tu servíruje hodně divnou, špinavou a úmyslně chaotickou jízdu. Atmosféra je nepříjemná, postavy bizarní a vizuál místy až halucinogenní, což dokážu ocenit. Jenže jako celek mě film úplně nestrhl – působí spíš jako sled úchylných nápadů než ucelený horor. Zajímavý experiment, který má koule, ale emočně ani dějově mě tolik nechytl.
Hodnocení: 3/5

Mistr Rob Zombie natočil naprosto zvrácenou, pitomou, nesmyslnou, krutou a přeplácanou gore hororovou komedii, ve které je bolest a chcípání vlastně strašná sranda.DĚJ:Je 30. říjen 1977 a čtveřice naivních puberťáků –Jerry, Bill, Mary a Denise– cestuje po Americe a hledá bizarní atrakce u silnic. Dorazí na děsivou čerpací stanici s muzeem hororů, kterou vede oslizlýKapitán Spaulding. Ten je pošle hledat stromDr. Satana. Cestou potkají mladou, prostopášnouBaby Firefly, která je zavede na rodinnou farmu. Tam je „srdečně“ přivítá celá zvrácená rodinka Fireflyových – psychopatickýOtis Driftwood, obří kudlanka nábožnáTiny, stará vyžilá matka a dědekHugo. Zpočátku to vypadá jako divná, ale neškodná večeře, pak se ale zábava rychle změní v peklo plné mučení, znásilňování, skalpování a dalších nechutností. Jedinou nadějí je otec Denise a pár policajtů.ZHODNOCENÍ:Všechno v tomto filmu je hnusné, odporné, nevkusné, zvrácené, černé a velice znepokojivé, ale je to podáváno s takovou lehkostí a s obrovskou porcí bizarnosti, že se nakonec ani nebojíte, jenom se smějete a přejete si, aby ti čtyři naivní a rozmazlení puberťáci neplatili tak tvrdou daň za svou zvědavost a lehkou neúctu k vidlákům. Rob Zombie je tu totálně na straně těch zasraných psychopatů z rodiny Firefly a dělá z nich takové ty „cool“ antihrdiny. Nejvíce mě sere Otis Driftwood – ten hajzl si užívá každou chvíli, kdy může někoho mučit, znásilňovat nebo ponižovat, a přitom se tváří, jako by dělal největší umění na světě. Prostě klasický Rob Zombie: čím je to odpornější, tím je to podle něj lepší. Možná ano, ale jsem dost zhulený a unavený, takže to ukončím tím, že nechávám hodnocení 4*.

Není to můj šálek čaje, protože je to ten typ filmu, který zobrazuje šílenství přehnaně komerčním způsobem se stereotypními postavami, ale to šílenství je docela stravitelné. Marně se snaží být děsivý nebo nepříjemný, selhává ve svém pokusu o totální zhroucení, ale absence napětí nebo dobře propracovaného děje z něj dělá jen pseudo-bizarní komerční báchorku.

Texaský masakerbez píly sozombieženou. Keď v zúfalstve hľadáš benzín, vždy maj na mysli, že to môže dopadnúť v štýle:„Káva, koláčik a potom vás rozrežeme.“Treba sa preto nechať viesť odporúčaniami lekárov a chodiť pešo. Stále lepšie ako dovolenka v dome plnom mäsiarov. Toto krviprelievanie je akoby spojením niekoľkých už vydaných manuálov hrdlorezov, ľahúčko osviežených groteskným štýlom.