Čistá řeka (1978)

Sympatická dvojice mladých milenců. Výborný Voska. Dobrý Řehák. Ale další soudruzi straníci a kádři těžce nic moc. Divné některé dialogy. Každá postava si mele jen svou, neposlouchá toho druhýho. Chtělo to trochu života a vzájemného naslouchání. Skvělá hudba. Divný zvuk. Když mluví Ďurdiak, přijde mi, jako by sám sebe předaboval. Nezní to úplně přirozeně.

Je to trochu nuda a šeď okořeněná trochou socialistické erotiky. Soudruzi měli jen miliardu keců a čistička utekla. Takže sledujeme hodinu a půl schůzí a výmluv proloženou dobýváním nedobytné Tesrové a flirtující sekretářkou. Ďurdiakova čeština tahá za uši, Wetlinská je tu sice krásná, ale dost nesympatická a Švandová... No, být doktorem-hygienikem, asi bych si vybral jinak.

Ach ta normalizační ekologie.Juraj Ďurdiakjako mladý hygienik, který řeší problém s řekou, která se proměnila v zapáchající stoku. A jeho pyj ve volných chvílích reaguje na sličnou začínající novinářku, která chystá kontroverzní článek o znečištěné řece. V době normalizace se nejlépe vedlo tvůrcům pohádek. Dramatická tvorba mnohdy představovala nedotažené a žalostně dramaticky vystavěné filmy. Tenhle dokonale zapomenutý snímek přesně spadá do takové kategorie. Dramaturgům tehdy připadalo správné dostat před diváky vzorného mladého agitátora, který bude za odměnu v podnájmu klátitAnnu Wetlinskou. A ta se toho opravdu nebála. Šla kompletně do naha. Později se prosadila coby televizní hlasatelka a představte si ten poprask, když třeba ohlásilaVečerníčeka rodiče dětí to nesli nelibě, jelikož ji měli zafixovanou jako lascivní ženu.Štěpán Skalskýse patrně v tuhých dobách normalizace těšil na soudruhy povolenou masturbaci, režijně totiž nepředvedl vůbec nic. Neustálé jednání na úředních místech bylo vyčerpávající a navíc nepředstavovalo pro diváky extra vzruch.Velkým zklamáním je i představitelhlavní role.Slovenský herec Ďurdiak sice nebyl předabován, češtinu zvládl s nepřehlédnutelným přízvukem, ale hlavně působil dost unyle. Ve formě  nebyl ani legendární hudební skladatelKarel Svoboda, je to až s podivem, jakou nevalnou hudbu dodal. Při jeho jedinečných schopnostech vynikajícího skladatele jsem čekal skvělou hudební složku. Pochvalu zaslouží zvuk filmu. Všem hercům bylo dobře rozumět. A na nahou Wetlinskou se také  nedá zapomenout. Od normalizační agitky se dalo čekat něco strašně divácky nestravitelného. Do této nelichotivé intence se film sice úplně nedostal, i tak ale platí, že toho nabídl pramálo záživného a zajímavého. A zapomenutý je právem.4/10

,,Já vám tu čističku podepsat nemůžu. Chápu vás, ale vaše pořadavky je potřeba sladit s aktuálními možnostmi... ´´.  ---- V sedmdesátkách se musela držet huba a krok, ale k jejich konci se tak trochu začínalo mluvit otevřeněji o ekologii. Wabi zpíval, že jeho děti chtějí vidět jak vypadá les, nejedna lesní paseka byla proměněna na skládku odpadu a umýt si auto v řece tehdy leckomu nepřipadalo jako úplně blbej nápad... Bylo to logické a zatímco kdejaký neúspěch mohli soudruzi samozřejmě sebekriticky okecat objektivními potížemi -  vnějšími negativními vlivy, neodostatkem výrobních sil, materiálu odjinud, ta smradlavá zpěněná voda co vytékala z nejednoho závodu byla jasným lokálním hmatatelným důkazem že tady něco nefunguje. Čisté životní prostředí případně reprezentovaly rezavé uschlé lesy na hřebenech našich národních parků.  V řekách se nedalo koupat, pokud někdo chytil níže po proudu rybu byl celkem risk to maso jíst. Pamatuji u tety v Neratovicích tu vodu a taky pod papírnou ve Větřní za Krumlovem. Docela by mne zajímalo, zda ta pěna na vodě v tomhle filmu byla skutečná, nebo to tam štáb trochu dotvořil k obrazu svému. Ale na rovinu, nedivil bych se kdyby to byla skutečnost. Když jsem dělal výzkum v Libkovicích nad Mostem, jezdil jsem každý den kolem různobarevných odkalovacích nádrží jen tak na volno v zemi. Vypadaly jako duhová jezera a ten pach z nich se táhl kiláky daleko. Docela by mne zajímalo jak to tam vypadá dnes. A to v tomhle filmu řeší mladý hygienik jen vodu. Městu ale vévodí tovární komín a s ním šlo tenkrát do vzduchu také lecos. Zkrátka plán se musel plnit a příroda, ta nebyla až tak podstatná!  To byla logika komunistů. Příběh je pravda lehce naivní, ale končí celkem reálně po komunisticku. Ano, o problému víme, děkujeme za aktuální zhodnocení, ale enchme to ještě chvilku vyhnít. Kdo ve filmu zaujme je mladá Anna Wetlinská, která se před kamerou dokonce svlékla a vůbec se nedivím Miloši Kopeckému, že skončil v jejím náručí. Ďurdiak byl dalším omylem tohoto filmu, hned po scénáři. U takovýchto filmů i přes jejich tendenčnost a lehce naivní děj si člověk uvědomí jak daleko jsem od toho roku 1989 v ekologii došli. A ač nejsem žádným ekoteroristou a Green Deal mi připadá jako naprostá debilita, přírodu je samozřejmě chránit třeba. Dávám za dvě zkumavky vzorků z filmové Kamenice. * *

Film je jedním z projevů povolené depolitizované tématizace ekologie, která se rozvinula právě v druhé polovině 70. let. Kritika znečisťování řeky by nás tedy neměla svádět k tomu, abychom film vnímali jako něco odvážného, když navíc ve skutečnosti hlavním zdrojem ekologických problémů byl systémově protěžovaný těžký průmysl, jehož se film takřka netýká. Vzhledem k dosti didaktickému a frázovitému scénaři i poměrně slabým výkonům ústřední dvojice Ďurdiak a Wetlinská se úplně nedá dovodit, zda ztráta ekologického idealismu jejich postav je míněna jako něco pozitivního či negativního, navíc v kontextu toho že kritizovaní průmysloví manžeři nakonec vlastně existenci problémů přímo nepopírají, jen se prostě musí dodržovat plány. Zachycení dobové strnulosti a estetiky včetně Svobodovy hudby pohybující se někde mezi jazz rockem v podání bájného Discobola a půvabně příšernou taneční zábavou je ovšem celkem autentické. Hercům rozhodně kraluje Václav Voska v roli stárnoucího okresního hygienika, neboť i zde projevil svou charakteristickou noblesu a pronikavou intenzitu projevu, jakkoliv to při pronášení replik typu "Krávy defekovaly v ochranném pásmu vodních zdrojů." rozhodně nebylo lehké.https://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/cista-reka