Co? (1972)

Mám podezření, že se Polański, když točil svoji škodolibou skicu společnosti, v níž žena není než terčem pro mužské libido, spíš náramně bavil než pohoršoval. V postradatelném dílku velkého režiséra se klade důraz na atmosféru (nastiňuje ji příspěvekigiho B.), výpravu a larvu mladičké Sydne Rome. Že by mě "Co?" něčím popudilo, jako se to stalo řadě kritiků, nemohu říci.

Onen koncept moderní erotičtější verzeAlenky v říši divůbez vyloženě fantaskních událostí za mě nebyl vůbec špatně vymyšlen, obzvlášť v první třetině se dařilo Romanu Polańskemu servírovat neobyčejné nápady a vtipné gagy. I později mě některé svérázné postavy a příhody dokázaly upoutat, film nabídne vícero zábavných hereckých výkonů (za mě zvláště Romolo Valli, ale i samotný pan režisér v jedné z rolí se činí úspěšně) a surreální děj se dočkává i důstojného, přitom pořád absurdního zakončení, jakkoliv cyklického. Když to napíšu trošku vulgárněji, Nancy prostě opakovaně utekla od jedněchprasatpřímou cestou k dalším... a v závěru pak doslova! :o) Když připočtu velmi pěknou výtvarnou stránku, v rámci níž se opravdu podmanivě pracuje s nejrůznějšími barvami, převládaly u mě z tohoto odvázaně absurdního mistrova dílka spíše pozitivní pocity. Jenže málem dvouhodinová stopáž (v mnou viděné verzi 114 minut) mi na tenhle koncept připadala časem neúměrně dlouhá, zvláště když zde nedochází k nějak zvlášť gradovanému napětí. Dá se říct, že naopak nejvíc napětí fungovalo ze začátku v okamžicích útěku hlavní hrdinky před násilnickou skupinou a příchodem do prostředí s jinou dekadentní sešlostí. Na víc než 3 hvězdičkyCo?právě pro ten místy dodýchávající rytmus nevidím, ale rozhodně jsem se nesetkal s nějak velkým průserem, za který osobně z Polańskeho tvorby považuji spíše jeho předloňský pokus o další komediiHotel Palace(2023).[65%]

Sexy "komédia" (skôr sled viac či menej vtipných patálií sporo odetej Sydne Rome) a Polanského dospelácka verzia príbehu o Alice v krajine zázrakov. Atmosféra počas nakrúcania vo vile producenta Carla Pontiho na idylickom pobreží Amalfi v južnom Taliansku bola evidentne hodne free a podľa toho aj film vypadá. Drogami a improvizáciou sa rozhodne nešetrilo, docela dobre sa na to pozerá a má to sympatický otisk doby, kedy sa v kinematografii búrali rôzne tabu a vznikali podobné easy-going absurdity.

Přepsáno v únoru 2020. FilmCo?si v současném prostředí politické korektnosti vyslouží štěkot hysterických výkřiků, dílo je rázem misogynní, sexistické a bigotní znechucení se předhání ve výstižnějších výrazech odsouzení. Nemusí se vždy jen bezmyšlenkovitě přejímat charakteristika distributora za svou, termín erotická komedie sleduje hlavně vlastní zájmy k vytěžení celého komerčního potenciálu filmového díla.Co?je nesmlouvavě krutou anekdotou, satirou, hříčkou i autorskou provokací.Co?je mnohonásobným maskulinním útokem na ženu a její pohlavní orgány, právě v něm je zachycena sláva a bída mužské podstaty. Prokázání mužství je základním instinktem života, Éros bez zbytečných předsudků využívá násilí, pokud se bezhlavě snaží trumfnout Thanata. Mužská sexualita je plná chtíče, běsu, potřeb, posedlostí, pudovosti, perverzí a závislostí,Co?odráží tendence a stav tehdejší doby světa i zvrácené italské stereotypy mužského šovinismu. FilmCo?je satirickou burleskou. Hlavní obětí základního mužského pudu je Nancy (atraktivní Sydne Rome), bezelstně důvěřivá americká turistka ve vášních katolické bohabojnosti. Podstata života, dominance versus podřízenost, představy rozdílné skutečnosti, zneužívání a třídní předsudky, uragán hrátek třese zavedeným kastovním systémem a někdo tomu říká také láska. Hvězdou filmové anekdoty je Alex (pozoruhodný Marcello Mastroianni), sebevědomě excentrický bývalý pasák. Je v zajetí sadomasochistického uspokojení vlastní mužnosti, násilí je součástí uspokojení pudu i dostatečným prokázáním skutečného mužství. Zběsilost a někdo tomu říká láska. Významnou postavou je Joseph Noblart (zajímavý Hugh Griffith), majitel prazvláštní vily a hostitel početného příbuzenstva a přátel. I život na svém sklonku dává přednost před Thanatem tělesným krásám bytí. Život se vznáší v éterickém vlnění pocitů. K výraznějším postavám filmu patří také Giovanni (velmi příjemný Romolo Valli), Noblartův dlouholetý zkušený tajemník, nevinný pianista a náruživý lízač. Život je sladkou rozkoší. Z dalších rolí: nevinnost poklidu vzývající kněz (Guido Alberti), nadměrnou erekcí vybuzený Tony (Gianfranco Piacentini), pražmu připravující nesmělý Nancyin nápadník Jimmy (Roger Middleton), vzteklý Mosquito (sám režisér Roman Polanski), nespokojený obchodník s uměním Catone (Henning Schlüter), zdravotní sestra Gertruda (Elisabeth Witte), majordomus k ubytování (Pietro Tordi), či stará služka (Nerina Montagnani). FilmCo?není sexismem, ani misogynií Romana Polanskiho, tyto pojmy se pro něj staly obětovanými rukojmími jeho satirizující filmové anekdoty.Co?je pro mě jedinečným filmovým dílem k boji s pokrytectvím hysterie politické korektnosti. Velmi osobitá provokace!

Mladá stopárka unikne znásilneniu zvezením sa v klietke do prímorskej vily - domu zázrakov. Akoby fyzicky vyspelá Alenka vstupovala do ríše divov tých, čo zakúsili všetko a máločo ich prekvapí. Mnoho miestností v objatí zelene, vyzdobených krásnymi umeleckými dielami, obýva skupinka prapodivne sa správajúcich, povznesených obyvateľov. Prejavujú len chvíľkový záujem, sčasti okorenený silnými dráždidlami, ktoré jediné v nich dokážu prebudiť vášeň. Polonahá slečinka precupitáva stádočkom telesne, vzťahovo aj umelecky otupených aby zistila, že opakovanie rituálov nudy nevedie k citovému zaujatiu ani vedomostnému obohateniu. Myslím, že užívateľ Cushing to vystihol dobre, naozaj to nebolo veľmi smiešne, ale na rozdiel od jeho negatívneho vymedzenia sa k filmu ako celku, podľa mňa Polanski trefne ukázal prežívanie akéhokoľvek sebazáľubného voľného zoskupenia umelcov (generačného, žánrového, klubového). Systém nepísaných kánonov takýchto spolkov o tom, ako je možné tvoriť, ustálene konverzovať v podnikoch rovnakého druhu a ritualizovane praktikovať sexuálno-vzťahovú radikálnosť posúva týchto "inovátorov štýlu" skôr k ťažkým konzervatívcom. Paradoxne, ale logicky aj tvorba vychádzajúca z týchto dávno prevarených modelov je skôr tradičnejšia, neveľmi invenčná. Nakoľko sa ale film (okrem úvodu a záveru) neustále odohrával práve v tomto prostredí, na viac ako 60 % to nie je.